ČJA 3

121 vrchní bidlo žebřin (719) — mapa s. 291

1    M         bidlo (též 111, 140) — vidlo

sochor

húl (žebřová hul 663, húlka 661, 673, 714, 718, 719)

rífa (též 642, též rejfa 112)

rejfina (rajfina 333) — ryfina (též 422, 423, 434, re- 548, 646)

rejka

gréfa — grífa

             gréfina (gre- 677, 685, 703, 708, 710, 712, 722, 728, 739, gry- 681, 684, 702, 704)

rychťina (reťina 652)

hráska (hrázda 106)

pám

pámek (též 515, 601, též pánek 514)

pámec

pamval

pánev 408, 409, 429

pabuska

tejčka (teč 650)

žerď

brlina (vr- 741, 752, 755)

oblina

nos

krk

křivina 118,119

klaka 803, 806 (klak 804)

buček 750, 751 (bučák 751)

žebřina (žebři n. 656, 668, 673)

drab’ina

ližina 245, 643 (leha 657, liha 670)

holovina 736, 737

lata 650, 651,809

2                 Žebřiny (tj. žebřík po obou stranách žebřiňáku) se skládají ze dvou silných bidel spojených větším množ-
stvím příček. Mapa zachycuje nář. pojmenování vrchního bidla. Spodní bidlo je vždy rovné, vrchní bývá v ně-
kterých oblastech (zvl. na území svč., mor. a slez. nářečí) vpředu zahnuté nahoru. Pojmenováním se obě bidla
liší spíš výjimečně, a to jen tam, kde existuje typ zahnutého bidla „s nosem“. Museli-li informátoři odlišit výra-
zovými prostředky spodní bidlo od vrchního, volili rozlišovací adjektiva (spodní × vrchní rífa), popř. jinou for-
mu atributivního určení (žerď s nosem). Ve Slezsku existují pro vrchní zahnuté bidlo výrazy nos, krk, klaka.
Uvedená slova tam však označují také pouhou přední část bidla a pro celé bidlo se může užít i popisného vy-
jádření žerď (lata, žebřina) s nosem, žerď s krkem, žerď s klakou.

Vedle rozdílů lexikálních byly zjištěny četné rozdíly slovotvorné (např. pám × pámek × pámec) a hlásko-
slovné (např. bidlo × vidlo).

Většina pojmenování je víceznačných a má kromě našeho významu ještě významy další, zpravidla obec-
nější. Jde např. o slova bidlo, sochor, tyčka, ližina, lata, žerď, nos, krk. Vyskytují se také výrazy drabina, žebřina,
jež jinak označují celý žebřík.

Srovnání s materiálem obsaženým v KLA umožnilo zpřesnit hranice jednotlivých lexémů, zejména však
potvrdilo některé výrazy s obecnějším významem jako termíny.

Spisovný jazyk nemá pro sledovanou reálii jednoslovné terminologické označení, místo něho se užívá po-
jmenování popisných (bidlo žebřin, žerď žebřin apod.).

Řada termínů je cizího, nejspíš německého původu. Ne u všech je zřetelný výchozí německý výraz. Nelze
vyloučit, že zde také docházelo k četným kontaminacím (rífa, grífa, gréfina). Podle Mch jde o označení, jejichž
původ je nejasný.

3                 Proti většině území, kde pro sledovanou reálii existuje speciální termín, má jiný charakter Slezsko a při-
lehlá část Valašska, kde se často vyskytuje řada výrazů víceznačných (nezřídka označujících také jakoukoli tyč,
žerď), nemajících vždy charakter termínu. Nářeční pojmenování jsou územně ostře vyčleněna a jejich počet je
značný.

Větší část střč. nářečí (s menšími přesahy na sever i jih) zabírá výraz bidlo (mezi Mladou Boleslaví
a Kolínem v podobě vidlo). Na tuto oblast navazují na severu menší úseky slov hrázka a rejka. Vých. polovina
svč. nářečí se liší výrazem rychtina (ten se také roztroušeně vyskytuje na stř. Moravě), k němu se na východě
přimyká oblast slova ryfina (s centrem na Zábřežsku) a na jihu velká oblast označení rífa (zabírá kromě
Poličska, Novoměstska, Boskovicka i vých. Třebíčsko a Brněnsko s výběžkem až téměř ke Kroměříži). K stej-
nému základu se hlásí výraz rejfina (stř. úsek jzč. nářečí s přesahem na Benešovsko). Další výrazy něm. pů-
vodu byly zapsány na východě území: gréfa (na Vsetínsku a sv. Uherskobrodsku), grífa (sev. od Brna) a gréfina
(na vých. okraji střm. nář. a záp. okraji vm. dialektů).

Pojmenování hůl vytváří čtyři územní celky: větší na Chodsku a Klatovsku, poněkud menší na
Jindřichohradecku a Slavonicku, další na Litovelsku a Prostějovsku a nejmenší na Kyjovsku. Na více místech se
vyskytují výrazy s přejatým základem pám. Protáhlou oblast mezi Táborem a Jihlavou charakterizuje samotný
základ pám, na ni k jihu navazuje území odvozeného výrazu pámec (již. Třebíčsko a Znojemsko a odděleně ješ-
tě vých. Plzeňsko), pro mikroareál jv. Českobudějovicka je charakteristický výraz pámek (sv. od Tábora v ob-
měně pánev) a pro malý úsek jz. Českobudějovicka výraz pamval.

Menší územní celky dále tvoří slova sochor (Plzeňsko), pabuzka (oblast mezi Táborem, Českými
Budějovicemi a Jindřichovým Hradcem), oblina (již. a záp. Uherskobrodsko), brlina (již. Vsetínsko).

Jak již bylo uvedeno, ve slez. nářečích je větší počet pojmenování, doložených často v dubletách, a jen slo-
vo drabina vytváří homogenní celek (přechodný pás česko-polských nářečí). Na ostatním území Slezska je po-
někud častější výraz žerď (zejména na sev. a stř. Opavsku), nos (pruh od Opavy k Frýdku), krk (již. Opavsko
a Valašsko). V mnohých lokalitách byl zapsán ještě výraz žebřina (zejména ve stř. pásu Moravy od Šumperku
přes Prostějov, Kyjov k Mikulovu a dále často i jako výraz jediný ve Slezsku).

Další nář. ekvivalenty jsou doloženy méně často a namnoze roztroušeně. Jde zejména o slova klaka (záp.
okraj Opavska), týčka (záp. okraj Čech a Litomyšlsko), křivina (Kladsko), buček (Vsetínsko).

4    bidlo  v sled. významu jen nář.; Jg (stč., SSJČ, SSJ u všech ‚tyč, žerď‘)
— Specifikací.

brlina  v sled. významu jen nář. (Jg brlení ‚zábradlí‘, SSJČ ‚tyčka, lať-
ka v brlení‘) — Podle Mch patří snad k málo jasnému psl. *bьr-
dlo
(to souvisí s bradlo, zábradlí). Specifikací.

buček  v sled. významu jen nář. — Přenesením, popř. specifikací dem.
k buk.

drabina  jen nář. (Jg slc., SSJ i pol., u všech ‚žebřina vozu‘) — Psl. asi
*drabina, to příbuzné se střhn. trappe ‚schody‘.

gréfa  jen nář. (Jg gref m., Kt grefa, SSJ též griefa, u všech ‚žebřina‘) —
Podle Mch původ nejasný, snad lze spojit s něm. greifen
‚uchopit‘, viz též rífa.

gréfina  jen nář. — Od gréfa, viz tam.

grífa  jen nář. — Viz gréfa.

holovina  jen nář.; Jg slc. — K adj. holý (psl. *golъ), srov. hůl.

hrázka  v sled. významu jen nář.; Jg i hrazdka též ‚bidlo, lať‘ — Formál.
dem. k hráz, to souvisí s hřada. Specifikací.

hůl  v sled. významu jen nář. (stč. hól, Jg, SSJČ, SSJ hoľ, u všech ‚tyč,
např. k podpoře při chůzi, k bití‘). Specifikací. Psl. asi *golь
(to z golъ ‚holý‘).

klaka  v sled. významu jen nář. — Přenesením (slez. ‚zahnutá rukojeť
pluhu, zahnutá sanice‘, val. klek ‚křivý strom‘).

krk  v sled. významu jen nář. (Jg „místo, kde se z oddenku kořene pře-
chází v peň“) — Přenesením.

křivina  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ říd., u obou ‚něco zakřive-
ného‘, SSJ krivica ‚spodní zahnutá část saní‘) — Od adj. křivý.
Specifikací, popř. přenesením.

lata  v sled. významu jen nář. (Jg mor. ,lať‘, SSJ ‚dřevěné prkno‘) —
Adaptací výrazu přejatého z něm. (Latte).

ližina  v sled. významu jen nář. (Jg „líha u saní a vozu, dva kusy dřeva
u vozu“, SSJČ ‚kovový n. dřevěný trámec pro posunování
břemen‘, v témž významu i stč., Jg a SSJ líha) — Od líha.
Specifikací nebo přenesením.

nos  v sled. významu jen nář. (Jg „přední část saní nahoru ohnutá“,
SSJČ i SSJ ‚výčnělek podobný nosu‘) — Přenesením.


oblina  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚oblá část něčeho‘) — Od adj.
oblý. Specifikací.

pabuzka   jen nář. — Formál. dem. k pabuza, to z pavuza záměnou ret-
nic (k psl. *pa-
) — Přenesením (Jg pabůza, SSJČ pavuza
‚silný kmen, kterým se upevňuje vysoko naložená fůra obilí
nebo sena‘).

pám  jen nář. (Jg pam ‚dřevo na pověšení masa‘) — Adaptací něm. vý-
razu (Baum).

pámec  jen nář. — Od pám, viz tam.

pámek  jen nář. — Od pám, viz tam.

pamval  jen nář. — Adaptací něm. výrazu (Baumpfahl ‚bidlo žeb-
řin‘).

pánev  v sled. významu jen nář. — Souvisí s pámek, pámec (viz tam), pří-
klonem k výrazu pánev po ztrátě etymologické průhled-
nosti.

rejfina  (Jg ‚sochor, trámec‘) — Od rejfa, to adaptováno z něm.

rejka  jen nář.; Jg (podle Kt ‚mečík v žebřinách‘) — Adaptací výrazu
přejatého z něm. (Mch ‚část tkalcovského stavu‘, k něm.
Rietkamm, Reihkamm), viz též rífa.

rífa  jen nář.; ALJ rejfa Jičínsko (pol. ryfa ‚železný spoj, např. k upev-
nění oje‘) — Adaptací výrazu přejatého z něm. (dnes Reifen,
střhn. reif ‚lano, pouto‘, popř. Reff ‚jesle, žebřina‘).

ryfina  jen nář. — Patrně od rífa. Nejasné.

rychtina  jen nář.; Jg — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Richtung).

sochor  v sled. významu jen nář. (stč. i Jg ‚tyč‘, SSJČ, SSJ ‚tyč sloužící
k manipulaci s těžkými předměty‘) — Specifikací.

čka  v sled. významu jen nář. (dem. k tyč, Jg i týč, stč., SSJČ i SSJ tyč,
pol. tyka, u všech ‚delší předmět sloužící jako opěradlo,
držadlo, bidlo‘) — Specifikací.

vidlo  jen nář. — Z bidlo (viz tam) záměnou retnic.

žebřina  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚postranice žebřiňáku‘) —
K žebř. Specifikací.

žerď  v sled. významu jen nář. (Jg ‚podélný trámek plotu, delší ne-
ostrouhaná hůl‘, SSJČ i pol. ‚delší tyč‘) — Specifikací.

5    bidlo Ju 3, Ru 2, 3 — vidlo Ru 4 — húl Ju 5 — húlka Ju 4 — hulka Ru 5 — richťina Ju 2 — gréfa Ju 7 — hráz Po 1 — pám Ru 2 — ližina Ru 1 — drúg Ju 1

6    —

Bh