ČJA 3

187 močůvka (766) — mapa s. 423

1    M         močúfka (močifka 306) — močofka

močovica
moč
močka

močár 139, 151

hnojúfka (hnojáfka 728, 819, hnojófka 755, hnojefka 801)

hnojačka (-očka 824–832, 835)

hnojňice — hnujňice (též 636, hnuňice 335, 404, hluňice 413, 415)

hnojovica 708, 736, 742, 752

louže — luže (lúža 616, úža 731)

louž

loužňice

lužovica (lú- 643)

ložovina 670

lužúfka 635, 656, 666, 714 — lužofka

ščini 678, 685 (ščinufka 685)

chcanki 149, 211, 213, 312

bařina

kaluža 732, 746

2                 Zkoumalo se nář. pojmenování pro močůvku, tj. pro zkvašenou a vodou zředěnou směs tuhých a kapal-
ných dobytčích výkalů, používanou jako hnojivo. Vedle rozdílů lexikálních byly zaznamenány zejména rozdíly
slovotvorné (např. moč × močka × močůvka × močovice), méně hláskové (např. louže × luže, hnojnice × hnujni-
ce
, močůvka × močovka).

Většina názvů souvisí se základy moč-, hnoj- a louž-.

Nezřídka se výskyt jednotlivých výrazů překrývá; často byla zapsána pojmenování v dubletách a tri-
pletách.

Spisovný jazyk má pro danou reálii označení močůvka. To nebylo zaznamenáno ani ve stč. slovnících, ani
u Jg, jde tedy o slovo mladší, jež má tendenci vytlačovat tradiční výrazy.

Materiál z našeho výzkumu byl konfrontován se zápisy v KLA.

3                 Zkoumané území je bohatě členěno. Jednotlivé nářeční ekvivalenty vytvářejí areály, které se často vzá-
jemně prostupují nebo se vyskytují odděleně na různých místech zkoumaného území.

V Čechách zaujímají největší areály výrazy hnojnice a močka, situace na Moravě je pestřejší.

Pojmenování hnojnice je rozšířeno v jzč. části Čech (zhruba po linii Louny – Praha – Tábor – Jindřichův
Hradec), dále v širším Podkrkonoší a ve vých. části svč. nář.; obměna hnujnice se vyskytuje na jv. Příbramsku.
Forma hnojůvka je typická pro střed. vm. nář., pro Holešovsko a pro záp. část slezských dialektů. Varianta hno-
jačka
je charakteristická pro vých. část slez. nářečí a pro přechodná nářečí čes.-pol.

Areál lexému močka zabírá větší část střč. nář. s přesahy do svč. nář. (na Královéhradecko) a do jzč. nář.
(na Táborsko a Slavonicko) a pokračuje dále na Moravě v oblasti mezi Novým Městem na Mor., Moravským
Krumlovem a Znojmem; proniká též do areálů s jinými výrazy. Slovo močovka tvoří oblast s centrem na
Roudnicku, výraz moč se vyskytuje v okolí Jevíčka a na Zábřežsku, označení močovice bylo zaznamenáno ze-
jména na Břeclavsku.

Patrně novější pojmenování močůvka (viz odd. 2) se vyskytuje v celých Čechách (vyjma okolí Prahy
a okrajová území zejména na jz. Čech) a na jz. Moravě (též na Slovácku a v dolských nář.), a to rozptýleně a převáž-
ně v dubletě s jinými výrazy.

Pojmenování louže vytváří mikroareál v náchodském úseku, na centrální Hané je doložena varianta luže;
obměna louž je charakteristická pro Podorlicko. Jižně a východně od Brna (mezi Mikulovem a Kyjovem
a Vyškovem) je rozšířena forma lužovice. Slovo loužnice se vyskytuje rozptýleně ve vých. části svč. nář.

Z ostatních méně frekventovaných výrazů jmenujme chcanky (sv. od Mělníka), ščiny (v okolí Kroměříže)
a slovo bařina (ve stř. části vm. nář.).

4                 Pojmenování se sufixy -ice, -ovice, -ka vznikla buď univerbizací dvojslovných pojmenování typu močová voda, nebo odvozením od adj.
močový, hnojový, lužový.

bařina  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ říd. ‚močál‘).

hnojačka  jen nář.; Kt, pol. gnojanka — Ke hnůj.

hnojnice  Jg „jícha hnojná, hnojovka“, Bš hnojnica záp. Mor., SSJČ,
SSJ hnojnica — Ke hnůj.

hnojovice  jen nář.; Jg, SSJ hnojovica — Ke hnůj.

hnojůvka  Jg též hnojovka, SSJČ, SSJ hnojovka, pol. gnojówka — Ke
hnůj.

hnojnice  jen nář. — Ke hnůj.

chcanky  v sled. významu jen nář.; SSJČ též scanky, obě pomn., vulg.
‚moč‘ — Rozšířením významu.

kaluže  jen nář. (SSJ ‚špinavá, bahnitá voda‘) — Přenesením (SSJČ ka-
luž
‚malá mělká prohlubeň se zachycenou vodou‘).

louž  f. v sled. významu jen nář. — Morfologická varianta výrazu louže
vzniklá příklonem k typu píseň (SSJČ říd. ‚louže‘).


louže  v sled. významu jen nář. — Přenesením (Jg, SSJČ ‚kaluž‘).

loužnice  jen nář.; Kt „loužná voda“, SSJČ nář. — K louže.

luže  jen nář. — Hlásková varianta výrazu louže, -u- v důsledku tzv. mor. krátkosti. Viz louže.

lužovice, lužovina, lužovka, lužůvka  jen nář. — Přenesením (Bš lužo-
vica, Kt loužovice u obou ‚voda z louže‘).

moč  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ ‚tekutina vylučovaná ledvina-
mi‘) — Rozšířením významu.

močár  jen nář. — Přenesením (SSJČ nář. ‚močál‘).

močka  SSJČ obl. (Jg ‚vlhkost‘) — K moč.

močovice  jen nář. — K moč.

močovka  jen nář.; SSJČ nář. — K moč.

močůvka  SSJČ — K moč.

ščiny  jen nář. (Kt též štiny „chcanky, moč“) — Rozšířením významu.

5    močúfka Ju 7 — močufka Ju 4 — močofka Ju 2 — moč Ju 6, Ru 5 — močka Ju 3 — močár Ju 1 — hnojúfka Ju 7 — hnojňice Ju 1–5, Ru 1–3 — hnujňice
Ru 2 — hnojňica Ju 6 — hnojovica Ju 7 — louž Po 1

6    ASJ III 89, MAGP 249, AJK 197

Vj