ČJA 3

42 potykač (1002) — mapa s. 129

1    M         potykač — potíkač (potejkač 303) — potikáč

přetykač — přetíkač — přeťíkač 147, 148 (-ťi- 146, 162) — přeťekač 624, 627, 629, 634

zatykač

potykel (potekl 652, porpetykel 802)

přetykl (přetykel 502, 630, 653, 654)

zapikač (zapikáč 111, zapichač 113, zapichovač 129, -áč 115) — zapíkač (zapíchač 124,129)

přepikač (přepicháč 417) — přepíkač 145, 216, 231, 232 (přepíchač 156)

popikač

svořeň (sf- 731, stvořeň 676, stvořen 809)

svořínek (-ének 710, 727, 729, 743–745, 754, 804, stvořének 706, 811)

svorňík — cvorňík 112, 644–646

povjerák

povjerač 422, 433

převjerák

popek

král

králik (králiček 105,116)

štos (šteslo 610)

hák

háček

kurek

kohútek — kokotek

káčerek

klučka 825–827, 831

popjeňák 416, 425

hřeb (ř-)

hřebík (ř-)

přestrkač 439, 453 (přestrkovač 461)

štyft 820, 825, 827

šlufa 825, 827

S          pacholík 445

2                 Mapa zobrazuje územní rozložení nář. názvů pro potykač, tj. zahnutý železný kolík, na nějž se navléká houžev plužních koleček, a tím se reguluje hloubka orby (potykač se zasunuje do otvorů na hřídeli pluhu – čím
dále od klečí, tím je orba hlubší). Protože jde o reálii spojenou spíše s pluhem staršího typu, která se v někte-
rých oblastech přestala používat – tam pak byl zaveden jiný způsob regulace hloubky orby –, nemohla již být pří-
slušná pojmenování v době výzkumu zaznamenána. Jedná se zejména o stř., již. a jv. Moravu a záp. Slezsko. Tam
byl chybějící materiál doplněn doklady z KLA.

Zachycená pojmenování jsou velmi různorodá; diferencují se zejména lexikálně, ale v hojné míře též slo-
votvorně (např. potykač × zatykač × přetykač, pověrák × pověrač × převěrák) a hláskoslovně (např. potykač
× potýkač × potykáč, svorník × cvorník). Ve spis. jazyce slouží pro uvedenou reálii názvy potykač a přetykač.

Výraznou skupinu těchto pojmenování tvoří názvy se slovesným kořenem -tyk- (z *-tъk- ‚vetknout, vsa-
dit‘). Výrazy za-/po-/přepikač přiřazujeme odlišnému kořeni -pik-, který vznikl patrně z kořene -pich- (k píchat,
potykač se „zapichuje“ do hřídele pluhu) příklonem k okolním formám s kořenem -tyk-. Jg dokládá pouze po-
doby s kořenem -pich- (v našem materiálu je doložen jen řídce a nesoustavně vždy v oblasti kořene -pik--pík-),
kořen -pik- je zaznamenán až později u Kt.

Kromě výše uvedených starých termínů byly zachyceny i názvy s obecnějším významem, ne plně termi-
nologické, v tomto případě specifikované na označení potykače – hák, klučka, hřebík, svorník, šlupa, štyft, dále
názvy metaforické, např. král, kohoutek, káčerek, kurek, a výrazy přejaté z něm. – štos, štyft a šlufa. Někdy lze
postihnout i areálově vymezené motivační celky, např. popěňák v sousedství výrazů pověrák a převěrák nebo
kohoutek, kurek a káčerek v nejvýchodnějších oblastech zkoumaného území.

Některých ze zapsaných pojmenování, např. svorník, kohoutek, káčerek aj., se užívá zároveň pro jiné po-
dobné reálie, ať už součásti pluhu (např. pro pevný železný háček na hřídeli pro zaklesnutí houžve nebo pro že-
lezný kolík na připojení vah), či selského vozu (srov. III-131 horní výstupek na konci oje, III-137 svorník).

3                 Mapa představuje značně komplikovaný obraz rozložení nář. pojmenování. Nejsložitější situace je na
vých. polovině Moravy a ve Slezsku.

Největší územní rozsah mají názvy se starým kořenem -tyk-. Z nich nejrozšířenější je výraz potykač, kte-
rý je charakteristický pro značnou záp. část Čech a je na tomto území téměř výhradní. Odděleně je pak doložen
ještě ze Vsetínska. Mezi Prahou a Příbramí se řídce objevuje obměna se zdlouženou kmenovou samohláskou
potýkač, zhruba mezi Benešovem a Slavonicemi zaujímá rozsáhlý, též téměř čistý areál podoba se zdlouženou
samohláskou v příponě potykáč. Na ni na východě navazuje varianta přetykač, které se užívá na širším
Brněnsku, Boskovicku a Novoměstsku a odděleně také na Doudlebsku. Severně od Nového Města na Moravě
byla zapsána obměna přetýkač, řídce zejména na Moravskokrumlovsku přetěkač. Forma zatykač nepokrývá
ucelenou oblast, byla zaznamenána porůznu zejména v svč. nář. a u Nového Města na Moravě. Varianty s pří-
ponou -el/-l se vyskytují ve stř. části slez. nář. (potykel) a dále mezi Svitavami a Boskovicemi (přetykel) a na
Prostějovsku (přetykl).

Pro svč. nář. (bez záp. okraje) jsou typická pojmenování s kořenem -pik-: v jejich stř. části zapikač (roz-
ptýleně se zde objevuje i obměna zapíkač), v již. části (odkud přechází do střč. nář. na širší Kolínsko a sv.
Ledečsko) přepikač (sz. od Kolína i přepíkač). V pruhu od Benešova jz. směrem přes Strakonice až k pohraničí
je běžné označení popikač.

Dalším hojně doloženým lexikálním základem je -věr--vor-, jenž je obsažen ve slově svořeň (v pruhu táh-
noucím se severojižním směrem středem Moravy a na Slovácku – s dem. variantou svořínek, příp. svořének ze-
jména na Uherskobrodsku) a ve variantě svorník (na záp. okraji výše vymezeného areálu – Břeclavsko,
Boskovicko, Zábřežsko – pokračujícím v přerušovaném pásu sz. směrem na Náchodsko a do Podkrkonoší).
K uvedenému kořeni patří i výrazy pověrák (mezi Strakonicemi, Prachaticemi a Českými Budějovicemi; na
Strakonicku pověrač) a na něj na východě navazující převěrák (mezi Českými Budějovicemi a Jindřichovým
Hradcem).

Poměrně velkou oblast zaujímá ještě přejatý výraz štos na záp. Moravě, ostatní pojmenování pokrývají jen
malá, i když zpravidla relativně kompaktní území – popek na sz. okraji Čech, král na širším Mladoboleslavsku
s variantou králík zejména v horním Pojizeří, hák na Opavsku a na sev. okraji vm. nář. s variantou háček převa-
žující na Holešovsku, kurek v čes.-pol. smíšeném pásu, kohoutek a kokotek především sev. a již. od Vsetína. Jiná
mají charakter okrajových regionalismů – hřeb/hřebík zejména na záp. Roudnicku a jz. Strakonicku, popěňák
jz. od Tábora, přestrkač na již. Jindřichohradecku, káčerek v záp. Slezsku a vzácně ve vm. nář., štyft, šlufa a kluč-
ka
v povodí Ostravice.

4    cvorník  jen nář.; Jg — Ze svorník (viz tam) nepravidelnou změnou ná-
slovné souhláskové skupiny sv- > cv-.

háček  v sled. významu jen nář. (Jg „háček u pluhu, na který se váhy
zavěšují“) — Od hák. viz tam.

hák  v sled. významu jen nář.; Bš železný hák (stč., Jg, SSJČ, SSJ —
u všech obecný význam ‚nářadí na konci zakřivené k zachyco-
vání, držení něčeho‘) — Specifikací.

hřeb  v sled. významu jen nář. — Specifikací.

hřebík  v sled. významu jen nář. — Od hřeb, viz tam.

káčerek  jen nář. (Kt i Bš kačerek ‚výstupek na konci oje‘) —
Přenesením. Srov. kohoutek, kokotek, kurek.

klučka  jen nář.; ALJ vých. Slez. (stč. kľučka ‚háček‘, SSJČ klička dem.
ke klika) — Přenesením (nář. podoba bez přehlásky u > i).

kohoutek  v sled. významu jen nář.; Bš, ALJ Novojičínsko —
Přenesením.

kokotek  jen nář.; Kt — Přenesením (stč. i SSJČ nář. ‚kohout‘); srov.
kohoutek, kurek, káčerek.

král  v sled. významu jen nář.; Jg (též „hřeb u pluhu k váhám“) —
Přenesením. Motivace nejasná.

králík  v sled. významu jen nář.; ALJ podkrk. — Od král, viz tam.

kurek  jen nář.; ALJ vých. Slez. — Přenesením nář. výrazu pro kohou-
ta (stč. kur a pol. kurek ‚kohout‘). Srov. kohoutek, kokotek,
káčerek.

pacholík  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ zast. ‚chla-
pec‘). Motivace nejasná.

popek  jen nář.; Jg — Nejasné. Snad přenesením dem. k pop ‚kněz‘,
motivace nejasná.

popěňák  jen nář. — K psl. *pьno, pęti ‚napínat, připínat‘,

popikač  jen nář. — Patrně k píchat (tedy z pův. popichač) příklonem
k základu -tyk-, viz potykač a ostatní varianty. Nelze vyloučit
názor Mch, že píchat je s-ové intenzivum z *pikati ‚píchat‘; pak
by toto subst. zachovávalo archaickou podobu sloves, kořene.


potykač  Jg, SSJČ, Bš též pomykač — Ke slovesnému základu -tyk-
(*-tъk- ‚vetknout, vsadit, vložit‘).

potýkač  jen nář.; Kt — Viz potykač. Kvantita v kořeni snad vlivem slo-
vesa potýkat.

potykáč  jen nář.; ALJ Třešť, Telč — Viz potykač.

potykel  jen nář.; Bš — Viz potykač; podoba se starobylým sufixem -el.

pověrač  jen nář. — Patrně ke zdlouženému slovesnému kořeni -věr- z psl.
*vьro, verti (k témuž kořeni patří sevřít, svírat). Mch však
uvádí pověrek, pověreň ‚sochor k nošení škopku (prostrkuje
se oběma uchy)‘ jako nejasné a se slovesem nespojuje.

pověrák  jen nář.; Jg, Kt též poděrák, zapírač, Bš poverák St. Hro-
zenkov — Viz pověrač.

přepikač  jen nář.; Jg přepichač — Viz popikač.

přepíkač  jen nář.; Kt „hřebík u pluhu“ — Viz přepikač.

přestrkač  jen nář. — Od přestrkat; patrně vzniklo na bázi sousedního
názvu přetykač a v důsledku ztráty povědomí o etymologické
souvislosti se přiklonilo k jinému slovesu.

přetěkač  jen nář. — Patrně přes střm. podobu slova přetykač (viz tam),
tj. přetekač, snad příklonem k han. přetěkat ‚přetékat‘.

přetíkač  jen nář. — Viz přetěkač – zde s dlouhým vokálem v kořeni.

přetykač  Jg „hřebík nebo kolík železný, který houžev na hřídel u plu-
hu upevňuje, a se přetyká, tj. přestrkává“, Kt přetekač na
Hané, SSJČ — Viz potykač.

přetýkač  jen nář. — Viz přetykač a potýkač.

přetykl  jen nář.; Bš přetekl — Viz přetykač a potykel.

převěrák  jen nář. — Viz pověrák.

svorník  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ,předmět sloužící k spo-
jování dvou nebo více předmětů‘) — Specifikací; patrně ke
stejnému slovesnému základu jako pověrač, viz tam. Viz též
svořeň.

svořeň  jen nář. (Kt „železný hřeb vůz spínající“, Bš „hřeb na připoje-
ní váh“, SSJ svoreň ‚silná krátká železná tyčka sloužící na spo-

jování dvou součástí‘) — Specifikací; patrně ke stejnému slo-
vesnému základu jako pověrač, viz tam. Viz též svorník.

svořínek  jen nář. (Kt a Kt(Bš) též svořének — obě dem. ke svořeň, viz
tam) — Od svořeň, viz tam.

šlufa  jen nář. — Adaptací něm. výrazu (Schleife ,smyčka‘).

štos  jen nář.; ALJ záp. Mor. — Přejato z něm. (Stoß ‚rána, bodnutí‘).

štyft  v sled. významu jen nář. (SSJČ též šteft ob. ‚kovový nebo dřevě-
ný kolíček k utěsnění‘, ALJ ‚hřebík‘ slez.) — Přejato z něm.
(Stift ‚kolíček, skoba‘).

zapikač  jen nář.; Jg zapichač, Kt — Viz popikač.

zapíkač  jen nář.; Kt zapíchač — Viz zapikač.

zatykač  v sled. významu jen nář.; Jg — Viz potykač.

5    potikač Ju 3 — potigač Ru 2 — přetikač Ju 3 — přeťikač Ju 4 — zapikač Ju 2 — zapíkač Ju 2 — přepikač Ju 1, 2, Ru 4 — přepikáč Ju 1, 2

6    —

Či