ČJA 3

203 napravo! (856) — mapa s. 453

1    M         hot (hoť 255) — hojt 801, 806, 811, 813

hota — hojta

hotej (hoťej 256, 463, 465, hotjej 462, hoťjej 465)

hotou

hat (hajt 751) — hať — hač 741–744, 752 — hajs 710, 712, 754, 757

hata (haca 428, 453)

hatou (hacou 440) — haťou

het

heta

ča (čaho 732)

čale

hokča (hogha 753, 754, hogaj 756)

2                 Mapa sleduje povely pro potah (především koňský) k zahnutí doprava.

Na velké části zkoumaného území se povely pro koňský i pro kravský potah shodují, pouze na jihu Čech
a Moravy se pobídky rozlišují.

Odlišné povely pro hovězí dobytek k zahnutí napravo (hotou, hatou, haťou, ča, čale a hokča) jsou zobra-
zeny menšími plošnými značkami.

Základním výrazovým prostředkem je citoslovce hot, hat, popř. het. Většinou jako dubletní se objevují va-
rianty hota, hotej, hata a jejich hláskové obměny hojt, hojta. Rozdíly mezi povely hot × hota × hotej × hotou atd.
hodnotíme jako slovotvorné, i když jsme si dobře vědomi toho, že nejde o běžné tvoření slov obvyklými pro-
středky, nýbrž jen o mechanické připojování formantů s různými (zpravidla zesilujícími) významy.

V okrajových oblastech – na jihu, východě a severovýchodě území – je tendence k dvouslabičnosti pove-
lů (např. hotej, hotou, hatou, haťou, hata, hota, heta, hojta). V jižních Čechách a na jihozápadě Moravy jsou va-
rianty (určené pro hovězí dobytek) se sufixem -ou, který se v tomtéž areálu spojuje také s citoslovci s významem
‚nalevo!‘ (srov. III-202).

U povelů s významem ‚napravo!‘ převládají vokály o a a, u pokynů s významem ‚nalevo!‘ vokály
i a e (srov. III-202).

3                 Téměř po celých Čechách, na většině území Moravy (kromě střední a severní části vm. nář.) a v záp. po-
lovině Slezska se vyskytuje výraz hot; hlásková obměna hojt, varianta hota (i v obměně hojta) se nalézá v zá-
padní polovině slez. nář. Varianta hotej byla zaznamenána jako dubletní (vedle hot) v již. Čechách a na jz. části
Moravy.

Výraz hat vytváří dva souvislé areály, jeden v širokém pruhu vymezeném zhruba Prahou a Brnem, druhý
ve střední části vm. nář., dále se vyskytuje jako forma dubletní v již. Čechách a na jz. Moravě. Hlásková obmě-
na hať se nalézá na Novoměstsku, varianty hač a hajs ve střední části vm. nář.

Nářeční ekvivalent heta tvoří souvislý areál ve vých. polovině slez. nář. a v přilehlé části Valašska.
Citoslovce het se nachází jen na širokém Vsetínsku.

Pokynů hotou, hatou, haťou se užívá v jv. Čechách a na jz. Moravě.

Výzvy ča, čale byly zachyceny v již. polovině vm. nář., hokča ve středním úseku vm. nář.

4                 Většina vybízecích výrazů je starobylá. Povely jsou citoslovečného původu a jsou variabilní po stránce zvukové i významové. Mohou
vznikat paralelně v různých jazycích, většinou je jejich příbuznost elementární, nikoli genetická. České hot, hat a další varianty lze srovnat se
sloven. hot(a), hluž. hót, dluž. hot, pol. hetta, se staroněmeckým hotte (nyní hott) s původním významem ‚vpřed!‘, pak ‚napravo!‘, dále s fran-
couzským hue a také s maďarským hajsz, hiszra, czá, czálé. Citoslovce het je pokládáno za psl. vybízecí interjekci užívanou při pohánění do-
bytka, význam ‚napravo!‘ je považován za sekundární.

ča  jen nář.; Kt, SSJ ča, ča hajs (PSJČ ‚pobízení volů‘)

čale  jen nář.; Bš (Kt ‚čehý‘, PSJČ a SSJ ‚pobízení, volání na voly‘)

hač  jen nář.; Kt, Bš

hajs  jen nář. (Kt ‚vlevo‘, SSJ ‚pobídka k pohybu, vpřed!‘) — Srov. III-
200 jeď!, srov. III-202 nalevo!

hat  stč., Jg, SSJČ

hať, hata  jen nář.

hatou  Kt, SSJČ


haťou  jen nář.

het  jen nář. (Kt ‚pryč, stranou‘, SSJ ‚pryč‘)

heta  jen nář.; Kt, pol. hetta

hojt, hojta  jen nář.; SSJ

hokča  jen nář.; Bš (Kt hojča)

hot  Jg, SSJČ, SSJ, hluž. hót, hóte, hóto

hota  jen nář.; Kt, SSJ

hotej, hotou  jen nář.

5    hot Po 1, Ju 1, 3, 5–7, Ru 2, 4 — hót Ju 2 — hoto Ru 3 — hut Po 1 — huet Ru 1 — hat Ju 1 — ča Ju 6, Ru 3

6    ASJ IV 134, AJŚ 566, AJK 299 (pro koně), 300 (pro voly)

Bt