ČJA 3

138 važiště (707) — mapa s. 329

1    M        váh — vah

váha

važina

važišťe — važíšťe (též 129) — vážišče — vazišťe

vážisko (važísko 135,136)

váhovisko

příčen (příčeň 127, 130)

brdečňik 148, 160, 161

rospora 453, 461

2                 Střední část vah (pro pár koní) je važiště. Jde o silnější břevno, jež se připojuje k oji a na jehož konci jsou
upevněny dvě rozporky (srov. III-139 rozporka).

Nář. pojmenování uvedené reálie se liší hlavně slovotvorně (váh × váhovisko × vážisko × važiště × važi-
na
). Méně závažné jsou rozdíly rodové (váh m. × váha f.) a hláskoslovné (např. važiště × vážiště × važíště × va-
ziště
, váh × vah).

Uživatelé nářečí často pojmenování sledované součásti vah neznali a nezřídka uváděli výrazy pro váhy
jako celek, tj. važiště a dvě rozporky se závlačkami. Tyto výrazy vykazují rovněž územní diferenciace, avšak ja-
zykový materiál zachycený naším výzkumem není v tom směru zdaleka kompletní, a proto jej nelze představit
na mapě. Pro zajímavost jen uvádíme, že vedle obecně rozšířených označení váha, váhy se pro váhy jako celek
vyskytují v již. Čechách výrazy rozpory (růzpory) a na Roudnicku výraz příčna plt.

3                 Diference lexikální povahy jsou okrajové. Převládají výrazy s fundujícím základem váh-. Jiný lexikální zá-
klad mají jen slova příčen (ze širšího Náchodska a z Kladska), brdečník (z mikroareálu na Litomyšlsku) a roz-
pora
(již. od Jindřichova Hradce).

Jak už bylo uvedeno, hlavní rozdíly jsou slovotvorné. Výrazný je pak protiklad výrazů na -iště (važiště) –
velká část Čech – a na -isko (vážisko) – převážná část Moravy a Slezska. Hranice mezí oběma slovotvornými (od
původu morfologickými) variantami sleduje zhruba bývalou zemskou hranici Čech a Moravy, od Nového Města
na Moravě se stáčí na jih k Třebíči a ke Znojmu, srov. III-73 strniště, III-64 kosiště).

Největší územní rozsah má podoba važíště; zabírá téměř celou oblast střč. a svč. nářečí. Hlásková podoba
važiště je zejména v sev. pruhu jzč. nářečí a obměna vážiště je doložena ze značného teritoria na jz. Moravě.
Adideovaná forma vaziště je častější na záp. Roudnicku.

Značnou členitost Čech rozhojňuje ještě mikroareál slovotvorné varianty važina (mezi Příbramí
a Strakonicemi).

Výraz váh je typický pro záp. Čechy (na již. okraji tohoto areálu v podobě vah), výraz váha charakterizu-
je již. Čechy.

Z oblasti formy vážisko vystupuje nemalé kompaktní území slovotvorné obměny váhovisko. Zabírá sev.
polovinu vm. nář. a na Holešovsku přesahuje do nářečí střm.

4    brdečník  jen nář. — Od brdce (to z psl. *bьrdo).

příčen  jen nář. (Jg příčna ‚váhy‘) — K adj. příčný (važiště je napříč oji).

rozpora  v sled. významu jen nář. — Nedeminutivní forma k subst. roz-
porka
, viz III-139); tvarem odpovídá rozporce, liší se jen veli-
kostí (rozporka je od rozepřít).

váh, vah  jen nář. (Jg „v Klatovsku říkají váha i váh“ ‚váhy‘) — Od váha
přechodem k muž. r. v důsledku tvarové shody v pl.

váha  v sled. významu jen nář.; SSJ (Jg ‚celek váh‘) — Přenesením na
základě podobnosti (SSJČ ‚přístroj na vážení‘).


váhovisko  jen nář. — K váha.

vaziště  v sled. významu jen nář.; Kt — Z važiště adideací k vázat; va-
žiště je svázáno kroužky s rozporkami.

važina  jen nář. — Od váha specifikačním sufixem -ina.

važiště  Jg, SSJČ — Od váha.

važíště  jen nář. — Viz važiště, podoba s kvantitou v sufixu.

vážiště  jen nář. — Viz važiště, podoba se zdlouženou kořennou slabi-
kou analogií podle slova váha.

5    važišťe Ju 1, 3 — važíšťe Ju 3, Ru 2 — váhovisko Ju 7

6    AJŚ 39a, AJK 283, SSA 4.94

Bh