ČJA 3

145 podložka u zákolníku (717) — mapa s. 341

1    M         žapka (též 236, 421)

káčírek (káčerek 753, 755)

zákolňík

lounek — lonek — lúnek (lunek 116, 117, 133) — louňík (lovňík 246, 410, 418, 503, loudník 503)

platlounek (platlonek 111, 123, 151, též platlónek 632, též platlovej lounek 234, platlúnek 125–128,
135–137, platlunek 132, 134, blatlunek 137)

dekllounek 143 (dekllunek 131, 132)

platle f. (blatle 645)

platna 158, 161, 162, 501 (platénka 147)

platlík (šteslplát 731, plátek 745)

záplatňik 204, 207, 209, 210 (příplatňik 226)

plíšek 718 (pléšek 756)

pléškoví záosek 732, 735

motička 719, 733

S          čepička 736 nedubl., klapka 757, prések 710, srážek 650

2                 Kola vozu jsou zajištěna před vypadnutím dvěma hřeby, které procházejí kovovým válcovým krytem na-
sazeným na nápravu a pak nápravou. Jedním hřebem (umístěným blíže kraji nápravy) je zákolník (viz III-144),
druhým je podložka. Územní rozšíření nář. pojmenování pro podložku představujeme na této mapě.

Zákolník je hřeb zakončený oblým pérem, které po nasazení obepíná horní polovinu nápravy, podložka
proti tomu končí mírně zaobleným plátkem, který dosedá na horní část nápravy, resp. na horní část krytu ná-
pravy. Funkce podložky je dvojí: Jde o pojistné zabezpečení kola před vypadnutím (v případě, že by se uvolnil,
popř. zlomil zákolník). Na podložku dosedá železný kruh od klanice, a tak podložka navíc chrání kovový kryt
i nápravu před deformací tímto kruhem.

 Na rozsáhlém území Čech je označení pro podložku totožné s označením pro zákolník. Byli-li mluvčí v ta-
kovém území nuceni oba předměty názvem odlišit, volili různé determinující výrazy, např. lounek // zákolník
horní
, nízký, platlový, plochý, s plíškem. V běžné komunikaci se oněch přívlastků nepoužívá.

Zatímco se zákolník vyskytuje u každého vozu, podložka, jako reálie ne nezbytná, často scházívá; také
z toho důvodu se její nář. pojmenování zjišťovala obtížně a informátoři ji zaměňovali za válcový kryt nápravy.
Nelze vyloučit, že při neznalosti starého termínu užívali výrazů se širším, obecnějším významem ‚plátek‘ (např.
platle, platlík, platna, platka, blatník, blatka). Značná frekvence uvedených slov i v zápisech KLA nás opravňo-
vala sledovat je také na mapě. Tam, kde se vyskytují jako označení jediné, nepochybně mají povahu termínu.

KLA rovněž potvrdila, že výrazy plíšek a motyčka jsou v příslušných lokalitách opravdu jednoznačnými
termíny, a přinesla ještě další označení, která náš výzkum už nedoložil. Jde o výraz laple (z Hořicka a Holicka)
a slovo platlounek navíc i z Tišnovska.

Vedle základních označení jsou porůznu doloženy jako výrazy dubletní i dem. formy (např. zákolníček,
platlička, louníček); ty jsme nemapovali, jde o skutečná deminutiva.

3                 U sledované položky je nápadná pestřejší geografická rozrůzněnost nář. výrazů v Čechách. Na Moravě
a ve Slezsku převládá označení žabka; to vytváří samostatnou oblast ještě v střed. Čechách v širším regionu
Prahy.

Jak už bylo řečeno, velká část Čech neliší pojmenováním zákolník od podložky. Jzč. nářečí mají tedy
v obou významech jen výraz zákolník, na sev. a vých. okraji Čech a v jv. Čechách jsou pro obě reálie běžné vý-
razy lounek, louník, lonek, lúnek (srov. III-144 zákolník).

Jako speciální termín pro podložku fungují (kromě už výše uvedeného slova žabka) výrazy platlounek
(zvl. svč. nářečí se sv. okrajem střč. nářečí), dekllounek (vých. od Hradce Králové), platna (zvl. Litomyšlsko), zá-
platník
(Roudnicko) a platle, platlík (porůznu zvl. na sz. a sv. Čech).

Na Moravě k termínům patří slovo káčírek (záp. Brněnsko, Boskovicko, ojediněle i Zábřežsko) a pak vý-
razy, které tvoří mikroareály na jv. Moravy, totiž plíšek, plíškový záosek a motyčka.

4    čepička  v sled. významu jen nář. (SSJČ dem. k čepice) — Přenesením
na základě podobnosti.

dekllounek  jen nář. — Složením výrazů něm. původu: dekl ‚poklop,
deska‘ a lounek, viz tam.

káčírek  Jg, SSJČ (Bš káčerek ‚železný výstupek na konci oje‘, srov.
též III-42 potykač) — Přenesením na základě podobnosti
(SSJČ ‚zahnuté pírko v ocase kačera‘).

klapka  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚něco poklápějícího, chránítko
přiklápějící se na uši‘) — Přenesením, popř. specifikací.

lonek  jen nář. (Jg dem. k lon ‚zákolník‘) — Adaptací něm. základu
(novohornoněm. lonne ‚zákolník‘) a rozšířením, přenesením
významu.

lounek  jen nář. (Jg i SSJČ ‚zákolník‘) — Adaptací něm. základu a roz-
šířením významu.

louník  jen nář. (Jg, SSJ lónik u obou ‚zákolník‘) — Viz lounek.

lúnek  jen nář. — Viz lounek.

motyčka  v sled. významu jen nář. (SSJČ dem. k motyka) —
Přenesením.

platle  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (střhn. blate, plate
‚kovový plášť‘).


platlík  jen nář. — Viz platle.

platlounek  jen nář. — Složením výrazů plat (viz platle) a nář. lounek,
viz tam.

platna  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (střhn. plat), viz
platle.

plíšek  v sled. významu jen nář. (SSJČ dem. k plech) — Specifikací vý-
znamu.

plíškový záosek  jen nář. — Specifikací výrazu záosek nář. ‚zákolník‘
pomocí adj. plíškový (nář. pléškový).

prések  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Presse ‚lis‘; pod-
ložka je stlačována klanicí).

srážek  jen nář. (Bš sražek ‚konec nápravy trčící z hlavy‘) — Patrně
k srážet ‚dohromady hřebem, hřebíkem stahovat‘.

zákolník  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ i nákolník ‚zákolník‘) —
Rozšířením významu (srov. III-144 zákolník).

platník  jen nář.; Jg i záblatník „lounek s plechem, aby bláto nepa-
dalo na osu“ — K platna (viz tam) podle slova zákolník a adi-
deací k záplata.

žabka  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚co připomíná malou žábu‘) —
Přenesením významu.

5    žapka Ju 3, 7 — lónek Ju 6 — platlounek Ju 3 — platle Ju 3 — platna Ju 5, Ru 5 — platlik Ru 2 — platňička Ju 4, 5 — platl Ju 1, 2, Ru 3 — plátek Ru 1, 4
— deklún Po 1

6    —

Bh