ČJA 3

200 jeď! (853) — mapa s. 447

1    M         hi (hí)

hije (híje, hijé, híjé)

hijo (híjo, hijó, híjó; híjou 428, 429, hjo 121)

vi (ví) — vji (vjí; jí 109)

vije (víje, vijé, víjé; vje 621, 625, 626, vjé 104, 124, 152, 246, 255, je 122, ijé 138)

vijo (víjo, vijó, víjó) — vjo (vju 832)

bi (bí)

bije (bíje, bijé, bíjé; bje 148, 162, 630, 649, 653, 654, bji 130, 160, 304, 502, biji 160, 302, 303)

bijo (bíjo, bijó, bíjó; bjo 161)

ďi (ďí)

ďije (ďíje, ďijé, ďíjé)

ďijo (ďíjo, ďijó, ďíjó)

hajs (hajza 737)

2                 Mapa sleduje pobídky pro potah (především koňský) s významem ‚jeď!‘.

Na většině území se pokyny pro koně a pro hovězí dobytek shodují, jen ve vm. nář. se užívá výzvy hajs
pouze pro kravský potah (proto byla mapována menší značkou), v některých lokalitách má také význam ‚nale-
vo!‘ (srov. III-202) nebo ‚napravo!‘ (srov. III-203).

Na celém území českého jazyka se nacházejí citoslovce ve čtyřech různých hláskových podobách, s počá-
tečním h-, v-, b- a ď-. Tyto jednotlivé varianty řešíme na úrovni lexikální.

Rozdíly mezi povely např. hi × hije × hijo, vi × vije × vijo hodnotíme jako slovotvorné, i když jsme si vě-
domi toho, že nejde o běžné tvoření slov obvyklými prostředky, nýbrž jen o mechanické připojování formantů
s různými (zpravidla zesilujícími) funkcemi.

Kvantita samohlásek výrazů hi, vi, bi, di a obměn hije, hijo, vije, vijo, bije, bijo, dije, dijo je kolísavá, pro-
tože jde o jev více méně individuální, související s různým typem intonace nebo s různou mírou emfáze; na mapě
jej nesledujeme.

Je obvyklé, že v areálu delšího povelu (např. hije, bije) se často dubletně (ovšem s nižší frekvencí) vysky-
tují také povely kratší (např. hi, bi), zpravidla však s týmž základem.

3                 Povel bije tvoří areály jednak na záp. a jz. okraji Čech, jednak v podorlickém úseku, na Litomyšlsku a na
širším Svitavsku; na stejném území byly zachyceny pokyny bi, bijo.

Výzva hi a varianta hije se dokládají z již. poloviny Čech (bez záp. a jz. okrajů) a jz. Moravy, dále z oblas-
ti sev. od Mladé Boleslavi. Pokyn hijo byl zaznamenán sporadicky na stejném území.

Ve střč. nář. s výběžkem až do Podkrkonoší a s přesahem na Vysokomýtsko a dále na již. Moravě až po
Boskovice a Kyjov se nachází citoslovce vije. Na Litovelsku, Prostějovsku, záp. Kroměřížsku a ve střední části
vm. nář. byl zapsán výraz vijo. Pro Slezsko, Valašsko a Holešovsko je typická varianta vjo.

Nářeční ekvivalent di s obměnou dije tvoří areál v svč. nář. (na sever od Hradce Králové), dále na
Zábřežsku a v oblasti zhruba mezi Novým Městem na Moravě a Jihlavou. Varianta dijo byla zaznamenána v ná-
chodském úseku.

Není bez zajímavosti, že krátké varianty bi, hi, vi tvoří souvislé území v Čechách – mezi městy Roudnice
nad Labem, Ledeč nad Sázavou, Jindřichův Hradec, Klatovy a Rakovník a na širším Náchodsku. Výrazy s for-
mantem -jo jsou (až na malé výjimky) územně omezeny na východní polovinu Moravy a Slezsko, malý areál vy-
tváří v náchodském úseku.

Povel hajs (určený pouze pro hovězí dobytek) je příznačný pro vých. okraj vm. nář.

4                 Jedná se pravděpodobně o velmi staré interjekce k pohánění dobytka.


bi  jen nář.; Jg , bihy

bije  jen nář.; SSJČ nář. též biji, bijó, biju, bje, bjé, bji, bjo, bjó, bju, bjú
— Rozšířením výzvy bi.

bijo  jen nář.; Kt, SSJČ nář. bijó — Rozšířením výzvy bi.


di  jen nář.; SSJ

dije, dijo  jen nář. — Rozšířením výzvy di.

hajs  jen nář.; Bš, SSJ (Kt ‚vlevo!‘) — Podle Mch z maď. hajszol ‚hnáti,
štváti‘.

hi  Jg hy, SSJČ psáno též hy, , , hluž.

hije  SSJČ též hij, hija, hijo, psáno též hyje apod. — Citoslovce velmi
starobylé nebo podle Mch vzniklé rozšířením z hyj (z původ-
ního imperativu hybaj ‚hýbej se‘, který poklesl na citoslovce).

hijo  SSJČ též hyjo, SSJ — Viz hije.


vi  jen nář.; Jg vihy

vije  Kt vje, SSJČ též vijé, vje, vjé, vji, vjí — Rozšířením výzvy vi.

vijo  SSJČ vijó, vjo, vjó, SSJ — Rozšířením výzvy vi.

vji  SSJČ též vjí — K vi.

vjo  Kt vjo, SSJČ též vjó, pol. wio — K vi.

5    hí Ru 2 — hije Ju 6, Ru 3 — hej Ru 3 — hajda Ju 2, Ru 1, 5 — hajdi Ju 1, 3 — hajde Ju 6 — ajde Ju 2, 7 — hajt Ju 1, 5 — ajt Ju 5 — háj Ju 6 — vije, vje,
vji Ju 3 — vijó Ju 7 — ďi Po 1, Ru 4 — ďijó Po 1 — ďíjó Ju 2

6    ASJ IV 133, AJŚ 563

Bt