ČJA 3

32 úvrať (990) — mapa s. 105

1    M         úvrať f. (uvrať 119, 128, 129, 130, 133) — (h)ouvrať — houvrať — houvrajť — ourať — urať (ú- 116, 132, 160, 162)

uvrata 802, 803 (plt. 801)

úvraťí (ovrac’i 805) — (h)ouvraťí

úvraťe plt. — (h)ouvraťe (též 612, 629)

hóvraťi f. plt. (též óvraťi 605, 638, 673, 675, též úvraťi 673)

úvraťa f. plt. (též hóvraťa pl. 611)

úvratňík

obrať 684, 685 (obrac’ 806, obraťa 677)

obraťi (ou- 666, 668, 669, 671, 676)

obraťe f. plt.

obratňík (ovratňik 808)

souvrať f. (souvrat 109, 757) — sourať — souvrajť 335, 401

souvraťí 513

novrut 834–836 (na- 833, navrat 836)

navrata plt. 801

příčák 455–457

přičňik 806, 811–813

skladňik

zahánka (-ň- 452)

2                 Zjišťovaly se nářeční ekvivalenty slova úvrať označujícího okrajovou část pole, kde se při obdělávání ob-
rací potah. Lexikální diference mají z jazykovězeměpisného hlediska význam podružný, výrazné jsou však roz-
díly objevující se u deverbativ s fundujícím slovesem -vrátit, a to rozdíly slovotvorné (např. souvrať × ouvrať
× úvratník × obrať × návrat), případně morfologické (např. úvrať × úvrata × úvratí, úvrať sg. × úvratě plt.), a hlás-
koslovné (např. ouvrať × houvrať × houvrajť × ourať × urať).

V řešení počátečního ú-, shodného se spisovným jazykem a vzniklého zdloužením při derivaci ze sloves-
ného základu (např. úvrať), byl v tomto případě zvolen postup poněkud odlišný, než tomu bylo u map, kde se
uvedený problém rovněž řešil (počáteční ú- navazující na původní psl. *
ǫ-, např. úhor, nebo ú- vzniklé zdlouže-
ním při odvozování ze slovesného základu, např. úhrabky, srov. např. III-31 úhor, III-85 úhrabky); z rekonstru-
ované podoby ou- lze na uvedených mapách odvodit nářeční realizace ou-, ó-, ú-, u- (srov. PRO D1). Na této
mapě využíváme možnosti rekonstruovat tímto způsobem příslušné podoby jen částečně, a to v oblasti čes. nář.

v užším smyslu a v dial. střm., tedy na území, kde došlo k diftongizaci ú > ou. V oblasti vm. a slez. nář., kde změ-
na
ú > ou provedena nebyla, uvádíme jednotlivé výrazy v podobě s nediftongizovaným ú-. Uvedený postup jsme
zvolili v zájmu čitelnosti a srozumitelnosti mapového obrazu. Vedly nás k tomu formy
úvraťa a úvratník, které
se nevyskytují v nářečích s provedenou změnou
ú > ou, a rekonstrukce typu ouvratník by byla proto nepřiroze-
ná a nadbytečná. Z hláskoslovných jazykových jevů upozorňujeme na hláskové podoby
sourať, ourať (příp.
urať
), jež jsou odrazem výslovnosti bilabiálního w. Jev byl zachycen v obdobném rozsahu jako u typu pravda,
krev > prada, kre (srov. PRO B1), v sz. části areálu dokládá naše mapa dokonce rozsah větší (sz. od Prahy).
Lze předpokládat, že příznivou oporou pro rozvinutí uvedeného jevu bylo spojení předpon
sou-, ou- s bilabiál-
ním w (-wrať), které vývoj typu
souwrať > sourať způsobilo.

V západní polovině zkoumaného území se užívá výhradně singulárových podob, směrem k východu, na
Moravě, přibývá tvarů plurálových. Slezská nářečí vytvářejí výrazný slovotvorný areál výrazů s formantem
-(n)ík (úvratník, obratník, skladník, příčník).

Slova příčník a zejména skladník mívají v dialektech i jiný význam. Mohou označovat brázdy vyorané
uprostřed pole. Jak dokládá ALJ, orat na sklad znamená na Jemnicku orání od středu pole směrem k mezím, na
Holešovsku se oráním do skladu označuje orání, při němž se začíná orat od meze. Ve vm. nář. má výraz sklad
význam ‚nejvyšší část pole‘, Bš jej charakterizuje jako „konce pole, meze, kde se skládá kamení“.

Nářeční materiál byl ověřen a doplněn údaji z KLA.

3                 Takřka celé zkoumané území pokrývají výrazy souvisící se slovesem vrátit. Lexémy s jinými základy se vy-
skytují ojediněle. Jsou charakteristické pro stř. část slez. dial., odkud byl doložen ekvivalent skladník (mezi
Příborem a Českým Těšínem) a příčník (na již. Opavsku); na Doudlebsku byla zachycena varianta příčák. V již.
Čechách tvoří dále mikroareál výraz zahánka.

Pojmenování souvrať (a jeho obměny) se vyskytuje pouze v Čechách. Tvoří zde výraznou oblast, jejíž již-
ní hranice se v podstatě shoduje s již. hranicí střč. dial., východní hranice probíhá vých. částí svč. nář.

Na ostatním území jsou běžné výrazy obsahující předponu ú-/ou- úvrať/ouvrať, případně další morfolo-
gické podoby. V sz. polovině slez. nář. dominuje forma úvratník. Jablunkovsko se vyčleňuje ekvivalentem ná-
vrat
. Ve vých. části střm. nář. jsou běžná označení odvozená od slovesa obrátit (obratí v západní části areálu,
obratě v jeho východním úseku, obratník na sz. okrajích vm. dial. a na Opavsku).

Forma ouvrať zabírá již. polovinu Čech (zč. nář. se přičleňují obměnou houvrať) a jejich vých. okraje; ko-
responduje s podobou úvrať, která byla doložena z Frenštátska a dále z podorlického úseku, pro nějž je pří-
značná též podoba s nediftongizovaným a zkráceným ú-, a to urať. V Čechách byly zapsány navíc hláskové ob-
měny, které mají obdobu u více výrazů, a to jednak podoby s vkladným -j- (sourajť, houvrajť) v zč. dial.
s přesahem na Příbramsko, jednak reflexy bilabiálního w v svč. nář. s hlubokými přesahy do dial. střč. (sourať,
ourať, urať).

Zatímco na území Čech je běžná forma sg. f. (ouvrať, souvrať a jejich hláskové obměny), dochází směrem
k východu k morfologickým diferencím. Na Doudlebsku, ale zejména ve střm. nář. (bez jejich záp. úseků) se ob-
jevuje forma neutra ouvratí, v podobě úvratí zasahuje i již. část vm. nář. Plurálové podoby zaznamenal náš vý-
zkum v areálu na záp. Moravě: ouvratě v již. a sev. úseku čm. dial. a přilehlé části střm. nář., ouvrati dále až k li-
nii Znojmo – Moravský Krumlov – Brno. Plurálový tvar úvratě dále dominuje ve vm. nář. V jejich již. polovině byla zachycena forma plt. úvraťa.

4    houvrať  jen nář. — Zč. hlásková obměna slova ouvrať s protetic-
kým h-.

houvrajť  jen nář. — Jzč. hlásková obměna slova houvrať s vklad-
ným -j-.

návrat  v sled. významu jen nář. — K navrátit.

návrata  n. plt. jen nář. — K navrátit.

obrať  jen nář.; Kt — K obrátit.

obratě  plt. jen nář. — Plurálový tvar výrazu obrať.

obratí  jen nář. — K obrátit.

obratník  v sled. významu jen nář.; Kt — K obrátit.

ourať  jen nář. — Hlásková obměna slova ouvrať vzniklá splynutím bi-
labiálního w v kořeni s u v předponě (ouwrať > ourať).

ouvrať  Jg též ouvrat, SSJČ obl. — Hlásková obměna slova úvrať.

ouvratí  jen nář.; Jg — Hlásková obměna slova úvratí.

ouvratě  plt. Jg, SSJČ obl. — Plurálový tvar výrazu ouvrať.

ouvrati  plt. jen nář.; Jg — Plurálový tvar výrazu ouvrať, svědčící o za-
chování původního morfologického zařazení k typu kost.

příčák  jen nář. (Kt příč „příčné pole, záhony orané na příč jiného


pole“) — Univerbizací ze spojení příčný záhon, příčné pole.

příčník  jen nář.; Jg „příční záhon na konci pole neb i jinde, příhon“,
SSJČ též příčnice — obojí nář. ,brázda utvořená napříč polem‘
— Od adj. příčný, příční.

skladník  v sled. významu jen nář. — K skládat (v místě, kde se obracel
potah, byly příčné, „naskládané“ brázdy, označované někde
též jako sklad).

sourať  jen nář. — Hlásková obměna slova souvrať, viz též ourať.

souvrať  f.  Jg, SSJČ — K předpokládanému sou-vrátit.

souvrať  jen nář. — Jzč. hlásková obměna slova souvrať s vklad-
ným -j-.

souvratí  jen nář.; Jg — Morfologická obměna výrazu souvrať.

urať  jen nář. — Hlásková obměna slova úvrať vzniklá splynutím bila-
biálního w s u (blíže srov. ourať) a zkrácením předpony ú-.
K uvedenému zkrácení došlo dříve, než byla provedena di-
ftongizace ú > ou.

úvrať  f.  stč., Jg též úvrat, Kl též úvratina, SSJČ, SSJ, pol. uwroć — Psl.
*
ǫvortъ.

úvrata, úvrať  n. plt. jen nář. — Viz úvrať.

úvratí  jen nář.; Jg, Kl úvratie, pol. uwrocie Viz úvrať.

úvratě  plt. Jg mor., SSJČ — Plurálový tvar výrazu úvrať.


úvratník  jen nář. — K úvrať.

zahánka  jen nář.; Jg zaháňka K zahánět (Mch hlína se z obou stran
„zahání“ ke středu záhonu“).

5    uwrať Po 1 — ourať Ju 4 — óvraťi pl. Ju 6 — úvraťina Ju 7 — ouvraťina Ju 5 — souvrať Ju 2, 3, Ru 2, 3 — sourať Ju 1, 3, Ru 4

6    AJŚ 74, SSA 1.14

Kl