lem něhož se otáčí (srov. III-137 svorník). V oplenu jsou po obou stranách kolmo zasazeny klanice. Spolu s nimi
slouží oplen k umístění svršku vozu.

Nář. pojmenování této součástky se liší lexikálně, rodem (obrtel m. × obrtel f.) i hláskoslovně (oplen
× oplín).

SSJČ registruje slovo oplen (i oplín nář.), ale v poněkud posunutém významu, jenž však byl nepochybně
odvozen z významu našeho, srov. oddíl 4.

Údaje z našeho výzkumu byly ověřeny zápisy v KLA.

3                 Hranice mezi jednotlivými lexémy jsou mimořádně ostré. Jistě také proto, že nář. výrazivo nebylo ovliv-
ňováno spis. jazykem.

Pro střč. a jzč. nářečí a pro jz. cíp Moravy je charakteristický výraz oplín (v širokém záp. pásu v hlásko-
slovné obměně oplen). Svč. nářečí (s malým přesahem na sv. Novoměstsko) a slezská nářečí spolu se sev. polo-
vinou vm. nářečí jsou spojena výrazem obrtel m. (v přechodových nář. čes.-pol. obartel).  Ten je v svč. oblasti (soustředěněji zvláště mezi Novou Pakou a Hradcem Králové a na Náchodsku) nezřídka v žen. rodě. Široká a rozlehlá oblast ve středu Moravy se vyděluje slovem násad. Na širším Novoměstsku vytváří mikroareál označení stolička. Výskyt výrazu klanečník je
omezen na malé území již. od Svitav.

4    klanečník  v sled. významu jen nář. — Od klanice (SSJČ ‚tyč nasazená
po stranách vozu do oplenu‘).

násad  stč., PSJČ (SSJČ násada ‚věc nasazovaná na nějaký předmět‘)
— Od nasadit.

obartel  jen nář. — Viz obrtel; odstraněním slabičného r vlivem pol.

obrtel  m. v sled. významu jen nář.; Jg (stč. ‚součástka jednoduchého
zařízení otáčející se kolem své osy‘, SSJČ ‚větší obrtlík, tj. klič-
ka k uzavírání např. oken.‘, SSJ obrtel ‚zařízení, na kterém se
něco otáčí‘) — Z psl. *ob-vrtъlь; týž základ je v slovesu vrtěti.

obrtel  f. jen nář. — Od obrtel m. (viz tam) přechodem k subst.
žen. r.

oplen  stč., Jg, PSJČ, SSJ (SSJČ i oplín nář. ‚otočný nosník u náklad-
ních vozidel (železničních vozů) k uložení dlouhých předmě-
tů‘) — Psl. *oplěnъ, slovo starobylé, ale málo jasné.

oplín  jen nář.; Jg — Dloužením a následným zúžením z oplen, viz tam.

stolička  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚zařízení, na které je něco
upevňováno‘) — Formální dem. k stolice (SSJČ ‚lavice, sedát-
ko‘). Přenesením významu.