ČJA 3

60 kosa s obloukem (1028) — mapa s. 165

1    M         vachle f. — bachle f.

vachl f. 430, 453, 461

vachlice 319, 420, 421 (vachlička 444) — bachlice (též 233) — machlice 421 (machlička 422) — hach-
lice 422

plácačka (plácač 619, placák 616, plácák 624)

pleskačka 418, 428, 463, 464 — pláskačka 102, 110, 654

pleskáč 515, 607, 613, 620, 653

flákačka

hasák (též 245, 621, hasáček 247, 334) — hacák 428, 429, 440

hajsák 627, 628, 641

pavouk (pabouk, též 151, 153, 627, pók 655–657)

přiháňka (příhonka 121, 215, 229, přihúňka 149)

přiháňečka

voháňka (vodháňka 124)

peroutka

přisekávačka

plachetka (plachitka, plachítka 461, plachejtka 316, 335, plachťička 312–314)

plachetňica 627, 718, 734, 736

lepák (též 658, 712, chłopák 724)

lepač (též 684, též lepáč 681)

lepačka

lupák (též 619)

lupač (též 639)

luňák

pružina 417, 426, 427

           pružinka

šipr (šípr 209, šipra 208)

skládek 311, 313

balón 609, 615, 626

motél 616, 618, 676

hrabice (též 650, hrablica 746, 756, též hrabica z łupem 713, též oblóková hrabica 678, též hrabica oblóč-
ka 678)

netopér 614 (litopéř 621)

fofrák 610, 614

drak 226, 623

obłúk (obúk)

kosa s obloukem (k. z ()obunkym 831–836, obłukova kosa 810, též obloučná kosa 218)

        kosa s (v)obloučkem (též 106, 121, 136, 646, 648, 649, 812, 824, kosa vobloučkem 116, 118, 119)

kosa s prutem

S          bigel 806, flu(n)dra 626, harfa 805, hatlafa, kadlafa 423, hazačka 107, křýdło 702, łopatka 608, mura 628,

           pometo 701, povjetřý 701, prak 629, prakr 737, přihazovačka 149, přihrnovačka 225, kosa z ligú 755, kosa

           se strojkem 446

N          kosa na obilí, hrabice s obloukem

2                 Novějším, v době výzkumu ještě běžně užívaným typem kosy na obilí byla kosa s obloukem. Místo ro-
ženců mívala zpravidla trvale zabudovaný oblouk. Ten mohl být vypleten provázkem nebo drátem, popř. obšit
plátnem. V již. Čechách kosu s obloukem neznají; tam měli kosu s jedním prutem, ne vždy stočeným do oblou-
ku. Protože jde o kosu se stejnou funkcí, jakou má sledovaný typ kosy, na mapě jsme oblast kosy s prutem vy-
značili.

Místy nerozlišují přesně pojmenování celku, tj. kosy s obloukem, a označení samostatného oblouku.
Nezřídka slova oblouk, pružina, plachetka, skládek, šipr označují jak vlastní oblouk, tak celou kosu; je tedy
možno říci seče obloukem, pružinou, skládkem apod. Naopak lze zase sledovaný nástroj pojmenovat jak jedno-
slovným termínem, např. drak, balón, tak také spojením kosa s drakem, kosa s balónem.

Informátoři upozorňovali, že kosa označovaná jako hasák, pružinka, bachlice se liší od kosy s roženci také tím, že hrabice je větší a těžší.

Pojmenování jsou tvořena hlavně od slovesných základů, např. flákatflákačka, plácatplácačka, ples-
kat
pleskačka, plaskatplaskačka, přisekávatpřisekávačka, ohánětoháňka, přihánětpřiháňka a při-
háněčka
, skládat (‚ukládat stébla‘)→ skládek, přihrnovatpřihrnovačka, přihazovatpřihazovačka, lepat
lepačka a lepák, lupatlupač a lupák aj.

Velké množství termínů je metaforického původu. Vypletený nebo plátnem obšitý oblouk připomínal
(zejména když se jím žalo) různé živé tvory i neživé předměty, srov. např. pojmenování motýl, netopýr, můra, pa-
vouk
, luňák, drak; harfa, pometlo, křídlo, balón, lepačka, plácačka, prakr, prak, křídlo, peroutka ‚křídlo‘.

Některá pojmenování mají původ v přenesení názvu pro vlastní oblouk (např. oblouk, pružina, plachetka,
peroutka) na celou kosu.

Srovnáním s KLA byly některé ojediněle zapsané výrazy potvrzeny jako ustálené termíny (např. hatlafa,
kadlafa, můra, drak aj.).

3                 V teritoriálním členění se odrážejí rozdíly v typech pojmenování:

A. Pojmenování popisná – vystupují ve třech oddělených oblastech: a) střední úsek svč. nářečí s označe-
ním kosa s obloučkem, b) území celého Slezska a malého záp. okraje přilehlého Valašska s označením kosa s ob-
loukem
, c) území již. Čech se zvláštním typem obilní kosy, jemuž odpovídá pojmenování kosa s prutem.

B. Jednoslovné termíny jsou různého původu:

a) Největší rozsah mají výrazy odvozené od slovesných základů. Zabírají široký pás táhnoucí se od
západu k východu středem Česka. Na sz. a severu Čech jsou územní celky méně vyhraněné, běžně s dubletami,
ale i s tripletami. Jde tu o výrazy přisekávačka (vých. Roudnicko), oháňka (již. Podještědí a mikroareál
sz. od Jihlavy), přiháňka, přiháněčka (zvl. na teritoriu mezi Mladou Boleslaví, Prahou a Kolínem), flá-
kačka
(Podkrkonoší a sev. od Boskovic). Velkou rozlohu má slovo plácačka; rozkládá se na záp. Roudnicku,
na Mladoboleslavsku, Novopacku, Kolínsku, Ledečsku, záp. Novoměstsku s výběžkem na vých. Vysoko-
mýtsko a do podorlického úseku, dále na Třebíčsku až po linii Boskovice – Mor. Krumlov. Odtud na vý-
chod se rozprostírají menší areály slov lupák (již. Boskovicko), lupač (sev. od Brna) a lepač (širší Brněnsko).
Dále k východu se na již. Kroměřížsku rýsuje menší oblast slova lepačka, k níž přiléhá na Valašsku slovo
lepák.

Situaci dokresluje nepříliš hojný výskyt slov pláskačka (Podkrkonoší), pleskačka (sev. a vých. od
Jindřichova Hradce) a pleskáč (vých. od Třebíče).

b) Nemalý je počet pojmenování vzniklých přenesením významu; ta však většinou nevytvářejí větší
areály. Výjimkou je slovo hasák (na Jindřichohradecku v podobě hacák), jež se rozprostírá na velké oblasti
zhruba mezi Prahou, Příbramí, Benešovem a Táborem, a výraz luňák, jenž zabírá teritorium Zá-
břežska, Litovelska, Prostějovska a Přerovska. Na menších oblastech se vyskytují slova peroutka (užší
Příbramsko a dále pruh obcí zhruba od Pelhřimova a Jihlavy ke Znojmu), pavouk (sev. a vých. od No-
vého Města na Moravě a na Boskovicku), balón (mikroareál na již. Moravskokrumlovsku) a hajsák
(Židlochovicko).

c) Menší teritoria tvoří slova pojmenovávající původně vlastní oblouk, která byla přenesena na celou obil-
ní kosu. Jde zejména o výrazy plachetka (již. Rakovnicko), pružinka, pružina (území vých. a již. od Tábora), ob-
louk
(již. Slovácko).

d) Na dvou malých územích mají pro kosu s obloukem i kosu s roženci označení jediné, totiž slovo hrabi-
ce
; jde o vých. Vsetínsko a vých. Kyjovsko se severním Uherskobrodskem.

e) Cizího původu jsou slova bachle, vachle, bachlice, vachlice (zabírají zejména území jz. Čech), šipr (jz.
Roudnicko) a sporadicky se objevující výraz bigel.

4    bachle  f. jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm., viz vachl, zá-
měnou retnic v a b.

bachlice  jen nář. — Od bachle, viz tam.

balón  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

bigel  jen nář. — Přejato z něm. (Btgel oblouk‘).

drak  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚hračka z dřevěné
kostry potažené napjatým papírem‘).

flákačka  v sled. významu jen nář. (Jg ‚lopatka k bití‘) — K flákat ‚bít‘.

flu(n)dra  v sled. významu jen nář. — Snad přenesením (SSJČ flundra
ob. expr. ‚cár‘).

fofrák  jen nář. — K fofr ‚fukar, vějíř‘.

hacák  jen nář. — Hláskovou obměnou z hasák, viz tam.

hachlice  jen nář. — Hlásková obměna výrazu bachlice, příp. vachlice,
viz tam; náslovné h- v návaznosti na územně blízký název
hasák.

hajsák  jen nář. — K nář. hajsat ‚klouzavě se pohybovat, mávat‘.

harfa  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

hasák  v sled. významu jen nář. (Kt „náčiní, jež se přidává ke kose,
seče-li se žito nebo pšenice“, Jg „kdo hrabicemi žne
) — Podle
Mch snad zkrácením z
hasačert (‚pružina k otřásání moučným
pytlem ve mlýně, aby se oddělila mouka od otrub‘) a násled-
ným přenesením. Holub-Kopečný vykládá odvozením od stč.
hasati ‚rejdit‘.

hatlafa  jen nář. — Nejasné.

hazačka  jen nář. — K házet (obilí se obloukem házelo na jednu
vrstvu).

hrabice  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚kosa s ro-
ženci‘).

kadlafa  jen nář. — Nejasné.

kosa s lupem, k. s ligou, k. s obloučkem, k. s obloukem, k. s prutem,
k. se strojkem
  v uvedených spojeních jen nář. — Opisná vyjá-
dření, v nichž subst.
kosa je blíže určeno různými předložko-
vými výrazy.

křídlo  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

lepač  jen nář. — K nář. lepat ‚pleskat‘.

lepačka  jen nář. (SSJČ nář. ‚plácačka na mouchy‘) — Viz lepač.

lepák  jen nář. (Kt ‚plácačka na mouchy‘) — Viz lepač.

lopatka  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

luňák  v sled. významu jen nář. — Patrně přenesením (SSJČ ‚dravý
pták s typickým vykrojením ocasu‘).

lupač  jen nář. — K lupat ‚švihat, pleskat‘.

lupák  jen nář. — Viz lupač.

machlice  jen nář. —  Z bachlice záměnou retnic b a m.


motýl  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

můra  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

netopýr  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

oblouk  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování části na
celek.

oháňka  v sled. významu jen nář. — Od ohánět (se).

pavouk  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

peroutka  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚ptačí křídlo‘).

plácačka  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚dřevěná hůlka na konci roz-
šířená na vyklepávání šatů a koberců nebo na zabíjení much‘)
— K
plácat.

plachetka  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování části
na celek.

plachetnice  v sled. významu jen nář. — Patrně univerbizací spojení
plachetní kosa.

pláskačka  jen nář. — K nář. plaskat ‚pleskat‘.

pleskáč  v sled. významu jen nář. — K pleskat.

pleskačka  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚nářadí na plácání; plácač-
ka na mouchy‘) — Viz pleskáč.

pometlo  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

povětří  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚prudký vítr‘);
při sečení kosou s obloukem se tvoří van vzduchu.

prak  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

prakr  jen nář. — Přenesením (nář. ‚klepačka na vyklepávání ko-
berců‘).

pružina  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování části na
celek.

pružinka  v sled. významu jen nář. (Jg „ohnuté dřevo u hrabičné
kosy“) — Přenesením pojmenování části na celek.

přiháněčka  jen nář. (SSJČ přiháněč zeměd. slang ‚zařízení u sklizňo-
vých strojů k naklánění obilí na kosu‘) — K
přihánět.

přiháňka  v sled. významu jen nář. — K přihánět.

přihazovačka  jen nář. — K přihazovat (stébla obilí se přihazují na jed-
nu vrstvu).

přihrnovačka  jen nář. — K přihrnovat.

přisekávačka  jen nář. — K přisekávat.

skládek  v sled. významu jen nář. — Formální dem. k sklad ‚skládání,
ukládání‘, to k
skládatukládat stébla‘, přenesením.

šipr  jen nář. — Patrně adaptací výrazu přejatého z něm. (Schieber ‚za-
řízení na posunování‘).

vachl, vachle  f. jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (wacheln
vát, třepetat se‘).

vachlice  jen nář. — Od vachl(e), viz tam.

5    kosa s háčkem Ru 3 — kosa se sejtkem Ju 3

6    AJŚ 100, AJPP 106

Bh