ČJA 3

125 pavuza (723) — mapa s. 301

1    M         pavuza (pavoza 516, 517, 520) — pavúza (pavóza 612) — paúza 104, 110, 111 (3 slabiky) — pauza 2 slabiky
(pauza
3 slabiky) — pouza (póza 512, póze 652, 655, 665) — pabuza (babuza 203)

pavuz m. (pavunz 831) — pavúz — paúz (2 slabiky, 136 f.) — pauz 1 slabika (pauz 2 slabiky) — pouz —
paz

pavuzda (pavúzda 315, 327) — pabuzda 318, 327, 335 (pabúzda 327)

přypuna 832–834

žerď f. (-d 302, 306 m., 307 m.)

2                 Byla zjišťována nář. pojmenování pavuzy, tj. silného kmene, který se podélně pokládá a upevňuje na vy-
soko naloženou fůru sena nebo obilí. Získaný nář. materiál vykázal jen nevýznamné lexikální rozdíly (pavuza
× přípona × žerď). Základní pojmenování pavuza patří do nejstarší vrstvy české zemědělské terminologie (je
doloženo již ze 14. století).

Těžiště nář. diferenciace spočívá jednak v ostře vymezeném rodovém protikladu pavuza f. (tak i spisovně)
× pavuz m., jednak v hláskových obměnách těchto rodových variant, jež vznikaly v důsledku vývoje původně
dvojslabičné skupiny a-u/ú (podrobněji viz oddíl 4). Podobně se vyvíjí tato skupina i ve slově pavouk, srov.
mapu II-57 pavouk. Počet slabik v pojmenování by bylo možno přesně určit jen v slabikách dlouhých; spojení
a-u a au nelze pouhým sluchem spolehlivě rozlišit, a proto tento rozdíl na mapě neregistrujeme.

Jednoslabičná výslovnost výrazu pauz m. převládá v záp. polovině Slezska a je poměrně častá v nářečích
vm. (kromě Břeclavska a Kyjovska). Uchování dvojslabičné výslovnosti této skupiny bylo zjištěno na svč. okra-
ji, ve vých. polovině Slezska a ve střední a již. části vm. nářečí (tak i Jg mor.).

Dvojslabičná podoba pauza byla zaznamenána v sz. Čechách, v okolí Prahy, na Královéhradecku
a Vysokomýtsku. Dvojslabičná výslovnost skupiny a-u (pauza – 3 slabiky) zůstala uchována místy na szč. a vč.
okraji (Jg mor.).

3                 K celoúzemnímu pojmenování pavuza, obměňovanému hláskoslovně a morfologicky, přistupují označe-
žerď (zč. okraj) a přípona (Těšínsko, Jablunkovsko). Oba sporadické výrazy se vyskytují zpravidla dubletně
s názvem pavuza (pauz).

Pojmenování rodu ženského jsou soustředěna do Čech a na větší západní část Moravy (kromě svč. okra-
je, přilehlého Zábřežska a Litovelska). Nejrozsáhlejší areály tvoří hláskové varianty pabuza (oblast jzč. nář.,
záp. a již. část nář. střč.) a pouza (vých. část střč. nář., na ni navazující oblast dialektů svč. a větší část nář. střm.).
Ostatní feminina jsou rozšířena méně. Pojmenování pavuza se pravidelněji vyskytuje na celém zč. okraji a od-
děleně na jz. Moravě, v Podještědí, v Podkrkonoší a nesoustavně na Litomyšlsku též v podobě pavúza; pauza se
nachází v sz. Čechách a v areálu zahrnujícím Královéhradecko, Vysokomýtsko, Litomyšlsko. Na zč. okraji byl
zaznamenán nář. ekvivalent pavuzda (ojediněle pabuzda).

Názvy mužského rodu se vyskytují na území zaujímajícím svč. okraj, východní polovinu Moravy s přileh-
lým Zábřežskem a Litovelskem a Slezsko. Maskulina se podobně jako feminina různí hláskoslovně. Ve střední
části tohoto areálu (jedná se zhruba o vých. polovinu střední Moravy) slouží k označení sledované reálie jako
jediný nář. ekvivalent podoba pouz, zatímco pro okraj svč. nář. je typický výskyt několika hláskových variant
(pavúz, pavuz, pauz, paúz). Tyto varianty tvoří v některých případech dublety. Podobná situace je ve vm. náře-
čích a na přilehlém Frenštátsku. Na tomto území se vyskytuje téměř stejný repertoár hláskových variant, ale s ji-
nou mírou využití (nejčastěji pauz, popř. paúz, ojediněle pavúz). Koexistence několika hláskových variant na
určitém území je v tomto případě umožněna především skutečností, že jsou si tyto varianty z hlediska fonetic-
kého velmi blízké. Ve Slezsku převládá podoba pauz; pouze v jeho stř. a vých. části byla zaznamenána (mís-
ty i nedubletně) hlásková varianta palúz.

4                 Vývoj původně dvojslabičné skupiny a-u byl též sledován na mapě II-57 pavouk, srov. tam.

Pojmenování se základem pavuz- (různě hláskově obměněným) vycházejí z psl. výrazu *pa- (od kořene, který je ve slově vázat).
Uchováním původní dvojslabičné skupiny a-u/ú <
vznikly podoby pauz, paúz (na mapě nebyla odlišována dvouslabičná varianta od jedno-

slabičné). Do pa-zъ mohlo být vloženo hiátové v, jež ve výslovnosti často splývalo s etymologickým bilabiálním w a vyvíjelo se pak spolu
s ním; častěji se měnilo ve v retozubné (pavúz, pavuz), řidčeji v b (pabuza).

pabuza  jen nář.; Jg pabůza, pabůzna — Z pavuza, viz tam.

pabuzda  jen nář. — Z pabuza a pavuzda, viz tam.

palúz  m. jen nář.; Kt — Z pavúz; ztotožněním hiátového ve slově pa-
vúz
s ł na základě blízké výslovnosti obou souhlásek v části
Slezska.

pauz  m. jen nář.; Kt — Z původní dvojslabičné skupiny a-u (pa-uz)
vznikla dvojhláska au.

paúz  m. jen nář. — Viz pauz.

pauza  SSJČ obl. — Z trojslabičné podoby pa-u-za (a-u > au), ta z dvoj-
slabičné formy pa-uz změnou rodu a příklonem ke vzoru
žena. Změna rodu a přechod k a-kmenům byly asi zprostřed-
kovány shodným nom. pl. obou deklinačních typů.

paúza  jen nář. — Z dvojslabičné podoby paúz změnou rodu a příklo-
nem k vzoru žena.

pavuz  m. jen nář.; Jg, SSJČ nář., pol. pawąz, pawęz.

pavúz  m. jen nář.; Jg, SSJ.

pavuza  stč., Jg, SSJČ, SSJ nář. — Z pavuz změnou rodu a příklonem
k vzoru žena.

pavúza  jen nář. — Z pavúz změnou rodu a příklonem k vzoru žena.


pavuzda  jen nář. — Z pavuza (viz tam), patrně pod vlivem slova uzda.

pouz  m. jen nář. — Z pauz, viz tam. Dvojhláska au < a-u/ú se v urči-
tých nář. úsecích vyvíjela stejně jako střídnice za stč. ú.
Diftongizací ú totiž vznikla nejdříve dvojhláska s předním
komponentem, který se ve výslovnosti blížil a; teprve později
se foneticky ztotožnil s o a celý diftong se změnil v ou. Proto
mohla dvojhláska au < a-u/ú splynout se střídnicí za ú a s ní se
vyvíjet dále. Hláskové varianty póz(a), púz(a) mají v podsta-
tě stejný rozsah jako slova s ó < ou < ú, srov. mapy PRO
D1ab, 3a: pauz(a) > pouz(a) > póz(a) nebo púz(a).

pouza  jen nář. — Z pauza, viz tam a srov. pouz.

přípona  v sledovaném významu jen nář. (Jg, SSJČ, pol. przypon ‚věc
k něčemu připojená‘) — Specifikací výrazu přípona ‚co se při-
píná, připevňuje‘.

žerď  f. v sledovaném významu jen nář.; Kt, SSJČ nář., SSJ žrď (stč.
též žrd, žerd, všechny ‚tyč, bidlo, lať‘, Jg ‚tyčka, bidlo‘, pol.
żerdź, hluž. żerdź ‚tyč‘). — Specifikací.

5    pauza (3 slabiky) Ju 3, 4 — pauza Ju 1–3 — pouza Ju 3, Ru 1 — póza Ju 6 — pavuza Ru 2 — pabuza Ru 2, 3 — pawuz Po 1 — pauz (2 slabiky) Ju 7

6    ASJ IV 164:24b, AJŚ 31, AJK 46:1, SSA 4.95, OLA 824.

Pl