ČJA 3

80 svorník cepu (660) — mapa s. 203

1    M         svora (též 606, 648, 649, svóra 755, sv-/sf- 638, 681, 709, 710, 736, 823, 832) — svúra

svorka — cvorka — svúrka — cvúrka — svirka 666–669

svúr (též svúrek 440, 453) — svor (svorek 440, 453) — schúr (súr 444)

svoren 424, 435, 436

svorňík (též 449)

švih

švihel m. (šmihel 811)

ouvazek (vovázek 106, ovazek 101, 121)

třenovjež f. (stře- 429, střenovješka 519, střenovička 520, třenovička 604)

řemen (řemeň, řomeň, řemínek, řemejček, řemejk)

N          ouškrt 139, 246 ‚očko na pověšení cepu‘

2                 Dvě hlavní části cepu (biják a držák) se spojují řemínkem prostrčeným ošitím bijáku a držáku. Tento
řemínek nese v nářečích řadu označení, jež se liší lexikálně, ale i slovotvorně a mluvnickým rodem (např. švih
× švihel; svorka × svorník × svoren; svor m. × svora f.) a hláskoslovně (např. svor × svůr × schůr; svorka ×
cvorka).

Většina pojmenování je motivována tím, že řemínek svírá obě části cepu (svorka, svůr, svorník, …), popř.
uvazuje biják k držáku (ouvazek). U výrazu švih(el) jde o přenesení pojmenování řemínku biče, jímž se švihá
kůň. Slovo řemen a jeho odvozeniny je namnoze pojmenováním užívaným ad hoc jako východisko při nezna-
losti příslušného termínu. Nezřídka je nutno toto slovo považovat za plnoprávný ekvivalent, zejména pokud jde
o údaj jediný, navíc potvrzený KLA. Proto jsme jej také ve výše uvedených případech mapovali.

Konfrontace s materiálem z KLA víceméně potvrdila správnost našich zápisů.

3                 Převážnou část zkoumaného území pokrývají odvozeniny od slovesa sevřít (svor-). Pouze na okrajích se
vyskytují pojmenování jiná, a to v Podkrkonoší výraz ouvazek, na vých. Jindřichohradecku a Slavonicku slovo
třenověž (hojně hláskoslovně a slovotvorně obměňované) a na Valašsku a v již. úseku slez. nář. švihel. Poslední
uvedený výraz byl odděleně zaznamenán též v kopaničářských nářečích a na Roudnicku. K témuž základu pat-
ří slovo švih, zachycené již. od Vsetína a dále v Čechách v podkrkonošském úseku.

Výrazy od základu svor- (a jeho variant) se řadí jednak k muž. rodu, jednak k rodu ženskému. Označení
muž. rodu se soustřeďují zvláště do jzč. a střč. nářečí. Zde mají formu svůr (zejména na záp. části jzč. teritoria),
svor (již. Českobudějovicko a záp. Jindřichohradecko) a schůr (mikroareál již. od Strakonic). Slovo svorník za-
bírá sev. pruh jzč. nářečí a větší část střč. nářečí (bez Kolínska a již. Mladoboleslavska). Slovotvorná varianta
svoren se vyskytuje v mikroareálu sev. od Českých Budějovic.

Výrazy rodu ženského se dokládají v několika slovotvorných a hláskoslovných obměnách. Ze sv. Čech
a přilehlého Zábřežska pocházejí doklady na formu svůra, odvozená podoba svůrka se vyskytuje více na zápa-
dě (Kolínsko, Mladoboleslavsko a Náchodsko, hlásková obměna cvůrka žije na Novopacku, dále pokrývá uve-
dené slovo souvislou oblast v nářečích českomoravských a konečně se rozkládá na Znojemsku
a Moravskokrumlovsku. Podoba svora zabírá větší část Slezska (kromě již. úseku) a odděleně ještě
Uherskobrodsko. Slovotvorná varianta svorka je doložena z celé střední a již. Moravy, na širším Hranicku
v hláskové obměně cvorka. Na Olomoucku vytváří mikroareál obměna svírka.

4    cvorka  jen nář. — Disimilací ze svorka, viz tam.

cvůrka  jen nář. — Disimilací ze svůrka, viz tam.

ouvazek  jen nář.; Jg, SSJČ úvazek (SSJ úvazok ‚předmět, kterým se
něco uvazuje‘) — Od uvázat.

řemen  v sled. významu jen nář.; Jg řemínek „jím se cep ošívá“ (SSJČ
v nespecifikovaném významu ‚kožený pásek‘) — Specifikací
významu.

schůr  jen nář. (Jg ‚svorník u vozu‘) — Ze svůr, viz tam, snad adideací
k shora [schora].

svírka  v sled. významu jen nář. — K svírat.

svor  Jg, SSJČ — K svírat.

svora  jen nář; Kt, pol. sfora — Rodová varianta k svor, viz tam.


svoren  jen nář. — K psl. *sverti ‚sevřít‘, *sъvorьnь.

svorka  SSJČ národopis., Jg — Formální dem. od svora, viz tam.

svorník  SSJČ národopis., Jg — K svírat.

svůr  SSJČ národopis., Jg — Viz svor, s dloužením samohlásky v zákla-
du.

svůra  jen nář.; Jg — Od svora, viz tam, s dloužením samohlásky v zá-
kladu.

svůrka  SSJČ národopis.; Jg — Formální dem. od svůra, viz tam.

švih  v sled. významu jen nář.; Kt (Jg ‚bič‘) — K švihat.

švihel  jen nář.; SSJ šviheľ i šmiheľ — Přenesením (nář. ‚řemínek biče‘).

třenověž  jen nář. — Nejasné, patrně z psl. *černъ + vęzati ‚vázat‘.

5    svúra Jg 1 — svúrka Ju 3 — řemének Ju 7 — řemínek Ju 3, 6, Ru 1, 3 — řemen Ru 4

6    MAGP 564

Bh