ČJA 3

150 košatina (735) — mapa s. 353

1    M         košaťina (krošaťina 312, 413)

košina (košinka 316, 407)

koš 150, 252, 516 (košík 321, košák 438) — kúš

korba (koráb 403)

2                 Mapa zachycuje nář. výrazy pro pletenou košatinu, tj. proutěný ohrazený svršek selského povozu nebo
saní. V některých dialektech se nezřídka výrazem korba pojmenovával i svršek jiného druhu, nejen tedy koša-
tina. Protože nemůžeme rozlišit, kdy jde o svršek pletený a kdy o deskový, mapujeme tento výraz menší značkou
jako ne zcela ekvivalentní. Názvy pleteného svršku košatina, košina, koš/kůš, korba se někdy přenesly jako
označení na celý vůz (srov. III-146 dno vozu).

Vzhledem k tomu, že výzkum v Čechách byl proveden pouze na opěrné síti, byl náš materiál doplněn úda-
ji získanými z KLA. Nář. pojmenování se diferencují především slovotvorně (koš × košina × košatina), regist-
rujeme však i rozdíl hláskoslovný (koš × kůš).

3                 Výrazná je česko-moravská dichotomie košatina × košina. Slovo košatina je příznačné pro Čechy a pro
Novoměstsko a odděleně tvoří malý areál na Vsetínsku. Typicky moravské a slezské označení košina pokrývá
ještě rozsáhlé území v již. Čechách. Na Českobudějovicku bylo registrováno i pojmenování kůš, které bylo za-
znamenáno rovněž na Domažlicku, na Příbramsku, v dolním Poohří a sporadicky i jinde; podoba koš byla za-
psána jen ojediněle a roztroušeně. Lexém korba je rozšířen téměř po celých Čechách, nejsoustředěněji se obje-
vuje ve svč. nář.


4    korba  v sled. významu jen nář.; Jg — Přejato z ital. (corba ‚koš‘).

k  SSJČ (pol. półkoszek) — Přenesením, psl. *košь ‚koš‘ (stč. též kóš,

Jg).

košatina  Jg, SSJČ, SSJ říd. — Od koš, viz tam.


košina  Jg, SSJČ, SSJ — Od koš, viz tam.

kůš  jen nář.; Jg — Viz koš; podoba s dlouženou kořenovou samohlás-
kou v oblasti jzč. dloužení.


5    košaťina Ru 4 — koťarica Ru 3

6    AJŚ 24

Fi