ČJA 3

55 pšenice (1036) — mapa s. 157

1    M         pšeňice (pšeňca 514, 641, 665) — pšence

žito

N          pšenčka, pšenka

2                 V nářečním označení pšenice (obilnina rodu Triticum) se vedle lexikálního protikladu pšenice × žito ob-
jevují rozdíly hláskoslovné, z nichž na mapě zaznamenáváme diferenci pšenice × pšence.

Nemapovány zůstaly deminutivní formy. Jsou pociťovány jako expresivní. Byly zachyceny zcela ojedině-
le a vyskytují se vždy v dubletě. Jejich expresivní charakter dokládá i nářeční materiál z KLA.

3                 Pro východní polovinu Moravy a celé Slezsko s výjimkou Těšínská a Jablunkovská je charakteristický vý-
raz žito.

Na ostatním území byl zapsán název pšenice, z již. poloviny zč. nář., z širokého Roudnicka, svč. nář. (s vý-
jimkou širokého Vysokomýtska a již. Královéhradecka) a ze střm. dialektů (v jejich středním severojižním pru-
hu) byla doložena obměna pšence. Vyskytuje se většinou dubletně, místy však – zejména na Moravě – jako po-
doba výhradní.

Výrazy ve městech se shodují s názvy zachycenými ve venkovském okolí. V areálu výrazu žito užívá zvláš-
tě mladá generace ve městech označení pšenice.


4    pšence  jen nář.; Kt pšenka, SSJČ nář., též pšenka obl., hluž. pšenca
Viz pšenice.

pšenice  stč. pšenicě, Jg též pše f., SSJČ, SSJ pšenica, pol. pszenica
Psl. *pьšenica, to od *pьšeno ‚opichované obilí‘, tj. obilí, jež
nelze snadno oddělit od plev.


žito  Jg slc., SSJČ obl. mor., SSJ obl. — Psl. *žito ‚obilí jakožto výživa‘,
to z psl. *žiti ‚žít‘, tedy ‚co dává obživu‘. Specifikací.


5    pšeňica Ju 6, Ru 5 — pšeňice Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — žito Ju 7

6    ASJ IV 75: 37a, AJŚ 81, PLPJ 29, AJPP 269, OLA 589, ALE 70

Kl