ČJA 3
110 směska na krmení (1082) — mapa s. 265
1
M smňeska (smňestka 502) —
smňeška — sneska (smeska 149) — sňeska — sňeška — smječka (též smjecka 149)
— smíška (smiška 304, sňíška 450) — smňesika
smješica 519, 520, 603 (smňesece 647)
smňesa 115–119
smňesek — smňešek 254, 408, 409 — snesek 154, 155,160, 236
míchaňice — míšeňice (-ša- 512, 605, 711)
míchaňina (michajna 611)
míšeňina — míšejina (míšejna 618, 623) — míšaňina (-ňyna 701,
míšaňna 725, mjíšaňina 755, mjyšaňi-
na 830) — mišajina (m’ešajina 801) — míšajna (též 653, 803)
míšanka (mjy- 831, m’ešanka 834, míšenka 440)
míšačka (též míchačka 678, též m’ešačka 834)
mišunk 110, 625, 626
vyčák 749–751 (též 706)
pospulka 831 (pospuka 832)
S misejka 650, michal m. 730, zeleňačka 749 (zelenina 749)
2 Mapa
zachycuje nářeční pojmenování pro směsku na krmení dobytka, tj. zelenou píci, jejímž základem je
směs ovsa a viky, do které se místy přidával ještě hrách, kukuřice, ječmen nebo žito, ojediněle i jarní pšenice;
ně-
kde dokonce i slunečnice. Krajově se jako směska vysévá jen pšenice s ječmenem.
Zaznamenaná nář. označení se diferencují lexikálně, dále rodově (např.
směska × směsek), slovotvorně
(např. směska × směsa,
míšačka × míšanka), ale zejména
hláskoslovně (např. směska × směška × směčka × smíš-
ka × sněska × sneska × sněška, míšanina × míšajina × míšajna).
Rozdíl směska × míšenina hodnotíme jako diferenci lexikální, přestože historicky jde o odvozeniny z té-
hož kořene.
Konfrontací s materiálem získaným KLA byl námi zjištěný stav
ověřen. Naším výzkumem sporadicky za-
znamenaný výraz zeleňačka je v KLA doložen z Valašska hojněji.
3 Hlavní protiklad
tvoří rozdíl mezi skupinami výrazů s předponovým základem směs- a
nepředponovým
mích-/míš-. Ostatní výrazy mají
charakter okrajových lexikálních regionalismů: vičák (na vých. Valašsku) a
po-
spulka (na Těšínsku).
Pojmenování se základem směs-
jsou běžná po celých Čechách (s výjimkou některých menších okrajo-
vých úseků); na Moravě se vyskytují jen v úzkém pásu podél staré zemské hranice. Podoba směska tvoří areál
v sev. a vých. Čechách, dále na území vymezeném městy Rakovník – Praha – Roudnice nad Labem, rovněž na
Pelhřimovsku, Jindřichohradecku, Třeboňsku a na Novoměstsku a Hlinecku. Jako novější, popř. přejatá ze spi-
sovné vrstvy, proniká tato podoba i do oblastí jiných hláskových variant. Centrální část střč. nář. s přesahy až
na
Roudnicko a na Ledečsko se vyděluje variantou sněska, vých. od Mladé
Boleslavi a na Královéhradecku je běž-
ná obměna sneska. Velké území – zahrnující jz. úsek střč. nář. a záp. a
sev. část nář. jč. – tvoří forma směška (sou-
středěněji se objevila zejména na Dačicku) s variantou sněška, která byla
častěji zapisována zejména na širokém
Příbramsku, jz. Rakovnicku a záp. Benešovsku. Severně od Plzně vytváří menší areál podoba směčka. Dvě od
sebe oddělená území pokrývá obměna smíška, a to širší Klatovsko s
Domažlickem a Doudlebsko. Z Dačicka je
dále doložena varianta směšice a z Náchodska výraz směsa; na Zábřežsku je běžná forma směsika.
Rodová varianta směsek tvoří
souvislý pás v sv. Čechách s centrem na Vysokomýtsku, při hranicích toho-
to území v sousedství s podobami na sn- byla zapsána také obměna
snesek.
Na okrajích Čech byly zaznamenány ještě názvy míchanice (západně od Mladé Boleslavi, na Plzeňsku
a na Jihlavsku) a míšenice (na Prachaticku). Na Novoměstsku a sporadicky i
jinde na Moravě se vyskytla forma
míchanina.
Na jazykovězeměpisném obraze Moravy a Slezska nejvýrazněji
vystupuje areál podoby míšanina, který
pokrývá již. a vých. část střm. nář., celé území vm. nář. s výjimkou Vsetínska a záp. polovinu nář. slez.
Hlásková
varianta míšajina je příznačná pro záp. Opavsko; obměna míšajna je běžná na Tišnovsku, Moravskokrum-
lovsku, Znojemsku a Třebíčsku. Pro centrální úsek střm. nář. s výběžky až na Novoměstsko a Brněnsko je cha-
rakteristická forma míšenina. Roztroušeně byla v této oblasti zapisována i
obměna míšejina. Podoba míšanka
je
typická pro vých. Slezsko (zachycena byla ojediněle i jižně od Brna) a forma míšačka pro malou oblast sv. od
Lipníka nad Bečvou. Z vých. Moravskokrumlovska se dokládá přejatý výraz mišunk.
4 michal m. jen nář. — Od míchat.
míchanice v sled významu jen nář.; Jg (SSJČ
‚něco smíchaného‘) —
Od adj. míchaný.
míchanina v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ
ob. ‚něco smíchaného‘)
— Od míchaný.
misejka jen nář. — Patrně k mísit.
míšačka, míšenka jen nář. (SSJ miešonka, pol. mieszanka ‚něco smí-
chaného‘) — Od nář. míšat.
míšajina jen nář. —
Hlásková obměna výrazu míšanina vzniklá disimi-
lací ň-n > j-n.
míšajna jen nář. — Z míšajina redukcí i mezi souhláskami.
míšanina jen nář. — Od nář. míšaný.
míšejina jen nář. — Hlásková obměna výrazu
míšenina vzniklá disimi-
lací ň-n > j-n.
míšenice jen nář.; Jg míšenice (hluž. měšeśce ‚směs obecně‘) — Od nář.
míšený.
míšenina jen nář. (hluž. měšenina ‚směs obecně‘) — Od nář. míšený.
mišuňk jen nář. (SSJČ mišuňk zast. ob. ‚míchanice‘) — Přejato z
něm.
(Mischung ‚směs, míchanice‘).
pospulka jen nář.; ALJ pospulka Těšínsko (Bš pospůlka „co se vaří
spolu“) — Z adv. pospolu.
směčka jen nář. — Viz směška, záměnou tupých sykavek.
směsa SSJČ říd. — Od smísit ‚mísit dohromady‘.
směsek Jg, SSJČ ‚směs‘ — Od smísit.
směsika jen nář. — Kontaminací podob směsice a směska.
směska Jg, SSJČ — Od smísit.
směšek jen nář. — Viz směška a směsek.
směšice Jg směsice, SSJČ směsice poněk. kniž. — Adideací výrazu
směsice k sousednímu míš-.
směška jen nář.; Jg dem., Kt — Viz směska,
kontaminací s odvozeni-
nami od základu smíš-.
smíška jen nář. — Viz směška, adideací k smíchat.
snesek jen nář. — Viz směsek a sneska.
sneska jen nář. — Od smeska (to z směska) starou nář. záměnou
sou-
hlásek m a n.
sněska jen nář. — Od směska zánikem m ve skupině mň.
sněška jen nář. — Viz sněska a směška.
vičák jen nář. — Od vika.
zeleňačka jen nář. — Od zelený, popř. univerbizací spojení zelená
(píce).
5 smňeška Ju 4, Ru 1 — smješka Ru 3 — smňesa Ju 4 — míšaňina Ju 7 — míšanka Po 1 — vikev Ju 3 — gravorice Ju 1
6 —
Fi
