ČJA 3

154 otěže (841) — mapa s. 361

1    M         (v)oťeže (vojťeše 236, vopježe 424, 436, (v)opťeže 423, 432, 433, 455, 457, též occ’aže 820, 830)

sťihle (sťíhle 622, 623, 634, 636, 640, sťehle 609, 615) — stahle — sťahle (čáhle 741)

vidlice

vidlički

cígle (cíkle 447, krajcigle 611) — cugle

lácali (lácani 305, 408, 309)

lica

N          opraťe, křižovky, křižáki, křížoví opraťe

2                 Sledovalo se územní rozšíření nář. pojmenování krátkých vidlicovitě rozdvojených řemenů, jimiž končí
opratě pro spřežení o dvou koních. Spisovný jazyk nemá pro uvedenou reálii termín. Protože v dotazníku byly
rozdvojené kožené řemeny od udidla k oprati vedeny pod názvem otěže a protože v českých nářečích je větši-
novým pojmenováním právě toto slovo, nazýváme je takto i v našem komentáři. Není zanedbatelné, že Jg odli-
šuje otěže (v našem významu) od opratí. Uvědomujeme si ovšem, že slovo otěže má ve spisovném jazyce význam šir-
ší, je synonymní se slovem oprať, znamená tedy také celý řemen nebo provaz na řízení tažného zvířete.

Otěže jsou nezbytné k řízení páru koní, jediné zapřažené zvíře je mít nemůže. Zdůrazňujeme, že jen po-
mocí nich lze ovládat oba zapřažené koně a řídit je příslušným směrem.

Otěže jsou připojeny k udidlům takto: Levá větev otěží levé opratě je připojena k levému udidlu levého
koně, pravá větev levé opratě pak k levému udidlu pravého koně; levá větev pravé opratě se připíná k pravému
udidlu levého koně a pravá větev pravé opratě k pravému udidlu pravého koně.

Tato položka byla zkoumána v Čechách na opěrné síti bodů. Protože ani v KLA nepřinesla v tomto pří-
padě spolehlivé informace (dopisovatelé zaměňovali otěže s uzdou nebo s celou opratí), je situace představená
na mapě, pokud jde o Čechy, jen přibližná. Poměrně přesně je však zachycen výskyt slov vidlice, vidličky a patr-
ně i slova cígle. U výrazu otěže nemůžeme s určitostí tvrdit, že znamená vždy pouze krátké opratě u udidla a že
někde nemůže označovat – podobně jako je tomu ve spisovném jazyce – také celé opratě.

Nemapované slovo opratě má místy – zejména na Jindřichohradecku – patrně také význam ‚otěže‘.
Podobně oba významy má zvl. na území sev. od Prahy výraz lácaly; znamená tedy jak ‚opratě‘ (srov. III-153), tak
i ‚otěže‘. Jinak má výraz opratě ve významu ‚otěže‘ širší územní rozsah. Téměř vždy se však vyskytuje vedle vý-
razu otěže.

Výrazy lica a lácaly pocházejí sice ze stejného, ale různě adaptovaného něm. základu; z toho důvodu je
zde vedeme jako dva samostatné lexémy.

Pravá a levá větev otěží se vzájemně kříží, a proto se obě opratě se čtyřmi otěžemi někde nazývají kří-
žovky
, křižovatky, křižáky, křížové opratě, křižné opratě, křížové lácaly apod. Protože jde vlastně o jinou reálii,
uvedené výrazy, zapsané ostatně zcela ojediněle, na mapu nezakreslujeme.

Nář. pojmenování se diferencují lexikálně, slovotvorně (např. vidličky × vidlice) a hláskoslovně (např.
stihle × stahle × sťahle; cígle × cugle).

3                 Dominantní postavení mají dva lexémy, a to otěže (téměř po celých Čechách) a stihle, stahle, sťahle (na
Moravě). Hlásková podoba sťahle je typická pro větší část vm. nářečí, podoba stahle je omezena na malé území
vých. od Lipníku nad Bečvou. V Čechách se z celkově jednoduchého obrazu vyčleňuje značný areál výrazu vi-
dličky
(na širším Kolínsku) a vidlice (porůznu na zč. okraji). Na Plzeňsko a Chodsko se omezuje slovo cígle. To

vytváří dále homogenní oblasti na jz. Moravě (mezi Třebíčí, Slavonicemi a Znojmem) a pak v širokém pruhu
záp. Slezska a sev. Valašska. Uvedené slovo bylo zachyceno vždy na území sousedícím s někdejší německou ko-
lonizací. To se týká i jednotlivých lokalit na Zábřežsku, Jihlavsku, v Pošumaví a na zč. okraji.

Celkový obraz dokresluje ještě výskyt slova lice (v přechodných česko-polských nářečích) a lácaly (v ši-
rokém pruhu záp. Čech).

4    cígle  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Zügel ‚otěž, uzda‘).

cugle  jen nář.; pol. — Viz cígle.

lácaly  jen nář.; SSJČ nář. „opratě, otěže“, Kt — Adaptací výrazu pře-
jatého z něm. (Leitseil ‚vodicí provaz‘).

lice  jen nář.; pol. lejce (SSJ liace ‚opratě‘) — Viz lácaly.

otěže  PSJČ „řemení připevněné k udidlu k vedení koně“, Jg, hluž.
wotežka sg. (stč. ottěž a SSJČ zprav. pl. „oprať i otěž“ v ne-
specif. významu) — Od táhnout.


stahle  jen nář. — Psl. *sъ-tegъlja sg.; souvisí s táhnout.

sťahle  jen nář.; Kt — Viz stahle.

stihle  jen nář.; Jg stíhel i stíhlo sg. (SSJČ stíhlo ‚udidlo k měkkému ve-
dení koně‘) — Viz stahle.

vidlice  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚náčiní opatřené
hroty k napichování něčeho‘).

vidličky  v sled. významu jen nář. — Přenesením, viz vidlice.

5    sťahle Ju 7 — cígle Ju 7

6    —

Bh