ČJA 3

139 rozporka (708) — mapa s. 331

1    M         rosporka (též 619, rospora 144, 407, 423, 427, 437) — rospúrka — rúsporka (rúspora 456, 457, 460)

brce n. (též 161, 736) — b’erce

brco — b’erco

brdečko

brďíčko

brdíčko

S          firšenkl 306

2                 Nář. pojmenování dřevěné součásti vah (jednoho ze dvou dřev připevněných k važišti), k níž se postraň-
ky zapřahá tažné zvíře, se diferencují lexikálně, hlavně však slovotvorně (brdce × brdečko × brdíčko × brdýčko).
Morfologické povahy je rozdíl brdce × brdco (analog. původu, srov. III-30 pole). K nepravidelným hláskovým
rozdílům patří dloužení s pozdější kvalitativní změnou samohlásky u výrazu rozporkarozpůrkarůzporka.
Objevují se výrazy tvořené od dvou základů: rozpor- × brd-. Tato dichotomie je stará.

Rozdíl brdýčko × brdíčko × brdečko je slovotvorný, spočívající ve využití různých přípon. U formy brdýč-
ko
jde od původu o sufix -éčko, který se v důsledku úžení změnil na -íčko, jež neměkčí předcházející souhlásku;
píšeme tedy -ýčko (na rozdíl od sufixu -íčko ve variantě brdíčko).

Okrajový výskyt formy růzporka na jč. území svědčí patrně o její starobylosti.

3                 Výrazně vystupuje česko-moravský protiklad rozporka × brdce, brdečko. Výraz rozporka zabírá mimo vč.
okraj celé Čechy a jz. Moravu. Kromě regionální hláskoslovné varianty růzporka (Doudlebsko) se tento lexém
vyskytuje též v obměně rozpůrka (protáhlá oblast od Hradce Králové k Jihlavě).

Bohatá je slovotvorná a hlásková diferenciace výrazů od základu brd- na Moravě a ve Slezsku. Z nich má
největší územní rozsah slovo brdečko. Pokrývá široký střední pruh Moravy (ve směru sever–jih), k němuž se při-
myká na Zábřežsku slovotvorná varianta brdíčko, jež jako dubleta je také na většině teritoria formy brdýčko, tj.
na vých. okraji vč. nářečí.

Další slovotvorná varianta – brdce – se vyskytuje ve třech od sebe izolovaných oblastech, a to ve střm. dia-
lektech a v sev. části českomoravských nářečí (vých. Novoměstsko, Boskovicko a Brněnsko), dále na Valašsku
a konečně na sev. okraji slez. nářečí. Forma brdco je na většině území Slezska (v přechodových nářečích česko-
-polských v podobě s průvodním vokálem a s měkkou retnicí) a izolovaně ještě na vých. Uherskobrodsku.


4    běrdce  jen nář. — Viz brdce, forma s průvodním vokálem a s palatální retnicí.

běrdco  jen nář. — Viz brdce, brdco a běrdce.


brdce  jen nář.; Jg dem., SSJČ nář., SSJ — Přenesením, pův. dem.
k brdo, psl. *bьrdo ‚část tkalcovského stavu‘.

 

brdco  jen nář. — Viz brdce, forma brdco analog. příklonem k substan-
tivům typu město.

brdečko  jen nář.; Jg též brdo, SSJČ nář. — Formální dem. k brdo, viz
brdce.

brdíčko  jen nář.; Jg brdičko, SSJČ nář. — Formální dem. k brdo, viz
brdce.

brdýčko  jen nář. — Od brdéčko pravidelnou nář. změnou é > í, viz brdce.


firšenkl  jen nář. — Přejato z něm. (Fürschenkel).

rozporka  Jg, SSJČ — Od rozepřít (příčka má za úkol držet oba po-
straňky v náležité vzdálenosti, rozpírat je).

rozpůrka  jen nář. — Viz rozporka, s alternací kvantity jako průvodním
jevem při připojování dem. sufixu.

růzporka  jen nář. — Viz rozporka, růz- dloužením, průvodním jevem
derivace (srov. průvodka, násadka).

5    brce Ju 4 — brdičko Po 1, Ju 2 — brdíčko Ju 4 — brďičko Ju 2 — brdečko Ju 6, Ru 5 — rosporka Ju 3, 4, Ru 1–5 — rospurka Ju 1, 2

6    ASJ IV 165, AJŚ 38, PLPJ 11, AJPP 141, SSA 4.93

Bh