ČJA 3

130 oj (695) — mapa s. 311

1    M         (v)oj f. (vój 101, hoj 454) — vúj — vuj

             (v)oje f. — vúje

             (v)oje n. (vuje 650, 652) — óje (též 737)

             ojo

             voj m. — vúj

dyšel m. 832–834

N          vojička 448, 454, 601, hojička 454

2                 Mapa zachycuje nář. pojmenování pro oj, tj. tyč vyčnívající z předku vozu a sloužící k řízení.

Materiál přinesl především diference rodové (oj m. × oj f. × oje n.) a rozdíly v morfologické charakteristi-
ce (např. ojo × oje); vyskytlo se též rozrůznění hláskoslovné (např. oj × vúj × vuj, oje × óje). Lexikální protiklad
oj × dyšel je pouze okrajový.

Deminutivní forma ojička, zaznamenaná vždy dubletně vedle výrazu oj f., nebyla mapována.

3                 Jako hlavní lze charakterizovat rodový protiklad mezi výrazy rodu ženského a středního.

Z forem rodu ženského je nejrozšířenější varianta oj, která je běžná v Čechách a vlivem spis. jazyka se ob-
jevuje i v mluvě některých moravských měst. Hláskové obměny vůj a vuj tvoří malou oblast již. od Ledče nad
Sázavou, doloženy jsou však i z jiných míst, zejména z Litomyšlska. V úzkém pruhu mezi Táborem a Jihlavou
a také na Domažlicku a Stříbrsku se vyskytuje morfologická obměna vůje.

Výraz středního rodu oje je běžný po celé Moravě a ve vých. Čechách, odděleně tvoří velký areál v oblasti
jč. nář. a častěji se objevuje také na Roudnicku. Hlásková varianta óje byla zapsána na Holešovsku. Forma ojo
je charakteristická pro záp. Slezsko.

Podoba rodu mužského vůj je typická pro širší Boskovicko. Forma oj m. je patrně morfologickým novo-
tvarem; byla zřídka zachycena jen v mluvě některých měst v Čechách.

Pojmenování dyšel máme doloženo z Těšínska, a to vždy jako dubletní.


4    dyšel  jen nář.; pol. dyszel — V návaznosti na pol. jazykové území.
Adaptací výrazu přejatého z něm. (střhn. disel, disle, dissel,
dnes Deichsel).

oj  f. stč., Jg voj ob., SSJČ též voj — Viz oje n., přechodem k subst. žen.
rodu typu píseň.

oj  m. SSJČ též voj, obě říd. — Viz oje n., přechodem k subst. muž. r.
typu stroj.

oje  f. jen nář.; stč. ojě, Jg — Viz oje n., přechodem k subst. žen. r. typu
růže.

oje  n. jen nář.; stč., Jg mor., slc., SSJČ nář., SSJ — Psl. *oje n.


óje  n. jen nář. — Viz oje n., dloužení o v pozici před j.

ojo  jen nář.; hluž. wojo — Viz oje n., příklonem k typu město.

vuj  f. jen nář.; ALJ svč. — Z vůj (viz tam) krácením kořenné samo-
hlásky.

vůj  f. jen nář. — Z vůje (viz tam) příklonem k typu píseň.

vůj  m. jen nář. — Viz vůje, přechodem k subst. muž. r. typu stroj.

vůje  f. jen nář.; Kt, ALJ Chodsko — Od oje f.; nář. hlásková obměna
s protetickým v a jzč. dloužením kořenné samohlásky u dvoj-
slabičných slov (ó > > ů).


5    oje n. Ju 7, Ru 5 — voje n. Ju 2, 4, 6 — woje n. Po 1 — voj f. Ju 1, 3–5, Ru 1–4

6    ASJ IV 168:30a, AJŚ 2, PLPJ 12, AJPP 142a, AJK 336, SSA 10.140

Fi