ČJA 3

89 obilní síto (679b) — mapa s. 223

1    M         řešeto — hřešeto — řešato — hřešato (též 422)

říčice (rjéčica 755) — hříčice 422, 729 (hřiečyca 801) — řičice (řy-, ri- 737, řyšyca 808, 815) — řečica — řeďice
221, 257 — říťice — řiťice (h- 462, řə- 611, 612, 615, -eca 514, ře- 136, 503, 504, 515, 604)

tok

přetak

sejto

2                 Mapa sleduje zeměpisné rozrůznění nářečního pojmenování obilního síta. Výzkum byl zaměřen na zjiště-
ní názvu pro obilní síto obecně, označení speciálních sít byla z mapování vyloučena (např. sít lišících se účelem
použití; označení velkookého obilního síta zaznamenává mapa III-90).

Vedle lexikálních diferencí doložil materiál rozdíl slovotvorný (tok × přetak), nejčastější jsou však rozdíly
hláskoslovné (např. řešeto × řešato × hřešato, říčice × řičice × řitice). Materiál byl ověřován údaji z KLA. Ta navíc do-
kládá výskyt výrazů říčice a řešato v svč. nářečích.

Problematická je distribuce kořenných samohlásek -i-/-í- u výrazů říčice (řičice) a řítice (řitice). Mapa za-
kresluje zjištěný stav synchronně a nespojuje dnešní nářeční střídnice s výchozím krátkým nebo dlouhým
i-ovým vokálem; reflexy -í- a -i- tudíž zachycujeme odděleně a nebereme v úvahu pravidelné krácení í > i (ří- >
ři-), srov. PRO A1b. K tomuto vývoji však na českém jazykovém území i v tomto případě nepochybně došlo, jak
o tom svědčí stav v dialektech: v českých nářečích v užším smyslu se vyskytují nesoustavně podoby se samo-
hláskami í, i v oblasti, kde výskyt í/i (< í) kolísá (srov. mapu PRO A1d). Jč. nářečí naopak (a náležitě) délku
uchovávají (říčice, řítice). Na Moravě je výchozí stav složitější. I zde lze usuzovat z diachronního hlediska na exi-
stenci dlouhého í (ří-), které se též zkrátilo v i (ři-). Uvedená změna však zasáhla dialekty na téměř celé Moravě,
a to nejen na území, kde fonologická kvantita u í neexistuje (srov. mapu PRO A1b), ale i v oblastech, kde se ji-
nak původní délka u í pravidelně uchovává, tj. v pruhu území podél linie vymezené městy Boskovice, Břeclav,
Kroměříž a Vsetín. Zachováno zůstalo toto dlouhé í pouze (a náležitě) ve stř. a již. části vm. nář. (ří-). Existenci
dlouhého vokálu v střm. dialektech potvrzuje i jiný hláskový vývoj, který zde jinak probíhal, a to změna krát-
kého i > e po „měkkých“ konsonantech typu peřina > peřena (srov. mapu PRO Fl). Výhradní podoba řičeca
z centrálních střm. nář., potvrzená i materiálem z KLA, umožňuje vcelku spolehlivě určit časovou posloupnost
obou změn. Vývoji í > i (ří- > ři-) časově předcházela změna i > e (-či- > -če-, případně -ti- > -tě-); v opačném pří-
padě by totiž příslušná nářečí reflektovala podobu řečeca, nikoliv řičeca. Na obdobný vývoj lze usuzovat i na jz.
Moravě, kde byl průběh obou změn tentýž (srov. výhradní podoby řičica/řičeca, řitica/řitěca, nikoliv ře-; ve zno-
jemském typu je pak doložena podoba řiťәca vedle sporadicky se vyskytující řəťəca, srov. PRO C2). Ekvivalent
říčice lze dále předpokládat i ve slez. nář., přestože zde dnes opozice fonologické kvantity neexistuje; usuzujeme tak
z dokladu v b. 801 (diftong -ie-, srov. 1 M, zde svědčí o původní délce v kořeni).

Do mapování nebyly zahrnuty deminutivní formy typu řešátko, říčička, protože vyjadřovaly skutečnou
deminuci. K těmto variantám srov. mapu I-128 sítko (na mouku). V případě výrazů tok a přetak odkazujeme na
mapu III-91 čistit obilí na velkookém sítě.

3                 K výraznému lexikálnímu rozčlenění dochází v Čechách, situace na Moravě a ve Slezsku je vcelku jedno-
duchá. Na většině svč. nář. oblasti (kromě její sz. a jv. části) se užívá výrazu sejto.

Nejrozsáhlejší území pokrývají hláskoslovné obměny výrazu říčice: Výchozí podoba říčice v realizaci
s dlouhým -í- byla zapsána na vých. Moravě – na Slovácku a přilehlém již. Valašsku. Objevuje se též v již. polo-
vině jč. nář., zejména na širokém Českobudějovicku, vých. Jindřichohradecku a záp. Jihlavsku. Její obměna ří-
tice
se vyskytuje porůznu v střč. nář., odděleně pak v úzkém příhraničním pásu v Pošumaví. Varianty se zkráce-
ným kořenným vokálem jsou běžné hlavně na Moravě (s výjimkou její jz. části a již. a stř. úseků vm. dial.)
a v záp. polovině slez. nář. (hranici zde tvoří řeka Ostravice). Výraz řitice je doložen ze sev. poloviny střč. nář.,
z nář. čm. a z jz. Moravy.

Z ostatních lexémů pokrývá nejrozsáhlejší území výraz řešato, zapsaný v záp. Čechách, již. polovině střč.
nář. a sev. části jč. dial. Je hláskoslovnou obměnou výrazu řešeto, jenž byl zachycen soustředěněji v horním
Pojizeří a v podještědském úseku, dále pak na Benešovsku a místy podél izolexy řešato/řitice (říčice). Podoby

s protetickým h dominují na území mezi Strakonicemi, Příbramí a Táborem, ve zbytcích byly doloženy z vých.
a sev. Klatovska a na sever od Plzně (všude hřešato), na Benešovsku se místy vyskytuje podoba hřešeto. Dialektismem tok se
vyčleňuje Vysokomýtsko a Litomyšlsko, v čes.-pol. smíšeném pruhu tvoří areál slovotvorná varianta přetak.

4    hřešato, hřešeto, hříčice  jen nář. — Viz řešato, řešeto, říčice, podoby
s protetickým h.

přetak  jen nář.; pol. przetak — Od nář. přetáčet (obilí), viz též tok.

řečice  jen nář.; stč. řědčicě, Kl r’ečica — Patrně k psl. *rědъkъ ‚řídký‘.

ředice  jen nář. — Patrně od řídký.

řešato  Jg, SSJČ zast. a nář. — Hlásková obměna výrazu řešeto s jzč.
změnou e > a.

řešeto  stč. řešetovati ‚prosévat řešetem‘, Jg, SSJČ (SSJ rešeto, pol.
rzeszoto, u obou v nespecifikovaném významu ‚síto‘) —
Nejasné. Mch spojuje s lit. rezgú ‚pletu‘ (stará řešeta měla
pletivo z lýčí).

řičice  SSJČ též řidčice, vše říd., zast. ob. — Viz říčice, podoba se zkrá-
ceným kořenným vokálem.


říčice  stč. řiedčicě, Jg též říšice, řéčice slc., SSJČ zast. ob., též řídčice
říd., zast. ob., SSJ riečica — Patrně od adj. řídký.

řitice  SSJČ říd., zast. ob., též řidice říd. — Viz řítice, podoba se zkráce-
ným kořenným vokálem.

řítice  Jg, SSJČ říd., zast. ob. — Podle Mch od řídčice s vyslovovaným
-t-, nebo od psl. *rětica, to z *rětь (to příbuzné s lit. rétis a lat.
rete ,síť‘). Nelze vyloučit, že -t- vzniklo při likvidaci náběhů
asibilace (srov. např. točíž > totíž).

sejto  jen nář.; Jg — Hlásková obměna výrazu síto (to od psl. *sěti ‚sít,
prosívat‘), dvojhláska v kořeni v důsledku depalatalizace: síto
> sýto > sejto.

tok  v sled. významu jen nář.; Jg — Od nář. točit (obilí) ‚čistit obilí na
sítě‘.

5    sejto Ju 2, 4 — síto Ju 7 — řešato Ju 5, Ru 2, 3 — řičica Ju 6 — řiťice Ju 3, 4

6    OLA 670

Kl