ČJA 3

204 couvni! (857) — mapa s. 455

1    M         huj (húj; hují 123)

hujcurik 118, 644, 647

hoj (hój)

hojcurik 614 — hojcuruk

curik (curyk, curík, curýk; zurik 431, zuryg 752) — curuk (curúk) — ciruk (cirúk) — cruk (crúk)

couf 162, 418 — cuf 410, 418, 419, 465 (cu 463) — cauf 447, 449, 453, 457 — cáf

couvňi

couvej (cúfaj 738, 739)

nazad

N          spátki 113, 116, 118, 447, 448, 601, 639, 652

2                 Byla mapována pobídka k couvnutí pro potah (především koňský).

Výraz curik byl zachycen v obměně curuk i ciruk, cruk a ve složeninách hujcurik, hojcurik a hojcuruk.
Tento povel, pravděpodobně přejatý z něm. vojenského prostředí, byl původně určen pouze koňům, v době výzkumu se ho užívalo i pro hovězí dobytek.

Kvantita samohlásky výrazů huj, hoj, cruk, případně v pořadí druhé samohlásky výrazů curik, curuk, ci-
ruk
je kolísavá a souvisí s různým typem intonace nebo s různou mírou emfáze.

Imperativy couvni, couvej a povel nazad nejsou zcela adekvátní, navíc se vyskytují vždy v dubletě s pove-
ly jinými. Byly proto mapovány menší značkou.

Citoslovce huj, hoj bylo místy doloženo ve významu ‚ustup, uhni stranou!‘.

Spíše výjimečně, navíc vždy vedle povelů výše uvedených, byl zachycen výraz zpátky. Jako povel novější,
bez vlastního souvislého areálu nebyl mapován.

3                 Oblasti povelů s významem ,couvni!‘ nemají ostré hranice.

Na západě a jihu Čech, na Moravě (bez Třebíčska a Znojemska) a ve Slezsku převládá povel curik; ten se
vyskytuje porůznu také jinde, ale jen dubletně. Obměna curuk byla zachycena především na již. okraji jzč. nář.,
v úzkém pásu na jz. Moravě (mezi Jihlavou a Slavonicemi), na jv. od Brna a na širším Břeclavsku. Varianty ci-
ruk
a cruk byly zapsány v několika lokalitách na jihu Čech.

Citoslovce huj je charakteristické pro sev. polovinu Čech a jeho výskyt je doložen až po Litovel
a Moravský Krumlov.

V širokém pruhu ohraničeném na západě městy Plzeň a Klatovy, zahrnujícím Příbramsko, Strakonicko,
Benešovsko, Táborsko, Jihlavsko, Třebíčsko a Znojemsko, odděleně též na Boskovicku byl zaznamenán pokyn
hoj.

Složený tvar hojcuruk se objevuje na Znojemsku a záp. Třebíčsku, pobídka hojcurik byla zapsána v jedné
lokalitě na Znojemsku. Povel hujcurik se nalézá na Zábřežsku.

Imperativ couvej byl zachycen zejména na úzkém okraji jzč. nář., na širším Táborsku a na vých. okraji
Čech, výraz couvni se vyskytuje rozptýleně zvláště ve vm. nář. Obměna couf byla zaznamenána pouze ojedině-

le v Čechách, varianta cuf se vyskytuje soustředěněji na vých. okraji jzč. nář., pobídka cauf na již. okraji jzč. nář.
a povel cáf v několika lokalitách na jih od Českých Budějovic a na jih od Třebíče.

4    cáf, cauf  jen nář. — K couvat.

ciruk  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm., viz curik.

couf  jen nář.; Jg — K couvat.

couvej, couvni  SSJČ couvat — Imperativ od couvat, couvnout.

cruk  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm., viz curik.

cuf  jen nář. — K couvat.

curik, curuk  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (dnes zu-
rück
).


hoj  SSJČ — Staré, původně vybízecí citoslovce.

hojcurik, hojcuruk  jen nář. — Pobídka vzniklá složením, viz hoj, curik
a curuk.

huj  SSJČ, pol. (SSJ ‚pohánění‘) — Staré, původně vybízecí citoslovce.

hujcurik  jen nář. — Povel vzniklý složením, viz huj a curik.

nazad  v sled. významu jen nář.; pol. — Z příslovce vzniklého z před-
ložkového spojení.

5    curik Po 1, Ju 2, 5, 6, Ru 5 — curuk Ju 1, 3, Ru 1–4 — nazad Po 1

6    AJŚ 564

Bt