ČJA 3

134 nápravník (702) — mapa s. 321

1    M         nápravňík (nápravec 160, nápravňice 317)

náprava 705, 706, 719, 726, 734

klátka (sk- 748, 815–817, 828)

práh 431, 442 (pražec 431)

podosek 710, 752

futrál 438, 754

akštuk (ákštuk 324, 604, áštuk 446, okštuk 454, amštuk 518, anštuk 314, lachštuk 149) — akštok — apštuk
(hapštuk 219, opštuch 750, 751) — apštok (haupštok 730) — auštuk (auchštuk 233, aukštuk 235,
427, aufštuk 254, 415, 428, laufštuk 505, lauštuk 304) — auštok (áuštok 638, ajnštok 655) —
aksnštuk 310, 456, 614

aksfutr 118, 119 (aksfutro 119)

S          násadek 729, akse 306

N          spodňí šárka 141, náprava ve významu ‚osa s nápravníkem‘ 428, 429, 433, 443, 447–449, 451, 460

2                 Železné osy vozu jsou obloženy dřevem, jež nese spis. název nápravník. Na toto dřevěné obložení dose-
dají jednak ramena vozu, jednak šárka, srov. III-135.

Pojmenování sledované součásti řízení vozu jsou dvojího typu: 1. Po celém zkoumaném území jsou rozší-
řeny výrazy cizího původu (zejména z něm. složeniny Achsstock). Ty jsou bohatě obměňovány hláskoslovně,
např. akštok × akštuk × aufštuk × apštuk… Kromě rozdílů v druhé části složeniny -štok × -štuk jsou zvlášť četné di-
ference v části první, jež se mylným výkladem nebo disimilací na dálku zaměňovala s jinými slovy něm. jazyka:
auf-, an-, ab-, lauf-, ajn-, lach-, haupt-, auch-. Stojí za povšimnutí, že samohláska ve formantu -štok/-štuk v oblas-
ti střm. nářečí nepodléhá pravidelným hláskovým změnám. 2. Zejména v Čechách existuje ještě hojné označení
domácího původu nápravník. Ostatní výrazy (např. práh, podosek, násadek, náprava) jsou málo běžné.

Vzhledem k tomu, že slovo nápravník nemáme v našem významu doloženo ze starší češtiny a že je nere-
gistruje ani Jg, a vzhledem k jeho menšímu územnímu rozsahu, než má slovo náprava, od něhož je výraz ná-
pravník
odvozen (srov. odd. 3 a III-142 náprava), soudíme, že slovo nápravník není staré; jeho vznik asi souvisí
s dotvářením naší odborné řemeslnické (kovářské a kolářské) terminologie za obrození. Přejaté výrazy budou
tedy starší a mohou svědčit o směru šíření uvedené součástky k nám. Je třeba vzít v úvahu také to, že dřevěné
obložení osy není příliš stará reálie. Její potřeba vyvstala až tehdy, když se začaly vyrábět osy železné.

Na původní dřevěné nápravy s „nápravníkem“ zhotovené z jednoho kusu dřeva ukazuje patrně výraz ná-
prava
, jímž se zvl. v již. Čechách dnes místy označuje spojení železné osy s dřevěným obložením, srov. oddíl 1 N.

3                 Na mapě výrazně vystupují dvě vrstvy pojmenování.

Domácí slovo nápravník se vyskytuje jen v oblasti slova náprava (srov. III-142). Na rozdíl od tohoto vý-
razu má však výrazně menší územní rozsah. Jeho vých. hranice nezasahuje tak daleko na Moravu, a pokud jde
o centrální úsek střm. nářečí, omezuje se jen na vlastní Prostějovsko (slovo náprava zahrnuje ještě Kroměřížsko
a Lipnicko). Navíc jsou v Čechách rozsáhlá území, odkud slovo nápravník není naším výzkumem vůbec dolo-
ženo (okraj záp. Čech, širší okolí Prahy a protáhlé území mezi Kolínem, Benešovem, Táborem, Českými
Budějovicemi a Ledčí nad Sázavou).

Na území slova os(a), oska (střm. nářečí bez záp. okrajů a bez centrálního úseku, vm. a slezská nářečí;
srov. III-142 náprava) jsou běžná jen slova cizího původu. Ta byla na území slova nápravník místy zcela vytla-
čena; tak je tomu zvl. v sv. Čechách, na Zábřežsku, Prostějovsku a místy i v jz. Čechách.

Pokud jde o přejaté výrazy, izoglosa mezi zakončením -štuk a -štok prochází od severu k jihu po česko-mo-
ravské hranici, od Svitav se stáčí na Boskovice, dále k Brnu, odtud k východu až téměř ke Kroměříži, pak ke
Kyjovu.

Hláskové obměny první části adaptovaného něm. složeného výrazu nevytvářejí územně ostře vyhraněné
celky. Forma akštok (akštuk) je nejčastější; převládá zvl. ve Slezsku a na Moravě. Podoba abštuk (abštok) se po-
někud soustředěněji vyskytuje ve stř. úseku vm. nářečí a sev. od Brna; v Čechách je poměrně častá, ale její vý-
skyt je roztroušený. Podoba auštuk (auštok) je běžnější – nezřídka vedle jiných hláskových variant – v Čechách
zvláště na Příbramsku, Ledečsku a Táborsku; na Moravě pak zvl. jižně od Uherského Brodu. Ostatní varianty
jsou málo početné a nevytvářejí ucelenější oblasti.

4    abštok, abštuk, aksnštuk, akštok, akštuk, auštok, auštuk  jen nář. —
Adaptací něm. Achsstock ‚nápravník‘.

akse  jen nář. — Přejato z něm. (Achse ‚osa‘).

aksfutr  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Achsfutteral do-
slova ‚pouzdro na osu‘).

futrál  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚pouzdro‘ zast. ob.) —
Specifikací výrazu přejatého z něm.

kládka  jen nář. (SSJČ kladka, dem. ke kláda) — Specifikací nář. dem.
ke kláda.


náprava  v sled. významu jen nář. — Přenesením významu (SSJČ
‚osa‘).

nápravník  SSJČ (Kt ‚rameno osy‘) — Od náprava. Viz III-142 náprava.

násadek  jen nář. — Od nasadit (nápravník se nasazuje na osu).

podosek  jen nář. — Z předl. spojení pod osou.

práh  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚trámec na spodku
dveřního otvoru‘).

5    náprava Ju 7, Ru 3 — akštuk Ju 3 — akštok Ju 2, 6, Ru 5 — apštuk Ju 3 — apštok Ju 7, Ru 1 — auštuk Ru 1 — aksfutr Po 1

6    MAGP 25, AJŚ 14, AJPP 121, AJK 128

Bh