ČJA 3

76 cep (656) — mapa s. 197

Ačkoli se u nás na větších zemědělských usedlostech už málem sto let mlátí obilí mlátičkami (poháněný-
mi nejprve parními stroji a žentoury, později elektrickými motory), do kolektivizace našeho zemědělství
v 50. letech 20. století bylo mlácení cepy zcela běžné. Jen cepy se totiž muselo mlátit žito, aby se získala
dlouhá, nezcuchaná sláma na zhotovení povřísel. Neudivuje tedy, že nář. pojmenování jednotlivých částí cepu
se podařilo zachytit velmi spolehlivě. Na označení části cepu byly orientovány také otázky v KLA. Výsledky na-
šeho výzkumu jsme konfrontovali s materiálem uvedené ankety a zčásti jsme jím naše údaje doplnili.

Cep se skládá ze dvou hlavních částí: z bijáku a z držáku. Na jejich konci jsou upevněny kožené objímky

– ošití, jež jsou spojeny řemínkem – svorníkem. Všechny tyto čtyři reálie byly předmětem našeho zkoumání.
Jejich pojmenování jsou probírána ve čtyřech položkách.

 

 

1    M         cep

cepy plt.

2                 Otázka sledovala tvar plt. pro pojmenování cepu jako celku. Územní rozšíření slova cepy plt. (např. máme
doma jedny cepy
‚máme doma jeden cep‘) je zachyceno na mapě 77- biják cepu šrafováním.

3                 Jen pl. formu cepy máme doloženu z Prachaticka, Českobudějovicka a Jindřichohradecka s výběžkem až
k Jihlavě. Na Moravě se v reliktech dokládá z Uherskobrodska, z úzkého pruhu obcí podél slovenských hranic
a z vých. Vsetínska. Na ostatním zkoumaném území je běžná sg. forma cep.

4    cep  stč. cěp, Jg, SSJČ, SSJ říd., pol. říd. — Psl. *cěpъ k slovesu cěpiti
‚štěpiti‘; podle Mch se „cep jeví jako jediné dřevo vyznačené
rozštěpem“ (pův. měl cep podobu hole s proštěpem, do něhož
byla zasazena destička, jíž se mlátilo).


cepy  plt. jako plt. jen nář.; Jg, SSJ, pol., dluž.

5    Ze zahraničních lokalit byla doložena jen sg. forma cep.

6    OLA 660, ALE 273

Bh