ČJA 3

141 střední kování na rozporce (709) — mapa s. 335

1    M         cuchta — cufta

kapica

šlufa (šlofa 821) — šlifa

halža 802, 820

N          houžev, kováňí, kuťí, oko, okuťí, taška, tulaj, ucho

2                 Nář. pojmenování středního kování na rozporce se liší lexikálně, ale i hláskoslovně (např. šlifa × šlufa,
cuchta × cufta).

Materiál získaný přímým terénním výzkumem byl konfrontován s KLA. Toto srovnání umožnilo vyloučit
výrazy neterminologické povahy, tj. výrazy s obecnějším významem ‚objímka‘, srov. oddíl 1 N.

3                 Rozdíly v nář. pojmenování sledované reálie se soustřeďují na Slezsko a přilehlé lokality vm. nářečí. Jen
toto území se odlišuje označením kapice (záp. úsek slez. nářečí) a šlufa, šlifa (na ostatní části Slezska). Ojediněle
na sev. Opavsku byl zapsán výraz halže. Všude jinde je běžný výraz cuchta, zejména na okrajích Čech též v po-
době cufta.


4    cufta  jen nář. — Viz cuchta.

cuchta  v sled. významu jen nář.; Jg — Adaptací něm. výrazu Zucht.

halže  v sled. významu jen nář. — Přenesením přejatého výrazu (střhn.
halze ‚řetěz kolem hrdla‘, v tomto významu i stč. halžě, Jg
a SSJČ).

 

kapice  jen nář. (pol. kapica ‚železný kryt osy vozu‘, ALJ nář. mor.
‚kožené ošití cepu‘, viz III-78 ošití bijáku) — Přenesením (stč.
kapicě dem. ke kápě, to k střlat. cappa ‚pokrývka hlavy‘).

šlifa, šlufa  jen nář. (pol. szlifa, szlufa ‚smyčka‘) — Adaptací výrazu
přejatého z něm. (Schleife ,smyčka‘).


5    cuchta Ju 1–4, 6, Ru 2 — cufta Ju 2 — taška Ju 5, Ru 4 — tašňa Ru 5 — kopa Po 1

6    —

Bh