ČJA 3

110 směska na krmení (1082) — mapa s. 265

1    M         seska (smňestka 502) — seška — sneska (smeska 149) — sňeska — sňeška — smječka (též smjecka 149)
— smíška (smiška 304, sňíška 450) — smňesika

smješica 519, 520, 603 (smňesece 647)

smňesa 115–119

smňesek — smňešek 254, 408, 409 — snesek 154, 155,160, 236

míchaňice — míšeňice (-ša- 512, 605, 711)

míchaňina (michajna 611)

míšeňina — míšejina (míšejna 618, 623) — míšaňina (-ňyna 701, míšaňna 725, mjíšaňina 755, mjyšaňi-
na 830) — mišajina (m’ešajina 801) — míšajna (
též 653, 803)

míšanka (mjy- 831, m’ešanka 834, míšenka 440)

míšačka (též míchačka 678, též m’ešačka 834)

mišunk 110, 625, 626

vyčák 749–751 (též 706)

pospulka 831 (pospuka 832)

S          misejka 650, michal m. 730, zeleňačka 749 (zelenina 749)

2                 Mapa zachycuje nářeční pojmenování pro směsku na krmení dobytka, tj. zelenou píci, jejímž základem je
směs ovsa a viky, do které se místy přidával ještě hrách, kukuřice, ječmen nebo žito, ojediněle i jarní pšenice; ně-
kde dokonce i slunečnice. Krajově se jako směska vysévá jen pšenice s ječmenem.

Zaznamenaná nář. označení se diferencují lexikálně, dále rodově (např. směska × směsek), slovotvorně
(např. směska × směsa, míšačka × míšanka), ale zejména hláskoslovně (např. směska × směška × směčka × smíš-
ka
× sněska × sneska × sněška, míšanina × míšajina × míšajna).

Rozdíl směska × míšenina hodnotíme jako diferenci lexikální, přestože historicky jde o odvozeniny z té-
hož kořene.

Konfrontací s materiálem získaným KLA byl námi zjištěný stav ověřen. Naším výzkumem sporadicky za-
znamenaný výraz zeleňačka je v KLA doložen z Valašska hojněji.

3                 Hlavní protiklad tvoří rozdíl mezi skupinami výrazů s předponovým základem směs- a nepředponovým
mích-/míš-. Ostatní výrazy mají charakter okrajových lexikálních regionalismů: vičák (na vých. Valašsku) a po-
spulka
(na Těšínsku).

Pojmenování se základem směs- jsou běžná po celých Čechách (s výjimkou některých menších okrajo-
vých úseků); na Moravě se vyskytují jen v úzkém pásu podél staré zemské hranice. Podoba směska tvoří areál
v sev. a vých. Čechách, dále na území vymezeném městy Rakovník – Praha – Roudnice nad Labem, rovněž na
Pelhřimovsku, Jindřichohradecku, Třeboňsku a na Novoměstsku a Hlinecku. Jako novější, popř. přejatá ze spi-
sovné vrstvy, proniká tato podoba i do oblastí jiných hláskových variant. Centrální část střč. nář. s přesahy až na
Roudnicko a na Ledečsko se vyděluje variantou sněska, vých. od Mladé Boleslavi a na Královéhradecku je běž-
ná obměna sneska. Velké území – zahrnující jz. úsek střč. nář. a záp. a sev. část nář. jč. – tvoří forma směška (sou-
středěněji se objevila zejména na Dačicku) s variantou sněška, která byla častěji zapisována zejména na širokém
Příbramsku, jz. Rakovnicku a záp. Benešovsku. Severně od Plzně vytváří menší areál podoba směčka. Dvě od
sebe oddělená území pokrývá obměna smíška, a to širší Klatovsko s Domažlickem a Doudlebsko. Z Dačicka je
dále doložena varianta směšice a z Náchodska výraz směsa; na Zábřežsku je běžná forma směsika.

Rodová varianta směsek tvoří souvislý pás v sv. Čechách s centrem na Vysokomýtsku, při hranicích toho-
to území v sousedství s podobami na sn- byla zapsána také obměna snesek.

Na okrajích Čech byly zaznamenány ještě názvy míchanice (západně od Mladé Boleslavi, na Plzeňsku
a na Jihlavsku) a míšenice (na Prachaticku). Na Novoměstsku a sporadicky i jinde na Moravě se vyskytla forma
míchanina.

Na jazykovězeměpisném obraze Moravy a Slezska nejvýrazněji vystupuje areál podoby míšanina, který
pokrývá již. a vých. část střm. nář., celé území vm. nář. s výjimkou Vsetínska a záp. polovinu nář. slez. Hlásková
varianta míšajina je příznačná pro záp. Opavsko; obměna míšajna je běžná na Tišnovsku, Moravskokrum-
lovsku, Znojemsku a Třebíčsku. Pro centrální úsek střm. nář. s výběžky až na Novoměstsko a Brněnsko je cha-
rakteristická forma míšenina. Roztroušeně byla v této oblasti zapisována i obměna míšejina. Podoba míšanka je
typická pro vých. Slezsko (zachycena byla ojediněle i jižně od Brna) a forma míšačka pro malou oblast sv. od
Lipníka nad Bečvou. Z vých. Moravskokrumlovska se dokládá přejatý výraz mišunk.

4    michal  m. jen nář. — Od míchat.

míchanice  v sled významu jen nář.; Jg (SSJČ ‚něco smíchaného‘) —
Od adj. míchaný.

míchanina  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ob. ‚něco smíchaného‘)
— Od míchaný.

misejka  jen nář. — Patrně k mísit.

míšačka, míšenka  jen nář. (SSJ miešonka, pol. mieszanka ‚něco smí-
chaného‘) — Od nář. míšat.

míšajina  jen nář. — Hlásková obměna výrazu míšanina vzniklá disimi-
lací ň-n > j-n.

míšajna  jen nář. — Z míšajina redukcí i mezi souhláskami.

míšanina  jen nář. — Od nář. míšaný.

míšejina  jen nář. — Hlásková obměna výrazu míšenina vzniklá disimi-
lací ň-n > j-n.

míšenice  jen nář.; Jg míšenice (hluž. měšeśce ‚směs obecně‘) — Od nář.
míšený.

míšenina  jen nář. (hluž. měšenina ‚směs obecně‘) — Od nář. míšený.

mišuňk  jen nář. (SSJČ mišuňk zast. ob. ‚míchanice‘) — Přejato z něm.
(Mischung ‚směs, míchanice‘).

pospulka  jen nář.; ALJ pospulka Těšínsko (Bš pospůlka „co se vaří
spolu“) — Z adv. pospolu.


směčka  jen nář. — Viz směška, záměnou tupých sykavek.

směsa  SSJČ říd. — Od smísit ‚mísit dohromady‘.

směsek  Jg, SSJČ ‚směs‘ — Od smísit.

směsika  jen nář. — Kontaminací podob směsice a směska.

směska  Jg, SSJČ — Od smísit.

směšek  jen nář. — Viz směška a směsek.

směšice  Jg směsice, SSJČ směsice poněk. kniž. — Adideací výrazu
směsice k sousednímu míš-.

směška  jen nář.; Jg dem., Kt — Viz směska, kontaminací s odvozeni-
nami od základu smíš-.

smíška  jen nář. — Viz směška, adideací k smíchat.

snesek  jen nář. — Viz směsek a sneska.

sneska  jen nář. — Od smeska (to z směska) starou nář. záměnou sou-
hlásek m a n.

sněska  jen nář. — Od směska zánikem m ve skupině .

sněška  jen nář. — Viz sněska a směška.

vičák  jen nář. — Od vika.

zeleňačka  jen nář. — Od zelený, popř. univerbizací spojení zelená
(píce).

5    smňeška Ju 4, Ru 1 — smješka Ru 3 — smňesa Ju 4 — míšaňina Ju 7 — míšanka Po 1 — vikev Ju 3 — gravorice Ju 1

6    —

Fi