ČJA 3

151 přední konce sanic (734) — mapa s. 355

1    M         nosy (předňí n. 152)

nose (též 702, nuse 633, nosále 725)

rohi

kleče (klače 812, klačary 817)

kleky — klaky

krky

puki 454, 460

piski 730, 731, 735, 757

křivice 162, 434 (křifki 461, křívazňe 736)

zobáki 220, 720

S          frňáki 149, berani 219, koňíki 310, oblouki 432, ripáki 420, funcy 818

N          saňe, saňice, sňice, osadi

2                 Mapa zachycuje nářeční názvy předních konců sanic u selských saní. Materiál přinesl vedle rozdílů lexi-
kálních také diference slovotvorné (kleče × klaky), morfologické (nosy × nose) a řídce i hláskoslovné (kleky
× klaky).

Položka dotazníku byla v Čechách zkoumána jen na tzv. opěrné síti, proto byl náš materiál doplněn o úda-
je získané KLA; zeměpisný obraz rozšíření slova pysky na Moravě byl KLA upřesněn. Do kartografického
zpracování byly pojaty i názvy se silnějším expresivním odstínem (např. zobáky, frňáky, rypáky), protože mají
motivaci shodnou s výrazy, které už pociťujeme jako neutrální (např. nosy, rohy).

Nemapovány zůstaly pouze výrazy označující celé sanice nebo i celé sáně (např. snice, saně, osady). Z hle-
diska motivace mapovaných pojmenování jde většinou o názvy přenesené na základě podobnosti s jinými před-
měty (např. nosy, rohy, pysky, krky), pro které je charakteristický určitý ohyb a jež trčí nějak dopředu.

Připomínáme, že zde jde o reálie, které slouží jako motivační základ pro přenesená pojmenování velice často
(srov. např. nos, krk, pysk, roh SSJČ ‚předmět připomínající…‘).

3                 Na převážné části území českého národního jazyka je běžný výraz nosy (v Čechách a ve Slezsku) a jeho
morfologická varianta nose (na Moravě). Izoglosa jejich rozšíření sleduje zhruba starou česko-moravskou hra-
nici.

Ostatní pojmenování mají spíše charakter okrajových regionalismů. K nim patří ze širšího Domažlicka
doložené označení rohy (sporadicky se objevující i jinde v Čechách a na již. Moravě), z Doudlebska zapsaný vý-
raz puky a na jv. Moravě registrované slovo pysky.

Označení kleky pokrývá menší území v již. Slezsku a na Holešovsku; tam se vyskytuje i forma kleče, kte-
rá je dále doložena zejména z Českobudějovicka. Hlásková obměna klaky je příznačná pro záp. Slezsko.

Kompaktní území vytváří rovněž pojmenování krky, a to na sev. Valašsku. Ostatní výrazy byly zazname-
nány pouze sporadicky.

4                 Doklady v citovaných slovnících jsou zpravidla v sg.

berany  v sled. významu jen nář. — Přenesením (předmět připomíná
rohy berana).

frňáky  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ frňák vulg. ‚nos,
čenich‘).

funcy  jen nář. — Nejasné.

klaky  v sled. významu jen nář. — Viz kleky, forma s nepřehlasovanou
samohláskou v kořeni.

kleče  v sled. významu jen nář. (Kt kleč ‚křivice, sanice‘, kleče f., klečí
n. ‚křivá dřeva nebo žebra u lodi‘) — Psl. *klečь ‚zakřivený
strom, větev‘; souvisí s psl.
*klekati ‚poklesávat v kolenou‘.

kleky  v sled. významu jen nář. — Viz kleče (Kt klek ‚křivý strom‘
Valašsko).

koníky  v sled. významu jen nář. — Přenesením na základě podobné
tvarové vlastnosti.

krky  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚části připomínají-
cí krk (např. husí)‘).

křivice  v sled. významu jen nář. — Od křivý (psl. *krivъ).


nose  jen nář. — Viz nosy, přechodem k měkkému skloňovacímu typu
stroj.

nosy  v sled. významu jen nář.; pol. nosy płóz — Přenesením (SSJČ ‚vý-
čnělky podobné nosu‘).

oblouky  v sled. významu jen nář. (SSJČ oblouk ‚zakřivení‘) —
Specifikací.

puky  v sled. významu jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm.
(Bug ‚ohyb‘).

pysky  v sled. významu jen nář.; pol. pyski nář. — Přenesením (SSJČ
‚věc připomínající pysk‘).

rohy  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚předměty připomí-
nající rohy‘).

rypáky  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚prodloužené
nozdry, zvl. vepře‘).

zobáky  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚části připomí-
nající zobáky‘).

5    nosi Ju 1–3, Ru 1–4 — nos sg. Ju 6 — nose Ju 7 — rohi Ru 5 — roh sg. Po 1

6    MAGP 52, AJŚ 44, AJPP 145, AJK 210

Fi