ČJA 3

47 houžev u plužních koleček (1007) — mapa s. 143

1    M         houžev f. (gunžev 833–836) — oužev

houžva — úžva 737 — hužva — užva 732, 811, 814, 827 — húžba 721, 722 — hužba 703, 730, 747, 822

houžvja

houžve f. 428, 430, 453

houž f. — houšť

houže f. 337, 427, 453, 461

houška

voračka

kruh (kruha 639, 742)

krouža (króška 647) — gróža 636, 668, 671, 674 (gróška 651) — groža 656, 663, 666

kruško 805 (krušco 813)

(v)oko

škobla 803–805

kňežna 149, 213

2                 Výzkum sledoval nář. názvy pro železný kruh, který se od plužních koleček nasouval na hřídel pluhu
a jímž se spolu s potykačem regulovala hloubka orby. Lexém houžev (s příslušnými variantami), který je zá-
kladním pojmenováním této reálie v čes. nářečích, byl v době výzkumu už mnohde nahrazován nespecifikova-

nými názvy (oko či kruh). Ani v případě dubletního výskytu (houžev + oko či kruh) se význam obou slov zpra-
vidla neliší, jen výjimečně (stř., záp. Čechy) informátoři charakterizovali slovo
oko či kruh jako ‚kroužek na
konci‘,
houžev pak jako celé zařízení.

Ve stř. pruhu Moravy (na Zábřežsku a odtud směrem na jih až k Břeclavi) nebylo příslušné pojmenování
naším terénním výzkumem už mnohdy zachyceno vůbec, proto v těchto případech bylo k doplnění chybějících
údajů využito materiálu z KLA.

Ve spisovném jazyce neexistuje pro uvedenou součást pluhu specifické pojmenování. Slovo houžev (a va-
rianty) zde znamená ‚prut, větev, kmen nebo kořen ohebného stromku zkroucený jako provaz‘. U všech
Slovanů byla (podle Mch) zřejmě původně houžev u pluhu zkroucená z prutů, později se původní název přenesl
na železný kruh, popř. železný řetěz s kruhem ke zvyšování nebo snižování hřídele.

Vedle rozdílů lexikálních ukazuje mapa především významné diference morfologické houžev × houžva
× houž (za morfologický rozdíl považujeme i vztah houžva × houžvja). Kromě toho byly u tohoto lexému za-
chyceny i areálově vymezené rozdíly hláskoslovné (např. houžev × oužev, houžva × hužva × užva; výraz houšť
vznikl patrně příklonem ke stejně znějícímu substantivu od hustý na základě motivace ‚hustá spleť (prutů)‘,
avšak vzhledem k jeho výskytu v dubletě s výchozí podobou houž nebo v jejím sousedství jej hodnotíme jako
její hláskovou variantu).

Slezský výraz hužva by bylo možno hodnotit jako podobu s pravidelným krácením ú > u ve kmeni, a za-
hrnout jej tedy na mapě do areálu výrazu houžva. Protože však podoby s krátkým kmenovým u byly zachyceny
též porůznu ve vm. nář. a také na Litovelsku, nelze jednoznačně rozhodnout, zda slez. podoba nevznikla v dů-
sledku jiné změny, než je slez. krácení dlouhých samohlásek (srov. PRO Ala); proto ji na mapě uvádíme.

Diference slovotvorné, rodové i hláskoslovné jsou doloženy i u lexému kruh (kruh × krouže × grouže
× gruže).

3                 Základní protiklad je v rovině morfologické. Největší územní rozsah má podoba houžev. Zabírá větší sv.
část Čech a záp. polovinu Moravy, zpravidla jako dubletní se objevuje i jinde v Čechách, zejména na Táborsku;
odděleně je doložena z již. Těšínska a Jablunkovska.

Varianta houž zaujímá jzč. nář. (bez Chodska, již. Klatovska a Jindřichohradecka) a přesahuje na jz. okraj
střč. nář. Na Jindřichohradecku, tj. v jižním úseku hranice mezi podobami houž a houžev, byly zapsány formy
houže a houžve, v sz. úseku této hranice a na Plzeňsku se objevuje obměna houšť.

Morfologická varianta houžva pokrývá vých. polovinu Moravy (se značnými mezerami v sev. a záp. části
areálu, kde se užívá novějších, neterminologických pojmenování); na širším Brněnsku, zejména v okolí
Židlochovic, byla zapsána obměna houžvja.

Podoba hužva zabírá většinu slez. nář. a rozptýleně se vyskytuje také na širším Uherskobrodsku a na
Litovelsku.

Obměny bez náslovného h- se objevují v areálu kolem Nového Města na Moravě a na sev. Třebíčsku (oužev)
a dále ojediněle při nejjižnějším okraji Moravy a v širším okolí Příbora (užva).

Odlišné lexémy jsou buď okrajové – oračka na Chodsku a již. Klatovsku, škoble na jz. Opavsku, kněžna
na Mladoboleslavsku –, nebo se vyskytují více či méně rozptýleně a často promíšeně – oko převažuje v sev. po-
lovině Čech, kruh byl zachycen (často jako nedubletní) zejména při sev. a sv. okraji Čech, na Zábřežsku a v oko-
lí Brna a Břeclavi, jeho varianty krouže hlavně na Vyškovsku a Kyjovsku, grouže rozptýleně především na cent-
rální Hané, gruže mezi Litovlí a Prostějovem, kružko ojediněle na již. Opavsku.

4    grouže  f. jen nář. (Kt gróža, gróška ‚kroužek‘) — Specifikací nář. ob-
měny slova kruh (viz tam), vzniklé snad příklonem k dnes už
vymizelé podobě houže, a náslovnou změnou kr > gr.

gruže  f. jen nář. — Viz grouže; podoba s krátkou samohláskou v zá-
kladu.

houšť  v sled. významu jen nář. — Z houž snad příklonem k substanti-
vu houšť ‚houština, spleť‘, viz odd. 2.

houž  jen nář.; stč. húž, Jg „někdy železný, někdy a to vlastně z houž-
ve utočený kruh pod zhlavím mezi drábcem, kterým se hřídel
povýšiti neb ponížiti může“ — Patrně z psl. *g
ǫžь ‚provaz
ukroucený z prutů‘; přenesením názvu staršího, funkčně to-
tožného zařízení.

houžba  jen nář.; ALJ húžba mor. (Kt húžba u Doláků ‚houžev‘
i „březový provaz na gréfinách místo řetězů“) — Z houžva zá-
měnou retnic.

houže  jen nář. (stč. húžě ‚houžev, provaz‘, Jg ‚provaz‘) — Přenesením,


viz houž; z psl. *gǫžь příklonem k samohláskovému deklinač-
nímu typu.

houžev  v sled. významu jen nář.; Jg viz houž (stč. húžěv ‚houžev‘,
SSJČ ‚prut zkroucený jako provaz‘, ‚provaz, zejména lýčený‘,
pol.
gążew viz houžva) — Přenesením, viz houž. Z psl.
*g
Cžьvь.

houžka  jen nář. (Jg dem. „ohebný prut, zvláště skroucené dřevo
ohebné k vázání něčeho“) — Přenesením dem. k houž, viz
tam.

houžva  jen nář.; Jg viz houž (stč. húžva ‚houžev‘, Kt húžva viz houž-
ba, ALJ ‚plužní kolečka‘ vm., SSJ húžva ‚zkroucený prut‘,
pol. gążwa ,železný spoj mezi jařmem a ojí‘) — Z psl. *g
ǫžьva.

houžve  jen nář. (stč. húžvě ‚houžev‘) — Viz houžev; podoba náležející
měkkému žen. samohláskovému typu; zřejmě navazuje na
stč. (pravděpodobné je ovlivnění sousedními podobami hou-
že
a houžev).

houžvja  jen nář. — Viz houžva; přechodem k měkkému žen. samo-
hláskovému typu.

hužba  jen nář. (Kt ‚houžev‘ u Doláků) — Viz houžba a hužva.

hužva  jen nář. (stč. ‚houžev‘) — Viz houžev; podoba se zkráceným
kmenovým vokálem (snad paralela k mor. krácení).

kněžna  v sled. významu jen nář. (Jg „ploský kus železa, na kterém
houžev visí u pluhu
) — Motivace nejasná.

krouže  f. jen nář. (Kt krúžka ‚kroužek‘ val.) — Viz grouže.

kruh  v sled. významu jen nář.; ALJ mor. „část koleček plužních — zří-
del navleče se do železného kruhu“ (stč., Jg, SSJČ – u všech
‚předmět připomínající tvarem kruh‘) — Specifikací významu.

kružko  jen nář. (Kt ‚kroužek‘ val.) — Specifikací nář. obměny dem. ke


slovu kruh (viz tam), vzniklé příklonem k neutru.

oko  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚předmět připomínající tvarem
oko‘) — Přenesením.

oračka  v sled. významu jen nář. — Od orat.

oužev  jen nář. — Od houžev zánikem náslovné souhlásky hyperko-
rekcí. Podle Mch odvozené sloveso znělo mor.
húžvať, ale
ztratilo
h- a u-, bylo pak chápáno jako předpona: užvať ‚pokr-
čit‘. Od toho pak zřejmě zpětně
oužev.

oužva  jen nář. — Viz houžev a oužev.

škoble  jen nář. — Adaptací slova přejatého z něm.

užva  jen nář. — Viz hužva a oužev.

5    houžev Po 1, Ju 1 — húžva Ju 7 — gúžva Ju 4 — hužva Ju 6 — houž Ru 2 — kruh Ju 3 — voko Ju 3 — karika Ju 2

6    —

Či