ČJA 3

86 osina (672) — mapa s. 215

1    M         (v)ost f. (ó- 681, osťa 706, voseť 618)

             vost m.

(v)osťina (vosťena 514, 604, 608, ó- 680, oenka 812, 818, 822, 823) — (v)ošťina

(v)osťí (ó- 679)

(v)osina

vosa 318

šťice (-í- 336, 337)

šťeťina

šťetka

fous (fósa f. 642, 674, 675, fósa plt. 640, 641)

frnus 806, 811

S          krona 201, špejz 307, šprejle 306, štachle 150

2                 V nářečním označení osiny byly zjištěny vedle rozdílů lexikálních diference slovotvorné (např. ost × osti-
na
× osina), morfologické (ost m. × ost f.) a hláskoslovné (ostina × oština).

Rozdíl koncového -t × na mapě neregistrujeme, v odd. 1 jej pojímáme jako hláskoslovný (viz mapa PRO
B6a). Upozorňujeme však, že podoba osť, doložená jako výhradní na Moravě a ve Slezsku, je dvojího původu –
může přímo navazovat na výchozí psl. *ostь (tak patrně na sv. Moravě a ve Slezsku), a pak svědčí o neprovede-
ní historické depalatalizace v těchto nářečích, nebo vznikla kmenovou analogií (vlivem nepřímých pádů, tak ve
střm. nář.) z tvaru ost, jehož koncové -t je výsledkem uvedené depalatalizace.

Otázka zkoumala označení osiny z klasu již ulomené (na rozdíl od tzv. fousu, osiny na plném klase).
Někde však mluvčí oba významy nerozlišují. V tomto případě je výraz fous (příp. frnus) mapován.

Výzkum se soustředil na zjištění názvu pro osinu jako jednotlivinu, místy se však označení takové povahy
nevyskytuje. Nářeční materiál tak dokládá závažnou významovou diferenci typu pojmenování jednotliviny
× pojmenování hromadné (ost/ostina × ostí). Materiál byl ověřován údaji z KLA a byl jimi doplněn, a to zejmé-
na v sv. Čechách.

Zeměpisné rozložení ekvivalentů naznačuje, že lze předpokládat slovotvorný postup osť (příp. ost) /ostí
ostina; na území, kde dnes žijí deriváty s kmenovým -t-, tudíž předpokládáme fundující osť, z něhož byly patrně
díky nevyhraněnému chápání hromadného významu a významu jednotliviny odvozeny tvary singulativní. Je po-
zoruhodné, že rozdíl os- (podle Mch s původním kmenem) × ost- (s kmenem rozšířeným) je výrazně územně vy-
mezen. Jeho hranice se naprosto shoduje s hranicemi nářečních celků: Základ os- je doložen výhradně ze střč.
a jzč. dial., kdežto základ ost- na ostatním zkoumaném území.

Pozornost zaslouží dále ekvivalenty štětina (štětka) a štice. Podle Mch souvisí výraz štice se základovým
ost- (*ostice). Jazykovězeměpisná situace však naznačuje, že zejména v záp. Čechách je existence základového
ost- nanejvýš problematická (vyskytuje se zde pouze základ os-: osina). Využíváme zde skutečnosti, že územní
rozsah slova štice není významný, navíc se uvedený dialektismus objevuje vždy v sousedství názvů štětina a štět-
ka
, a přiřazujeme jej areálově k těmto výrazům, nikoliv k ekvivalentům se základovým os-/ost-. Zazname-
náváme jej však jako samostatný lexém; stč. podoby kšticě, kšicě, ščicě, šticě ‚kštice‘ i údaje u Jg kštice, štice ‚kšti-
ce; osina‘ navíc nevylučují možnost předpokládat za výchozí výraz slovo kštice, a lze tedy uvažovat o tomtéž
konotačním příznaku jako v případě výrazů štětina (štětka) a fous.

3                 Na celém zkoumaném území převládají výrazy odvozené od základu os-/ost-.

V střč. a jzč. nář. je běžné pojmenování osina (v záp. Čechách jako název dubletní). V podorlickém úse-
ku, na Zábřežsku, Litovelsku, Holešovsku, dále na sev. pomezí vm. nář., na Ostravsku, Jablunkovsku, ale pře-
devším na záp. a již. Moravě byla zapsána podoba ostina, hlásková paralela oština se objevuje v svč. nář. s vý-
jimkou jejich stř. části a v nář. čm. Forma ost f. se vyskytuje na úzkém pruhu území mezi Mladou Boleslaví
a Novou Pakou, v jv. úseku svč. nář., v přilehlé sev. části nář. čm. a na širokém Boskovicku, odkud zasahuje až
k Brnu. Je však běžná především ve vm. nář., a to zejména v jejich stř. části. Zapsána byla též na přilehlém
Kroměřížsku. Výraznou oblast tvoří ve vých. Slezsku. Varianta mužského rodu ost m. vytváří rozsáhlý areál ve
stř. části svč. nář. s centrem na Královéhradecku. Hromadný název ostí se vyskytuje poněkud soustředěněji v sz.
části svč. nář., na vých. Prostějovsku a ojediněle i jinde.

Lexémy s jinými základy se objevují méně často. V již. polovině zč. nář. a odděleně na území na sz. od
Nového Města na Moravě jsou běžné výrazy štětina a štětka. Ze záp. Příbramska a záp. Novoměstska se doklá-
dá regionalismus štice. Pro sev. polovinu zč. nář. je typické pojmenování fous; to bylo dále zapsáno (jako ne-
dubletní) ve stř. části střm. nář. (v jižní části tohoto areálu ve formě plt. fousa) a v záp. polovině slez. nář.

4    fous  v sled. významu jen nář.; Jg též fúzy pl. slc., SSJ fús hovor. ‚ostí
obilí‘, pol. wąs (SSJČ ob., též vous, obojí také ‚něco podobné-
ho vousu‘, fouska ‚osinatá pšenice‘, SSJ fúzačka ‚osinatá pše-
nice‘) — Přenesením.

frnus  v sled. významu jen nář.; Jg frňous, frnoch, frncoch „tenké pří-
rostky od něčeho visící, zvláště čnějící vlas nebo chlup; jaké-
koli čmejří neb vlašení
— Přenesením.

krona  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Granne).

osina  stč., též osi pl., Jg též vosina, SSJČ — K základu *os- ‚ostrý‘.

ost  f. jen nář.; Jg též osť, SSJ osť, pol. ość (hluž. wóst ‚bodlák‘) — Z psl.
*ostь f. (to z *ost-, které vzniklo rozšířením kmene z *osъ),
původně ‚rybí kost‘. Koncové -t reflexem depalatalizace.

ost  m. jen nář.; stč. — Změnou rodu v důsledku depalatalizace , viz
ost f.

ostina  Jg ostěna, SSJČ říd. — Od subst. osť sg., pojímaného jako název
hromadný, příp. přímo od hromadného názvu ostí individua-
lizující příponou -ina.

ostí  stč. ostie, Jg též vostí, SSJČ ‚osiny‘ hromad. — K ost, příp. osť, ná-
zev hromadný.


oština  SSJČ říd. — Hlásková obměna výrazu ostina vzniklá na pozadí
kolektiva
*oštie (-šť- < -s’t’-). Moravská podoba oščina
vznikla analogicky podle slov se starým seskupením -šč-
(šč > šť, srov. PRO E1).

špejz  jen nář. — Přejato z něm.

šprejle, štachle  jen nář. — Adaptací výrazů přejatých z něm.

štice  jen nář.; Jg též kštice — Podle Mch z psl. *ostice, nelze vyloučit
příklon k výrazu
kštice ‚vlasy‘ expr. (stč. kčicě, kštice, kčticě,
kšicě, čticě, ščicě, šticě),
srov. obdobnou motivaci u výrazu
fous.

štětina  v sled. významu jen nář.; stč. ščetina, Jg (SSJČ ‚to, co připomí-
ná štětinu‘) — Psl.
*sъčetina (to od výrazu s hromadným vý-
znamem
*sъčetь ‚něco s ježícími se chlupy, něco rozježeného‘
individualizující příponou
-ina). Přenesením.

štětka  v sled. významu jen nář. — Od psl. *sъčetь, viz štětina.
Přenesením.

vosa  v sled. významu jen nář. — Od nářečního výrazu s protetickým v-
vosina osina‘ (příklonem k výrazu vosa ‚bodavý hmyz‘).

5    vost f. Ju 4 — osť Ju 7 — vosť Ru 4 — wosť Po 1 — vost m. Ju 1 — vosťi Ru 4 — vosina Ju 3, 5, 6, Ru 1–3 — osťina Ru 5 — vošťina Ju 2 — fousi Ru 2

6    SSA1.25

Kl