ČJA 3

77 biják cepu (658) — mapa s. 197

1    M         cep

cepec (též 755)

cepíc

cepík 661, 728, 746, 756, 757

biják — bíják (též 312, 327)

trdlo (trlo 206)

válek

valúch 719, 720, 734, 735

kudla

hlava 631, 701

kuťák 734, 735

S          klabak 823

2                 Biják je asi půlmetrový dřevěný váleček volně upevněný řemínkem k držáku; jím se mlátí obilí rozprost-
řené na mlatě. Nář. výrazy pro tuto reálii se liší jednak lexikálně, jednak slovotvorně (např. cep × cepíc × cepík),
jednak hláskoslovně (biják × bíják). Z řady výrazů se vymyká slovo kuťák; jím se označuje biják zpevněný že-
lezným kováním.

3                 Největší územní rozšíření má v sledovaném významu slovo cep a jeho odvozeniny. Uvedené slovo zabírá
oblast svč. nářečí (s přesahy do nářečí střč.), větší (sev.) část nářečí českomoravských, sev. polo-
vinu nář. střm., téměř celou oblast slez. nářečí (bez pásu přechodových nářečí česko-polských) a sev. polovinu nář.
vm. Slovotvorná varianta cepíc zahrnuje území od Třebíče, Boskovic a Prostějova k jihu. Zejména na
Uherskobrodsku se vyskytuje také ve variantě cepík. Forma cepec vytváří mikroareál na sev. Valašsku.

Výraz biják, shodný se spisovným jazykem, je rozšířen v oblasti střč. a na větší části jzč. nářečí, dále na záp.
Vysokomýtsku a odděleně ještě v přechodových nářečích česko-polských. Na Prachaticku, Českobudějovicku,
Táborsku a Jindřichohradecku má hláskoslovnou obměnu bíják.

Ostatní výrazy tvoří menší územní celky. Tak slovo trdlo je charakteristické pro úzký nejzápadnější okraj
Čech (záp. a sz. Rakovnicko) a pro několik lokalit záp. od Litovle. Další pojmenování kudla je rozšířeno na již.
Moravě mezi městy Mor. Krumlov, Znojmo a Mikulov. Výraz válek je běžný na záp. a již. Klatovsku a více-
méně ojediněle se vyskytuje ještě mezi Hradcem Králové a Vysokým Mýtem. Slovotvorná obměna valouch je
doložena ze sev. Břeclavska. Vedle ní se zde vzácně užívá též slova kuťák, ale to označuje biják speciální, srov.
zde 2.

4    biják  Jg též bijáček „kyj krátký u cepu“, SSJČ, pol. bijak, dluž. bick
Od bíti.

bíják  jen nář. — Od bíti; dloužení kmenové samohlásky patrně jako
důsledek rozložené měkké retnice.

cep  v sled. významu jen nář.; Jg — Přenesením pojmenování celku na
část (SSJČ ‚zeměd. nářadí na mlácení obilí‘).

cepec  jen nář. — Od cep specifikačním sufixem.

cepíc  jen nář.; Jg slc. — Viz cepec.

cepík  jen nář.; Jg slc., Kt též cepice f., SSJ, pol. cepak — Viz cepec.

hlava  v sled. významu jen nář.; Jg — Přenesením (SSJČ ‚nejhořejší část
něčeho‘).

klabák  jen nář. — Nejasné, snad z něm. Kloben ‚poleno‘, které bylo


kontaminováno s klepák, klapák ‚věc sloužící ke klepání, kla-
pání‘.

kudla  jen nář. — Málo jasné, nelze vyloučit odvození od kouti (srov.
kuťák).

kuťák  jen nář. — Ke kuji, kouti; šlo o biják okovaný, „okutý“ (na ječ-
men).

trdlo  v sled. významu jen nář. (Jg i SSJČ ‚váleček na mandlování prá-
dla‘, pol. tarło ‚topůrko‘) — K tříti.

válek  SSJČ, Kt (SSJ válok ‚nástroj na válcování pole‘) —
Specifikačním sufixem od vál ‚válec‘.

valouch  jen nář. — Viz válek.

5    cep Po 1, Ju 2–7 — cepofka Ru 1, 3 — biják Ju 1–3, Ru 1–5

6    AJŚ 114, AJPP 110b, AJK 111, SSA 110b, OLA 663

Bh