ČJA 3

111 brambor (1084) — mapa s. 269

1    M         brambor — brambur — bandor

brambora — brambura — bandora

bramboro 329, 513, 604

japko, zemskí japko (zemckí j. 315, zemňí j. 317, zemski 662)

jablóško (též jablouško 505)

zemák (zemak 83)

zeák (zimňok 831, 832, zemják 669, 676–684, 702–704, 721, 828, 829, zem’ák 752, 833, źim’ok
831–834)

zemče 130, 137 (zenče 674)

ertepl m. (ertepel 126, 143, erpetl 246)

(h)erteple f. (erpetle 152, 155, 229, 237, 403, 441, arteple 242, 406, 733, hartepla 733, arpetle 254, er-
tífle 306) — herteple 312–314

(h)erteplo 638, 643, 659, 660, 714

kobzol (kobzál 703, 816, 817)

grumbír 710, 712, 713 (krumpír 737)

krompla 658 (krumpla 63, 79)

kartofl 161, 312, 801 (kantofel 755)

kartofla 819

2                 Mapa zobrazuje nářeční rozdíly v označení bramboru, hlízy rostliny lilek brambor, sloužící jako běžná po-
travina. Zachycené nářeční výrazy se diferencují především lexikálně, slovotvorné povahy jsou rozdíly jabko
× jablouško a zemák × zemňák × zemče. Morfologické diference se týkají přechodu k jinému mluvnickému rodu
(např. brambor m. × brambora f. × bramboro n.). Hláskoslovné rozdíly zasahují především výraz brambor(a):
brambor(a) × brambur(a) × bandor(a).

Obměnu zemják registrujeme v odd. 1 jako hláskovou podobu výchozího výrazu zemňák. Vztah podob
zemňákzemják lze vyložit dvojím způsobem: a) forma zemják (< zem’ák, utvořená měkčící příponou) je pů-
vodní; uchovala se podnes na Holešovsku, při sev. okraji vm. nář. a na Těšínsku (podoby zemják, zem’ák, zim’ok
atd.). Obměna zemňák je jejím novotvarem a vznikla příklonem k adj. zemní (příklon ke slovům obsahujícím
skupinu , spis. výslovnost mňe, např. měsíc, je vyloučen, neboť místní dialekty ji reflektují ve výslovnosti jako
mje, srov. PRO B3); b) forma zemják je sekundární a vznikla obměnou výrazu zemňák (< zemní jabko), a to
analogií, přikloněním k výslovnosti skupiny -mj- ve slovech typu měsíc (spisovná výslovnost mňesíc, zde v pří-
slušných dialektech mjesíc). Vzhledem k územnímu rozšíření výrazu zemňák (izoglosa maximálního výskytu se
téměř překrývá s izoglosou vymezující výslovnostní jev mňe/mje (PRO B3), a to jak na vých. Moravě, tak v záp.
Čechách – bod 315) se přikláníme k výkladu a). Považujeme za méně pravděpodobné, že by se ve svém průbě-
hu shodovala izoglosa povahy hláskoslovné a izoglosa výrazného slovotvorného typu (sousloví zemní jabko
není nadto doloženo ani v našem nář. materiálu – vyjma bod 317, ani v slovníkové literatuře). V každém přípa-
dě jde zřejmě o důsledek výraznějšího uchování palatálního konsonantu (zde retnice) na tomto území (srov.
smját se, smít se < sm’át se). Při řešení vztahu zemňákzemják vycházíme na mapě i v komentáři z hlediska
územního rozšíření, nikoliv z hlediska vzniku těchto forem. Vztah zemákzemňák pak řešíme na úrovni slo-
votvorné, třebaže by jej bylo možno považovat za jev hláskoslovného charakteru.

Jazykovězeměpisné hledisko napomáhá vysvětlit, jak mohly vzniknout jednotlivé rodové varianty: Formy
středního rodu (bramboro, erteplo) se objevují vždy při hranici s výrazem (zemské) jablko. Výraznou úlohu
při dotváření rodových variant nepochybně měla rodově nepříznaková forma nom. pl. (brambory, erteple).
Vycházíme-li z etymologie slova brambor (srov. odd. 4), pak je výraz brambor m. tvar prvotní a podoba
brambora f. je dotvořena k tvaru množného čísla. Maskulinum ertepl může být ovlivněno maskulinem bram-
bor
/zemák, při hranici s německým sousedstvím lze dále uvažovat o bezprostředním přejetí. Stejně tak u femi-
nina erteple lze vycházet v Čechách z tlaku rodu feminina brambora, vzhledem k výskytu formy erteple f. (též
v oblasti formy brambor m.) však usuzujeme na dotvoření k tvaru nom. pl. (evidentní je tento vliv, zdá se, na
Moravě).

Předpokládá se, že se brambory dostaly do našich zemí přes Německo (za třicetileté války), jejich maso-
vé rozšíření spadá do konce 18. století. O německém prostřednictví svědčí i názvy v jiných jazycích – pol. nář.
szwaby, sloven, nář. švábka; v maď. burgonya se odráží prostřednictví francouzské.

Z hlediska původu se zachycená nář. označení dělí do tří skupin: a) názvy českého původu (brambor a va-
rianty), b) názvy cizího původu – německé výpůjčky (erteple, grumbír, krumple, kartofel a jejich varianty), nále-

ží sem i etymologicky nejasný slezský regionalismus kobzol, c) překlady něm. výrazu a odvozeniny z nich (zem-
ské jabko
, zemák). Srov. M. Korandová, O českých nářečních názvech pro brambory, Naše řeč 45, 1962, s. 181–192.

3                 Za nejvýraznější diferenci, jevící se jako dichotomie česko-moravská, lze považovat územní rozšíření ná-
zvů ryze českého původu brambor/brambora a dialektismů ostatních, formálně či motivačně navazujících na
pojmenování původu cizího.

Výrazy brambor a brambora se objevují v celých Čechách: Z hlediska geografického rozložení zaujímá
zde centrální postavení varianta ženského rodu brambora. Vyskytuje se v středové části Čech, dále v svč. nář.
a v nář. jč. (areál jejího výskytu zde vybíhá v úzkém pruhu až na Doudlebsko), mikroareály tvoří také na vých.
Jihlavsku a sz. Znojemsku. Varianta mužského rodu – brambor – byla zapsána na ostatním území Čech (je tedy
dominantní při okrajích) a na jz. Moravě. Hláskové obměny byly zapsány v příhraničních nářečích: podoby
s koncovým -ur(a) (brambur/brambura) nedubletně, a to zejména v jižních částech území (brambur v zč. dialektech
na jih od Plzně a v mikroareálu mezi Ledčí nad Sázavou a Jihlavou, brambura na vých. Českobudějovicku), ob-
měny s náslovným ban- dubletně v sev. úsecích svč. nář. (bandor v Podještědí, v náchodském úseku a na
Kladsku, bandora na širokém Novopacku). Hojně rozšířeným výrazem v Čechách je dále označení erteple f.
Objevuje se dubletně takřka v celých Čechách, poněkud soustředěněji zvláště na Strakonicku, Příbramsku a ve
vých. části svč. nář. Na jižní Moravě výraz erteple f. pokrývá souvislé území jako pojmenování jediné: oblast jeho
výskytu zde vymezuje hranice zhruba v linii Moravský Krumlov – Prostějov – Uherský Brod. Z Vyškovska
(a ojed. i odjinud) byla doložena varianta středního rodu erteplo. Tvar ertepl m. byl zaznamenán velmi spora-
dicky (např. na sz. Znojemsku).

Rozsáhlé území pokrývá na Moravě ekvivalent (zemské) jabko. Byl zachycen (jak ve formě sousloví zem-
ské jabko
, tak s elipsou přívlastku, tj. jabko) v sz. polovině Moravy a v již. části podorlického úseku. Kompaktní
areál – s centrem na Tišnovsku – tvoří dialektismus jablouško. Na východ od Prostějova, na Kroměřížsku,
Holešovsku a zejména na Valašsku a v přechodných nář. čes.-pol. je běžné označení zemňák; ve střední části to-
hoto areálu (dále též na Lipnicku a Uherskobrodsku) převládá varianta zemák. Ta byla zapsána i jinde, vždy
však v sev. částech zkoumaného území. V Čechách se souvisle vyskytuje v širším Podkrkonoší.

Pro slezská nář. s přilehlým sev. okrajem nář. vm. je typický název kobzol.

Další označení mají charakter okrajových regionalismů: na sv. Kyjovsku jde o název grumbír, jinde na
Moravě (např. na Mikulovsku) krumple, ve slezských obcích v Polsku kartofl(e).

Výrazy ve městech odrážejí situaci v nářečním okolí; pro zč. a severomoravská pohraniční města je navíc
charakteristické uplatnění varianty brambora (vedle brambor).

4    bandor  jen nář.; Jg též bandůr, SSJČ nář., též. bandur nář. — Hlásková
obměna výrazu brambor, případně adideací.

bandora  jen nář.; SSJČ nář., SSJ bandurka nář. — Hlásková obměna
výrazu brambora, případně adideací.

brambor  Jg, SSJČ — Podle Mch se zpravidla vykládá z obyvatelského
jména Branibor ‚Braniborec‘ (lužicky Brambor).

brambora  SSJČ — Viz brambor, varianta žen. rodu.

bramboro  jen nář. — Viz brambor, varianta stř. rodu.

brambur, brambura  jen nář. — Hláskové obměny výrazů brambor,
brambora.

ertepl  jen nář. — Přejato z něm. (Erdäpfel).

erteple  f. Kt též erpetle f., SSJČ zast. ob. — Adaptací výrazu přejatého
z něm., viz ertepl.

erteplo  jen nář. — Viz ertepl, varianta stř. rodu.

grumbír  jen nář.; hluž. běrna — Adaptací výrazu přejatého z něm.
(Grundbirne).

herteple  f. jen nář. — Hlásková obměna výrazu erteple f. s protetickým
h-.


jabko  v sled. významu jen nář.; SSJČ (zemské) jabko nář. (SSJČ jab-
ko
‚jablko‘ ob.) — Ze sousloví zemské jabko elipsou adjektiv-
ního přívlastku.

jablouško  jen nář.; Jg jabluško mor. a slc. — Specifikačním sufixem od
jablko.

kartofl, kartofle  f. jen nář. — Přejetím, případně adaptací výrazu pře-
jatého z něm. (Kartoffel).

kobzol  jen nář.; Jg kobzole f., SSJČ nář., též kobzole f. nář. — Nejasné.

krumple  f. jen nář. — Patrně kontaminací výrazů krumbír a erteple f.,
viz grumbír a erteple f.

zemák  Jg slc., SSJČ poněk. kniž. a obl. mor., SSJ zemiak — Od adj.
zemský.

zemče  Jg mor., SSJČ poněk. zast. a nář. — Univerbizací ze spojení
zemské jabko.

zemňák  jen nář.; Jg mor. a slc., SSJČ nář., pol. ziemniak — Od subst.
zem’ák/zemják příklonem k adj. zemní.

zemské jabko  jen nář.; Jg zemské jablko, SSJČ nář. — Sousloví, pře-
klad něm. Erdapfel.

5    brambor Ju 2, 5, Ru 2 — brambora Ju 1, 3, Ru 1, 3 — brambori pl. Ju 6, Ru 4 — zem’ák Ju 4 — zemják Ju 4 — zemňák Ju 4 — ertepel m. Ju 2 — er-
teple f. Ju 2 — ertepla Ru 5 — erteple pl. Ru 4 — hertepla Ju 6 — krumpír Ju 7 — bulwa Po 1

6    ASJ IV 77 (pl.), MAGP 545, AJŚ 141, PLPJ 32 (pl.), AJPP 286, AJK 117, SSA 1.39, OLA 689, ALE 340

Kl