ČJA 3

148 čelo vozu (729) — mapa s. 347

1    M         čelo (čelíčko 461, 505) — čalo (čalíčko 461)

čílko

náčelek

záčelek

sprúčelek 419

šíbr (též 650, 755, též šíbrik 107, též ši- 107) — šiber (též šober 827) — šubr (též 323, 441, šúbr 137, 645, šúbrt
644,
též šúber 755)

šiblik (ší- 106, 119, šyblych 701, šíbl 106)

koutek

koutka 415, 422

zátka

zataška 814, 817

zatyčka 819, 820

zástavek 445 (zástavec 503, staveček 306)

zástava 217

sloupek

šupák (šoupák 103)

šupadlo 119 (šoupadlo 301)

šuple 116, 118

šuplík 301

šibenice (ší- 122, šibeňička 138, ší- 122)

příčka (přička 305)

svisla 680, 682, 725

svislík 311–313

ščít

ščitek

pelístka 150 (-i- 138)

vokeňice 317 (vokeňička 317, 318, 330)

punt

šticna 206 (šicna 202, 203)

dekl

S          kšilt 324, žebříček 123

N          hlava 414, lísa 447, zaráška 102

2                 Zjišťovalo se zeměpisné rozšíření nář. ekvivalentů pro kratší příčnou stěnu vozu zasunutou mezi dvě boč-
nice, běžně nazývanou čelo. U pevného vozu (v Čechách) bývá čelo samozřejmě pevné, nevysouvací, kdežto
u vozu rozebíracího je volné, vytahovací. V nářečí se zpravidla v obou případech užívá označení čelo. Výraz
koutek pojmenovává místy čelo vytahovací, místy přední (příp. zadní) část pevného vozu. Někde označuje vý-
raz koutek také místo před čelem, kde sedává kočí, nebo slouží jako původní název pro postranní sloupky
s drážkami, jenž se potom přenesl na celé čelo: V posledních dvou významech samozřejmě nebyl mapován.
Protože v jednotlivých případech nebylo možno rozlišit, kdy koutek znamená ‚pevné‘ a kdy ‚vysouvací‘ čelo, ma-
pujeme jeho maximální výskyt. Rozdíly v pojmenování čela předního a zadního nář. materiál nepřinesl; u pev-
ného vozu mohlo být zadní čelo někdy i vyndávací.

Výraz okenice nepojmenovává zpravidla čelo jako celek v drážkách, nýbrž rozkládací čela z vodorovných
prkének ve sloupcích.

Vedle četných rozdílů lexikálních dokládá nář. materiál také rozdíly slovotvorné (např. čelo × čílko × ná-
čelek
× záčelek × zprůčelek; šupák × šupadlo), dále rozdíly v rodě (např. koutek × koutka) a diference hlásko-
slovné (čelo × čalo; šíbr × šíber × šubr).

Motivačně lze shromážděná pojmenování rozdělit do několika skupin: S představou pohybu jsou spojeny
např. výrazy šupadlo, šupák, šuplík, šuple, zátažka; významový rys zábrany je navíc obsažen v pojmenováních
zástava, zátka, zátyčka aj. Řada zaznamenaných nář. ekvivalentů vznikla buď specifikací (např. čelo, příčka,
žebříček), nebo přenesením (např. koutek, sloupek, pelístka, okenice, štít aj.). Značné množství nář. výrazů tvo-
ří přejímky z němčiny; zapsány byly převážně ve vých. polovině zkoumaného území, v Čechách se vyskytují ví-
ceméně okrajově.

Z mapování byla vyloučena ojedinělá pojmenování s širším významem (zarážka, hlava) a výrazy vy-
skytující se zpravidla v jiném významu (lísa). KLA, s níž byl nář. materiál konfrontován, žádný z nich ne-
potvrdila.

3                 Většinový výraz čelo je doplněn značným počtem regionalismů, soustředěných zejména při okrajích zkou-
maného území.

Slovo čelo zabírá skoro celé Čechy (v tradiční staré hláskové variantě čalo bylo zapsáno v stř. úseku jzč.
nář. a na Třeboňsku), záp. a stř. Moravu (bez Zábřežska a širšího Litovelska), z vých. Moravy Břeclavsko,
Kyjovsko a Uherskobrodsko. Z široké oblasti mezi Benešovem a Novým Městem na Moravě jsou doloženy slovo-
tvorné formy čílko, náčelek a záčelek.

V pruhu táhnoucím se při záp. okraji Čech a stáčejícím se k jihovýchodu a jihu Čech (zhruba mezi městy
Louny, Jindřichův Hradec, České Budějovice a Plzeň) je rozšířeno pojmenování koutek. Široké Domažlicko se
vyděluje ekvivalentem příčka, z oblasti jižně od Plzně se dokládá výraz sloupek.

Přejaté slovo šíbr je rozšířeno na sev. Valašsku s přesahem do slezských nář., hlásková varianta šíber byla
zapsána v sev. části přechodných nářečí česko-polských, podoba šubr je charakteristickým pojmenováním pro
značnou sev. část centrálního úseku střm. nář. Pro záp. úsek slez. nář. je typický výraz šíblík, který byl též za-
chycen v horním Pojizeří a na Kladsku. Z oblasti mezi Mladou Boleslaví a Novou Pakou je doloženo označení
šibenice.

Výraz dekl zabírá území na rozhraní nář. střm. a vm. s centrem na Kroměřížsku a dále jv. od Kyjova a v již.
části nář. kopaničářských.

V stř. úseku slez. nář. bylo zapsáno slovo zátka a víceméně sporadické výrazy zátyčka a zátažka.

Jv. od Vsetína se vyskytuje označení štít, formální deminutivum štítek je rozšířeno v jv. části slez. nář.

Charakter okrajových regionalismů mají výrazy punt (Litomyšlsko), pelístka (vých. Mladoboleslavsko),
svisle (oblast mezi Lipníkem nad Bečvou a Vsetínem), svislík (Manětínsko), okenice (Plzeňsko), štycna (loun-
ský úsek), šupák, šupadlo, šuple (zejm. Náchodsko a Kladsko).

4    čalo  jen nář. — Z čelo (viz tam) jzč. hláskovou změnou e > a.

čelo  Jg, SSJČ, Bš (SSJ, pol. czoło — u obou ‚přední část něčeho‘) —
Specifikací.

čílko  jen nář. — Formální dem. k čelo; viz tam.

dekl  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚poklop, deska‘) — Přejato z něm.
(Deckel).


koutek  v sled. významu jen nář.; Jg — Formální dem.; přenesením
označení části na celek.

koutka  jen nář. — Rodová varianta ke koutek; viz tam.

kšilt  jen nář. — Přejato z něm. (Schild).

náčelek  v sled. významu jen nář. — Z předložkového spojení na čele
(viz čelo), příp. z adj. náčelní, náčelný, obě zast.

okenice  v sled. významu jen nář. (Jg ‚stavidlo k stavení vody, poklop‘,
Jg a SSJČ ‚zařízení – nejčastěji na způsob dvířek – k zakrytí
okenního otvoru‘) — Přenesením.

pelístka  v sled. významu jen nář. (Jg pelest, pelesť, pelest, vše ‚deska‘,
SSJČ pelest ‚čelní prkno postele v hlavách nebo v nohách‘) —
Formální dem.; přenesením.

příčka  v sled. významu jen nář. (Jg „vše, co na příč jest“, SSJČ a SSJ
– ,součást nějakého zařízení, které spojuje napříč dvě po-
stranní části‘) — Specifikací.

punt  v sled. významu jen nář. — Přejato z něm. (Bund).

sloupek  v sled. významu jen nář. — Formální dem.; přenesením ozna-
čení části na celek.

svisle  f. v sled. významu jen nář. — Přenesením (Jg, SSJČ též svisel n.,
f., svisla, vše ,přední štít domu (u dřevěných stavení) se
svisle přibitými prkny‘).

svislík  jen nář. — Od svislý.

šibenice  v sled. významu jen nář. (Kt též šibenka, šibenička ‚dřevo na
dvou zaražených kolcích napříč položené‘) — Patrně souvisí
s něm. schieben ‚šoupat‘, lidovou etymologií přikloněno ke
slovu šibenice.

šíber  jen nář. (Kl „šíbr“, pol. szyber ‚zástrčka, zásuvka v komíně,
kamnech‘) — Viz šíbr.

šíblík  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Schieblink ‚zásuv-
ka, okenní šoupátko‘).

šíbr  v sled. významu jen nář. — Přejato z něm. (Schieber ‚zástrčka‘).


štít  v sled. významu jen nář. (Jg i SSJČ ‚čelní zeď uzavírající prostor
krytý střechou‘, ‚deska vůbec‘) — Přenesením.

štítek  v sled. významu je nář. (SSJČ ‚tabulka, destička‘) — Formální
dem. ke štít; viz tam.

štycna  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Stütze ‚příč-
ka‘).

šubr  jen nář. — Přejato z něm. (Schuber nebo Schober ‚šoupátko‘).

šupadlo  jen nář. (SSJČ, SSJ šoupátko, oba ‚šoupací zřízení, zprav.
sloužící k uzavírání něčeho‘) — Od šoupat.

šupák, šuple, šuplík  v sled. významu jen nář. — Od šoupat.

záčelek  jen nář. — Z předložkového spojení za čelem, za čelo.

zástava  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ, pol. zastala, vše
,překážka, zastavující něco‘; Jg též zástavek, SSJČ, oba ‚po-
stranní prkno u vozu‘) — Od zastavit.

zástavek  jen nář. — Viz zástava.

zátažka  jen nář. — K zatáhnout.

zátka  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ, oba ‚součást nebo zařízení
k pevnému uzavření nějakého otvoru‘) — K zatknout zast.
‚uzavřít‘.

zátyčka  jen nář. (Kt též zátyč Ostravsko, zátyka sloven., pol. zatycz-
ka
, hluž. Zatyka, vše ‚zátka‘) — K zatýkat (zast. zatykati)
zast. ‚zasunovat, uzavírat‘.

zprůčelek  jen nář. — Z předložkového spojení z průčelí.

žebříček  v sled. významu jen nář. — Formální dem. k žebř; speci-
fikací.

5    čelo Ju 1–5, Ru 1–3 — šúbr Ju 7 — šúbrt Ju 7 — šíblich Po 1 — šarágl Ju 5, Ru 5 — malé šaragl Ju 6 — šrág Ru 4 — čaradlé Ju 7 — čaraglé Ju 7 —
zábatek Ju 2

6    ASJ IV 163, MAGP 23 (přední č.), 24 (zadní č.), AJK 205

Ši