ČJA 3

131 horní výstupek na konci oje (697) — mapa s. 313

1    M         formánek (furmanek 801, 818, 819)

káčírek — káčerek — káčorek

kohoutek 653, 654, 724, 740 (kokotek 820)

koňík

koňíček

kobilka 249, 302, 460 (kobilice 124)

psík 739, 749 (psíček 310)

bapčica 753, 755

forajtr 515, 631 (folajtřík 514)

2                 Postroj tažných zvířat je vpředu připojen k oji železným držákem, jehož koncový kruh se navléká na oj.
Aby za jízdy nesjížděl dopředu, tomu zabraňuje nahoře na konci oje železný klínek. Téměř proti němu dole se
nalézá větší železný výstupek, který znemožňuje klouzání držáku po oji dozadu. Původně se zjišťovala pojme-

nování pro oba výstupky. Protože se v počáteční fázi výzkumu zjistilo, že se obě reálie názvem zpravidla neliší,
výzkum obou položek se v Čechách zredukoval na opěrnou síť bodů. Konfrontace s KLA však přece jen přines-
la pozitivní výsledky. Zejména v jz. a střed. Čechách nese dosud horní výstupek náz
ev formánek, kdežto spod-
ní se jmenuje
káčírek. Materiál, kterým disponujeme, není natolik úplný, abychom na mapě mohli představit po-
jmenování obou reálií, a proto jsme nuceni omezit se na zobrazení regionálního rozšíření nář. výrazů jen pro
výstupek horní.

Je pozoruhodné, že v těch moravských lokalitách, kde slouží k označení horního výstupku slova kohou-
tek
, koník, psík, znají také slovo káčerek, káčírek, ale to pojmenovává výstupek spodní.

Tam, kde pro oba železné klínky funguje jeden výraz, rozlišují se oba designáty pomocí atributů horní,
vrchní, spodní, dolní. Tato adjektiva na mapě nezachycujeme.

Názvy pro uvedenou součástku oje se liší lexikálně, minimálně slovotvorně (koník × koníček) a hlásko-
slovně (káčírek × káčerek × káčorek). Ve spis. jazyce slouží k označení sledované součástky dva výrazy, totiž for-
mánek
a káčírek.

Pokud jde o motivace pojmenování, všechna vznikla přenesením. Výstupek čnící na holé oji připomíná to-
tiž tvarem postavičku (odtud formánek, forajtr) nebo nějakého živočicha (káčírek, kohoutek, koník, kobylka,
psík).

Podle údajů v KLA se hornímu výstupku říkalo na Frenštátsku a na sev. Hlučínsku také pacholek; náš vý-
zkum tento výraz již nezachytil.

3                 Na mapě zřetelně vystupuje dichotomie výrazů formánek a káčírek. Hlavně na okrajích zkoumaného te-
ritoria se objevují roztroušeně také pojmenování další.

Téměř celé Čechy a záp. Morava zhruba po řeku Svitavu jsou charakterizovány výrazem formánek; ten se
jako dubletní vyskytuje také na Boskovicku a v podobě furmanek i ve zkoumaných lokalitách v Polsku.

Zbylá část Moravy se liší výrazem káčírek, ve vm. nářečích s Holešovskem a Slezskem v podobě káčerek,
v přechodných nářečích česko-polských, na Hlučínsku a záp. Opavsku ve formě káčorek. Slova káčírek jako
označení horního výstupku se užívá vedle slova formánek výjimečně též v Čechách, a to ve dvou nevýrazných
mikroareálech na Roudnicku a Litomyšlsku.

Z ostatních pojmenování je nejčastější slovo koníček, koník. Vyskytuje se – spolu s vzácným, stejně moti-
vovaným výrazem kobylka – na úzkém okraji jz. Čech a v sev. části vm. nářečí. Slovo kohoutek vytváří dva mik-
roareály severně od Boskovic a na sever od Vsetína. Slovo psík je doloženo ojediněle z Valašska a Klatovska.
Výrazu forajtr se užívá na Jihlavsku a Svitavsku, tedy v lokalitách sousedících s někdejším německým osídlením.
Výskyt ostatních označení je zcela ojedinělý.

4                 Všechna nářeční slova (kromě přejatého forajtr) jsou deminutiva a u všech jde o přenesení významu.

babčice  jen nář. — K babka.

forajtr  v sled. významu jen nář. (SSJČ zast. ‚přední jezdec, vozka ří-
dící přípřež‘) — Přejato z něm. (
Vorreiter).

formánek  SSJČ, Jg

káčerek  jen nář.; Kt — K nář. káčer.

káčírek  jen nář.; Jg, SSJČ kačírek

káčorek  jen nář. — Od káčor, to dispalatalizací z káčer v návaznosti na
pol.


kobylka  v sled. významu jen nář.

kohoutek  v sled. významu jen nář.

koníček  v sled. významu jen nář.

koník  v sled. významu jen nář.

psík  v sled. významu jen nář.

5    formánek Po 1, Ju 1, 3, Ru 1, 2 — káčerek Ju 7 — koňiček Ju 2

6    AJŚ 3, AJPP 143

Bh

132 zadní ramena vozu (699) — mapa s. 315

přední ramena vozu (698)

1    M         sňice f. plt. sňice (śň-, s’ň-, šň-) — šnice

sňica n. plt. (śň- 832)

ramena n. plt.

pera n. plt.

rasochy (rosochy 726, 741, 750)

drábec

žídlo