ČJA 3

142 náprava (701) — mapa s. 335

1    M         náprava

(v)os f. (os’, oś, oš)

(v)osa

(v)oska

2                 Pro část podvozku, železnou tyč, na niž se nasazují kola vozu, má spis. jazyk dva výrazy: náprava a osa. Jde
o synonyma, slovo osa má však poněkud širší význam (srov. SSJČ „součást strojového celku pevně nebo točivě
uložená k přenášení pohybu točivého nebo kývavého, např. osy vozu“). Obě uvedená označení se vyskytují také
v našich nářečích, ale jejich rozložení je územně vyhraněno, srov. oddíl 3. Podle Mch je slovo náprava v sledo-
vaném významu novější a „z neznámé příčiny“ výraz osa vytlačilo.

U lexému os se vyskytují ještě rozdíly morfologické (os x osa) a slovotvorné (osa x oska).

3                 Výraz náprava zabírá celé Čechy, záp. Moravu, Zábřežsko a také centrální úsek střm. nářečí (nepatrně
přesahuje do oblasti vm. nářečí).

Lexém os zahrnuje zbytek zkoumaného území. Směrem k západu přibývá novější forma osa (ta je nej-
častější na Boskovicku, vých. Brněnsku a Uherskobrodsku). Sz. od Brna a na širším Vsetínsku je hojná (ne-
zřídka i nedubletně) forma oska.


4    náprava  stč., Jg, SSJČ, SSJ — Mch nechává nevysvětleno. Podle Holuba-
-Kopečného souvisí s adj. pravý; pův. ‚napravení‘, metony-
mickým přenesením: náprava udržuje „pravý“ chod vozidla.

os  f. jen nář.; stč., Jg, SSJ — Zachování starší formy pův. i-kmenového
subst., psl. *osь (z *aks; v slovanštině zredukováno v os-).


osa  Jg, SSJČ — Ze staršího os přechodem k a-kmenovým substanti-
vům.

oska  jen nář.; Jg i SSJ dem. — Formální dem. k os, osa; na Vsetínsku
sufix -ka snad prostředkem k odlišení od osa ‚vosa‘.


5    náprava Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — os Ru 5 — osa Ju 6, Ru 5 — oska Ju 7, Ru 5 — osovina Ju 2

6    SSA 4.81, OLA 818

Bh