ČJA 3

37 slupice (997) — mapa s. 117

1    M         slupice (slópica 676) — stlupice 320 (stłpica 753) — stupice (stupjyca 701) — člupice 148, 160 (šlupice 146) —
slubice (stubice 130, 159) — srubica (šrubica 704, 726, šrúbica 725) — snubice — subice

slupnice (též 446, 452) — stupnice (též 459)

sluba (slúba 457, sruba 454, cluba 456, clúba 457)

slupovačka 101

sloupec (slupec 307, slup 515)

sloupek (słupek 804)

stáva (stavec 414)

N          rám 113, rámec 103, 105, 115, 117, 129, 130, 137, šrub/šroub, ťeleso, hřídel, kleč 444, 445

2                 Mapa zobrazuje územní rozložení nářečních názvů pro slupici, tj. svislý (pův. dřevěný, nověji však zpravidla i že-
lezný) nosník pluhu, na němž je upevněna radlice s odhrnovačkou a plazem. Jde o reálii spojenou především se

starým pluhem dřevěným, takže příslušná pojmenování žila v době výzkumu často už jen v paměti informátorů,
mnohde (zejména na stř. a vých. Moravě) byla už zcela zapomenuta. Proto bylo provedeno srovnání s KLA
a údaje získané přímým terénním výzkumem byly tímto starším materiálem podle potřeby doplněny; někdy
však už ani v KLA nejsou žádané výrazy zapsány.

Místy byla stará reálie zaměňována s novějším průmyslově vyráběným zařízením z kovu (v Podkrkonoší
a na Náchodsku rám/rámec – zde informátoři uváděli, že zobrazený pluh, jehož součásti bylo jejich úkolem po-
psat, již nepamatují; na celém území rozptýleně šroub; též naším výzkumem nedoložené, ale v KLA zejména na
stř. a vých. Moravě hojně zapisované označení těleso), jež je sice funkčně totožné, ale konstrukčně odlišné, pro-
to byla jeho nář. pojmenování z mapování vyloučena. U starého rádla mohla tvořit slupice s klečí jeden celek,
tam se slovo kleč skutečně mohlo vztahovat i na slupici; protože však výskyt tohoto výrazu (v b. 444, 445) nebyl
starším výzkumem potvrzen, zůstal též nemapován. Jinak je tomu u jzč. regionalismu stáva (popř. stavec), jenž
byl někdy informátory označován jako „celý spodek (plaz, slupice) mimo plech“ (b. 414), protože je však v KLA
doložen velmi hojně, zpravidla jako název pro slupici, je na mapě zobrazen.

Kromě jediného okrajového lexikálně odlišného výrazu stáva se v zaznamenaném souboru pojmenování
objevují nepříliš výrazné diference slovotvorné (slupice × slupnice × sluba × sloupek × sloupec) a rodové (slupi-
ce
× sloupec; podoba slupec v slez. nář. vznikla patrně pravidelným slezským krácením ze slúpec.) Zvlášť hojné
jsou rozdíly hláskoslovné, jež jsou odrazem nejen staré psl. dubletnosti v kořeni tohoto slova (stlp-, stlb-) a po-
zdější změny stl- > slu-, ale i změn nových (slu- > su-/snu-) včetně vlivů adideačních (slu- > sru- > šru-; slu- > člu-).

3                 Jako základní se jeví protiklad podob slupice a slubice. Slupice má téměř výhradní postavení v záp. polo-
vině Čech a ve Slezsku, slubice zaujímá rozsáhlý areál zhruba ve středu zkoumaného území. Zdá se, že na znač-
nou část Moravy pronikla slupice patrně později a rozrušila zde tradiční areály výrazu slubice (na záp. polovině
Moravy; doklady z KLA svědčí o dřívějším výskytu tohoto slova i na Znojemsku a Moravskokrumlovsku)
a hláskové varianty srubice (na vých. Moravě).

Ostatní podoby zaujímají menší území. Kompaktními oblastmi několika variant se vyznačují již. Čechy;
na jz. Jindřichohradecku se rozkládá oblast výrazu slupnice, již. od Strakonic byla zapsána archaická podoba
stupice (se zachovaným -t- z původního základu stlp-), obě oblasti pak na Českobudějovicku spojuje kontami-
novaný výraz stupnice. Podoba stupice se dokládá také z mor.-sloven. pomezí (zde je podporována sousedstvím
slovenského ekvivalentu stĺpica) a z menší oblasti na Vyškovsku. Na Vysokomýtsku leží mikroareál obměny
člupice.

Též výrazy s kořenným -b- pokrývají značnou část zkoumaného území: na Doudlebsku byla zachycena va-
rianta sluba, z hláskových obměn slova slubice (kromě výše uvedené srubice) zabírá malou kompaktní oblast
subice jz. od Benešova, snubice je doložena řídce a rozptýleně zejména z Českomoravské vrchoviny.

Maskulinum sloupek tvoří téměř čistý areál na centrální Hané; odtud se táhne sv. směrem podél polské
hranice až na Náchodsko, dále se řídce vyskytuje i v čes.-mor. přechodném pásu. Výraz slupec byl zaznamenán
ojediněle především na Stříbrsku a ve Slezsku.

Na Písecku je malá oblast pojmenování stáva, které zde zaplňuje klín mezi šesti různými variantami slova
slupice (v době výzkumu už bylo tímto základním výrazem zcela překryto – je vždy dubletní) a tvoří tak klasic-
ký příklad jevu, kdy na rozhraních různých výrazů, kdy žádný z nich nemá zcela pevné postavení, se prosadí jiné,
odlišné slovo.

4    člupice  jen nář. — Obměnou ze slupice. Snad adideací k nář. člup
‚schodek‘.

sloupek  v sled významu jen nář.; Bš (Jg „sloupek u háku (rádla) jest
dřevo kolmo vražené ve křivolatině, na kterémž hák uklino-
ván jest“) — Formální dem. ke sloup (psl. *stlp i *stlb m.); spe-
cifikací významu.

sluba  jen nář.; Jg cluba. Kt čluba — Patrně ze slubice desufixací a při-
řazením k a-kmenům.

slubice  jen. nář.; Kt — Podle Mch z předpokládaného psl. *slbica, zá-
klad *slb- je asi týž jako sloup. Vzhledem k hláskovým vari-
antám stubice 130, 159, stlupice 320 a stupice se přikláníme
k jinému řešení — předpokládáme psl. *stlbica a *stlpica, tedy
přímé deriváty z *stlbъ a *stlpъ, viz sloupek, v nichž se po-
zději vyvinula skupina stl- > slu-. Zánik -t- je výsledkem zjed-
nodušení konsonantického skupení vzniklého po ustálení -u-
(a po zániku slabikotvornosti l). Je též možné, že slupice
vznikla ze slubice přikloněním ke sloup (nejde-li o přímou
návaznost na psl. *stlpъ).


sloupec  jen nář. (stč. slúpec, stlúpec ‚sloupek‘) — Od sloup.

slupice  Jg, SSJČ, pol. słupica — Viz slubice.

slupnice  jen nář.; Jg, Kt též slubnice — Od slupice patrně vlivem adj.
slupní, nelze vyloučit působení sousedního výrazu stupnice.

slupovačka  jen nář. — Od slupice adideací k slovesu slupovat.

snubice  jen nář.; Kt slez. — Hlásková varianta od slubice, viz tam.
Nelze vyloučit, že jde o adideaci k nář. snubit ‚snoubit, spo-
jovat‘.

srubice  jen nář.; Bš val. — Od slubice (viz tam) příklonem ke sroubit
‚sestavit, tj. způsobit, aby něco drželo pohromadě‘, případně
ke šroub ‚kovová součást novějšího typu pluhu se stejnou
funkcí jako slupice‘ (tak zřejmě u šroubice 704, 725, 726).

stáva  jen nář. — Patrně archaickým tvořením od staviti; slupice je slou-
pek, jenž se umísťuje do svislé polohy, tedy se staví.

stlupice  jen nář.; Jg stlpice slc., SSJ stĺpica — Archaická varianta slova
slupice se zachovaným -t- ve skupině stlu-, viz slubice.

stupice  jen nář.; Bš Starý Hrozenkov — Hlásková varianta slova
slupice s odlišným výsledkem vývoje pův. počáteční skupi-

ny stlu-, vzniklá v důsledku výslovnosti l jako u, viz slubice.

stupnice  v sled. významu jen nář. — Zřejmě kontaminací výrazů slup-
nice
a stupice, viz tam. Nelze vyloučit adideaci ke stupeň.


subice  jen nář. — Patrně ze slubice (viz tam) zánikem pův. -l- v pozici
před -u-.

5    slupice Ju 4, Ru 2, 3 — stupice Ju 3 — slubice Ju 1 — hlava Ju 1–3, 6, Ru 4, 5 — pařez Ju 5 — parez Ju 5

6    MAGP 15, AJPP 99

Či