ČJA 3

162 kolečko na vožení hlíny (736) — mapa s. 377

1    M         kolečko (rumoňí k. 145, 157, 220, 221, 234, rumovací k. 228, 235)

kolečka n. plt.

kolec

kolca n. plt.

kolka 645, 648

samokol

samokolí 446–449

kolmaha

kotouč — kortouč

táčka n. plt.

táčky f. plt. (-k’i 831–836)

túčko

túček 160–162

kara 808, 818

kárka 116, 117

kary f. plt.

korba

korbica (též korbice 59)

šajptruhla 448–450, 454, 455, 457–460 (šajtruhla 450, 455–59, šejtruhla 425)

radvanec — radvánec

lubárna 306, 307, 317, 319

luberna 308, 319, 321

N          šupforna 209, šupchorna 209, 210, šupkárna 143, šupkorna 209, 210

2                 Zjišťovaly se nář. ekvivalenty pro kolečko, tj. nářadí s jedním kolem a držadly k ruční dopravě písku, ci-
hel apod. V místě výskytu dublet se sporadicky projevila snaha rozlišit pomocí názvů staré dřevěné nářadí od no-
vějšího železného (např. b. 117, 511, 634: kárka × kolečko, korba × kotouč, korbice × kolečka). V Čechách se
místy liší pojmenování nářadí k vožení hlíny (kolečko) od nářadí k vyvážení hnoje ze chléva (šubkorna; to však
vzhledem k odlišnosti reálie – je zpravidla bez čela, popř. s vytahovacím čelem – mapováno nebylo).

Vedle rozdílů lexikálních zachycuje mapa též rozdíly slovotvorné (např. korba × korbice, luberna × lubár-
na
, kolec × kolečko), hláskoslovné (radvanec × radvánec, kotouč × kortouč) a rozdíly v čísle (sg. × pl.: např. ko-
lečko
× kolečka, kolec × kolca apod.).

Výrazy kolečko (kolečka), kolec (kolca), kolka považujeme ze synchronního hlediska za odvozeniny slo-
va kolo (to z ide. kořene *kuel-), přestože Mch vysvětluje původ slova kolečko v námi sledovaném významu z něm.
(snad z něm. arg. Go(h)le,vůz, vozidlo‘, to pak z jidiš agolo ‚vůz‘). Bylo-li skutečně přejato, bylo lidovou etymologií
přiřazeno k slovu kolo.

3                 Poměrně výrazně je území českého národního jazyka rozčleněno využitím kategorie čísla. V Čechách a na
západní polovině Moravy jsou příslušné lexémy v nom. sg., východně od řeky Svitavy pak mají zpravidla formu
plurálovou; jde o pluralia tantum.

Ve většině Čech s výjimkou okrajů se vyskytuje výraz kolečko, který se jako pojmenování shodné se spi-
sovným jazykem šíří i do oblastí s jinými nářečními ekvivalenty. Zhruba ve vých. polovině střm. a v již. úseku
vm. nář. byl zapsán ve formě kolečka plt., která pronikla i do ostatních částí vm. nář. Z výrazů souvisejícich se
základem kol- bylo v Čechách zachyceno ještě označení kolec (široké Strakonicko) a složeniny samokolí (vých.
Prachaticko), samokol (pošumavský okrajový úsek). Z Domažlicka je doloženo slovo kolmaha.

Pro široký okraj záp. a sz. Čech je charakteristický ekvivalent radvanec s hláskovou podobou radvánec,
pro jz. Plzeňsko výrazy luberna a lubárna. Českobudějovicko se vyznačuje slovem šajbtruhla.

Jv. úsek Čech a záp. Morava se vydělují pojmenováním kotouč, jehož hlásková varianta kortouč existuje
odděleně v Podkrkonoší.

Na širokém Novoměstsku byl zapsán výraz korba, na něj jižně navazuje slovotvorná varianta korbice.

Ve Slezsku a v sev. a stř. části vm. nář. byl zaznamenán výraz táčky f. plt., na sev. okraji vm. nář. a mezi
Uherským Brodem a Vsetínem forma táčka n. plt. Z vých. Vysokomýtska jsou doložena pojmenování tůčko
a tůček.

V sev. části přechodových nářečí česko-polských a na Hlučínsku se vyskytuje označení káry plt., z ob-
lastí při hranici s Polskem je doložena podoba kára f., v úseku náchodském se užívá formálního deminutiva
kárka.

Ve městech byly zaznamenány výrazy běžné pro venkovské okolí; do většiny měst (kromě střm.) pronikl
navíc výraz kolečko.

4    kára  f. v sled. významu jen nář.; hluž. kara (SSJČ ‚vozík, zprav. dvou-
kolový‘, tak už stč.) — Specifikací.

kárka  v sled. významu jen nář. — Formální dem. od kára; viz tam.

káry  f. plt.  v sled. významu jen nář. — Viz kára f.

kolca  plt. n.  jen nář.; Kt kolco n. mor. a slez., Bš koľca — Od kolco.

kolec  v sled. významu jen nář.; Kt, SSJČ nář. (Jg ‚dvoukolový vozík‘)
— Patrně od
kolco (viz kolca); nom. sg. zřejmě dotvořen na zá-
kladě společných nepřímých pádů.

kolečka  n. plt.  jako plt. jen nář.; Kt, Bš, oba n. pl. — Viz kolečko.

kolečko  Jg též kolečko korbičkové, Kt též kolečník, SSJČ — Patrně
pův. zdrobnělina od
kolo (viz odd. 2).

kolka  f.  jen nář. — Resufixací od slova kolečka, viz tam.

kolmaha  jen nář.; stč. (též ‚trakař‘), Jg též kolimaha, SSJČ nář. (stč.
kolimah ‚vozík‘, SSJ kolimaha ‚paradní krytý kočár v pohád-
kách‘) — Slovo cizí, patrně z východu, kde u kočovníků je na
voze i stan. Podle Mch nejspíš souvisí se jménem národa
Kalmyků Chal’mag. Specifikací významu.


korba  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ dř. ‚lehčí povoz s ohrazeným
svrškem‘, SSJ ‚sáně podoby kočáru s košinou‘) — Specifikací
významu.

korbice  v sled. významu jen nář.; Jg korbička, Kt korbica na Mor.
(SSJČ, SSJ, oba ‚menší korba‘) — Specifikačním sufixem
-ice
od korba; viz tam.

kortouč  jen nář.; Kt, SSJČ nář. — Podle Mch složenina z kor- (to asi
z
*kolo-) a z -toč (srov. PSJČ kortoč), to od točit, viz též tůčko
a tůček. Spíš však jde o hláskovou obměnu slova
kotouč, viz
tam, snad i vlivem přejatého slova
korba.

kotouč  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ nář. (též ‚trakař‘) —
Pravděpodobně z
kotáletkoulet, kulit, valit‘.

lubárna  jen nář. — K lub ‚podkorní vrstva dřeva‘.

luberna  jen nář.; Kt u Křimic — Varianta výrazu lubárna; viz
tam.

radvanec  stč., Jg, SSJČ zast. a nář. (též ‚trakař‘) — Adaptací a přene-
sením výrazu přejatého z něm. (
Radwagen ‚trakař‘).

radvánec  jen nář. — Nepravidelná hlásková obměna výrazu radvanec;
viz tam.

samokol  m. jen nář.; stč. samokolina, Jg též samokůlko n.; SSJČ nář.
(též ‚trakař‘) — Složenina; pronominální základ
samo- s vý-
znamem ‚sám, samý‘ je spojen se slovem
kolo.

samokolí  jen nář.; Kt (stč. ‚vozík s jedním kolem‘) — Změnou rodu ze
samokol (viz tam). Snad pod vlivem výrazu kolečko n.

šajbtruhla  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Scheibtruhel).

táčka n. plt.  jen nář.; Kt — Viz táčky.

táčky f. plt.  v sled. významu jen nář.; Jg táčka f., častěji táčky f. pl. (též
‚trakař‘), SSJČ též
tačky f. plt. nář. (horň. táčky dř. ‚vozík,


kára na uhlí‘), SSJ, Kl taličky, pol. taczka f. — Holub-Kopečný
spojují s psl.
*tačati k *tekǫ, tekti ‚plynout, běžet‘ (v základu
táč- k točit dochází k obdobné alternaci jako např. hodithá-
zet
, močitmáčet).
Podle Mch zkrácením ze sloven. talička,
to dem. k taliga ‚kára, dvojkolový vozík‘; slovo patrně turko-
tatarského původu. Specifikací významu.

tůček  v sled. významu jen nář.; Jg tůček ‚korba‘ u Poličky — Viz tůčko.

tůčko  jen nář.; Jg tůčka, Kt — Patrně souvisí se slovesem točit, základ
tůč- zřejmě zdloužením toč- > tóč- a změnou ó > ů, srov. též
táčky. Nelze vyloučit vznik mylným rozložením nář. výrazu
ko-túč.

5    kolečko Ju 2, 3, Ru 1, 4, — kolečka Ju 8, Ru 5 — kolmaha Ju 5 — kotouč Ju 2 — táčki Ju 4, 5 — tački Ju 1 — k’ara Po 1 — korba Ju 4 — radvanec Ju 6,
Ru 2, 3

6    AJŚ 316, AJPP 144

Ši