ČJA 3

159 pobočnice (846) — mapa s. 371

1    M         pobočňice pl. (bočňice 204)

pobočini (též 254)

pobočáky (pubočáki 601)

pobočňiky (též 805, -k’i)

pobočky (-k’i)

bočňike 647, 649 (bočáke 646)

postraňice 301–303 (poštraňice 304, 305)

tažňiky

tahuny 815, 816 (tahany 828)

táhla

2                 Mapa podává územní rozšíření nářečních výrazů pro pobočnice, části koňského postroje, totiž řemeny od
chomoutu k postraňkům, mezi nimiž jde zapřažený kůň.

Nářeční označení se liší především slovotvorně (např. bočníky × pobočníky × pobočáky × pobočky × po-
bočnice
; táhla × tažníky × tahouny).

V Čechách byl výzkum realizován jen na tzv. opěrné síti bodů. Přesto se podařilo vést poměrně přesné
hranice mezi jednotlivými nář. ekvivalenty, protože označení sledované reálie bylo spolehlivě vyzkoumáno ko-
respondenční lexikální anketou.

Mnozí informátoři nerozlišovali pobočnice (široké kožené řemeny) a postraňky (prodloužení bočnic z řetě-
zů nebo z provazů) a často i pobočnice označovali slovem postraňky. Málo přesně rozlišuje mezi oběma designáty
také SSJ. U výrazů pobočky a pobočnice uvádí, že jde o části bočníků, ale oba výrazy vysvětluje jako „bočné reme-
ne, provazce, ktorými sa kone pripínajú o voz“. (K váhám vozu se však připínají vždy jen postraňky, ne pobočnice.)

3                 Kromě okrajových mikroareálů vyskytují se na celém zkoumaném území označení odvozená od základu
-bok-. Jen Chodsko se odlišuje výrazem postranice, Zábřežsko slovem táhla a Frýdecko-Místecko variantami
tažníky a tahouny.

Největší rozsah má slovo pobočnice. S malými přesahy na Moravu zabírá větší území Čech, ale bez části
jzč. nářečí (zejména bez Klatovska, Plzeňska, Strakonicka a již. Táborska) a bez malé oblasti vých. od Roudnice;
tam všude je častější slovotvorná varianta pobočiny (obvykle v dubletě s podobou pobočnice). V střm. nářečích,
v již. úseku vm. nář. a na již. okraji Slezska vystupuje oblast slovotvorné varianty pobočáky. Sev. polovina
Slezska je charakterizována podobou pobočníky. Oblast sev. poloviny vm. nářečí a již. poloviny slezských náře-
čí se vyděluje výrazem pobočky (ve Slezsku často dubletně se slovy tažníky a tahouny).

Za upozornění stojí, že nář. pojmenování v Čechách patří k rodu ženskému, na Moravě a ve Slezsku
k rodu mužskému.

4    bočníky  v sled. významu jen nář. (SSJ ‚pobočnice spolu s postraňky‘)
— Od adj. boční.

pobočáky  jen nář.; Jg mor. — K předložkovému spojení po boku.

pobočiny  jen nář. — Resufixačním odvozením od adj. poboční.

pobočky  v sled. významu jen nář.; Kt, SSJ — Viz pobočáky.

pobočnice  SSJČ zeměd., Jg, SSJ, hluž. bóčnice — Od adj. poboční.


pobočníky  v sled. významu jen nář.; Jg — Viz pobočnice.

postranice  v sled. významu jen nář. (SSJ ‚pobočnice spolu s postraň-
ky‘) — Od adj.
postranní.

táhla  v sled. významu jen nář. — K táhnout.

tahouny  v sled. významu jen nář. (Jg ‚něco, co táhne‘) — K táhnout.

tažníky  v sled. významu jen nář. — K adj. tažný.

5    pobočnice Ju 2, 3, 5 — pobočky Ju 7

6    ASJ III 96, AJŚ 53, SSA 4,102

Bh