ČJA 3

20 jesle (750) — mapa s. 79

1    M         jesle f. plt. — jasle (-ś- 830–834, -š- 835, 836)

jasla n. plt.

žebřík (ře-)

žebřina (ře-)

žebří n.

žebř m. (řebř m.)

strzub

N          zářebří 753, drabina 833

2                 V nář. pojmenování jeslí, tj. žebřiny umístěné v chlévě nad žlabem, za niž se zakládá dobytku píce, exis-
tují výrazné zeměpisné rozdíly. Nejčastěji se užívá slov žebřík, jesle a také strzub. K subst. žebřík se pojí ještě
další odvozeniny, a to žebř, žebřina a vzácný archaismus žebří n.

Ze samostatného  kartografování byly vyloučeny podoby s počátečním ře- (řebřík, řebřina, řebř), objevující se častěji v nářečích jihočeských.

3                 Na většině území převládají názvy tvořené od základu žebř-, jen dvě okrajové oblasti (záp. Čechy
a Slezsko s přilehlou částí sev. Valašska) mají pojmenování jinozákladová.

Centrální makroareál tvoří subst. žebřík; v sev. části svč. nářečí, na Litomyšlsku a Vyškovsku se užívá od-
vozeniny žebřina, ve vm. nářečích (bez Valašska) a na vých. okraji střm. nář. pak maskulina žebř. Ve středu
Moravy byla roztroušeně zachycena také archaická podoba žebří.

Pro nář. zč. a západní část nář. středočeských je typický výraz jesle, zaznamenaný i na západ od Nového
Města na Moravě. Ve vých. polovině slezských nářečí byla zapsána hlásková varianta jasle a na sev. Valašsku a na
Frenštátsku rodová obměna jasla.

V záp. polovině Slezska se vyskytuje dialektismus strzub.

Hranice všech vymezených areálů jsou ostré, přesahy se téměř neobjevují. Pouze v oblasti pojmenování
žebř byla zachycena poněkud častěji podoba žebřík.

V městské mluvě se tato otázka nezkoumala.


4    jasla  n., plt. jen nář.; pol. jasła — Viz jesle a jasle.

jasle  f., plt. jen nář.; SSJ — Podoba s neprovedenou přehláskou v zá-
kladu, viz
jesle.

jesle  f., plt. stč. jěsli, Jg, SSJČ — Z psl. *jad-sli, to ze slovesného koře-
ne
*jad- (*ěd-), který je v *jasti jíst.

strzub  jen nář.; SSJČ nář. — Pův. trzub ‚trojzubý stojan‘, pak přenese-
ním ‚žebřina na píci‘.

žebř  m. SSJČ poněk. zast. a nář. — Po zániku ьjo-kmenové deklinace
(viz
žebří) přechodem k produktivnímu deklinačnímu typu
a přenesením významu.


žebří  n. v sled. významu jen nář. — Pův. ьjo-kmen, přenesením význa-
mu (stč.
řebřie žebřík), souvisí s žebro.

žebřík  Kt řebřík, ob. žebřík, SSJČ též poněk. zast. řebřík, SSJ rebrík,
dluž. rěbl Od žebří (viz tam) přechodem k jinému deklinač-
nímu typu připojením „prázdného“ sufixu
-k.

žebřina  Jg řebřina, Kt řebřina, ob. žebřina, SSJČ též poněk. zast. řeb-
řina
, SSJ rebrina K žebří (viz tam) přenesením.


5    jesle Ju 5, Ru 1–3 — jasle Ju 5, 7 — žebřík Ju 7, Ru 1, 4 — žebřik Ju 4, Ru 4 — řebřik Ju 1–3 — žebř Ju 6, 7 — řepř Ru 5 — koš Po 1 — raufa Po 1

6    AJŚ 27, PLPJ 6, AJPP 69, OLA 143