ČJA 3

6 čeledín (631) — mapa s. 57

1    M         čeleďín (též 661, 706, 725, 731, 732, 739, 748)

pacholek

chasník

kočí

voráč

chlap 112, 116, 127

N          kočí ‚vozka‘, koňák ‚milovník koní, pasák koní‘, skoták/pasák/volák ‚pasák dobytka‘, prostřeďák ‚mladší čeledín‘, pohunek/-únek
‚mladší či nejmladší čeledín‘, krmič

2                 Zkoumala se nář. pojmenování pro zemědělského dělníka pracujícího dříve na statku za mzdu, stravu
a byt, pro nějž ve spisovném jazyce existují označení čeledín a pacholek. Šlo zpravidla o dělníka ošetřujícího
koně nebo pracujícího s nimi.

Shromážděné nář. výrazy se diferencují pouze lexikálně, a to jen v Čechách, kde byly často zapsány dva až tři názvy vedle sebe. Jde zpravidla o původně profesionálně specifikovaná, v době výzkumu však už zřejmě neodlišená označení.

Pojmenování specifikovaná profesně, případně věkově (skoták, pasák, volák, krmič, prostřeďák, pohů-
nek
) nejsou na mapě zakreslena, stejně jako názvy víceznačné v případě, že byly zachyceny v některém užším
významu (srov. 1 N). Někdy však nelze zcela jednoznačně rozhodnout, zda zapsané výrazy jsou či nejsou plně
ekvivalentní. U substantiva chasník např. interferují významy ‚mladík‘, event. ‚hospodářův syn‘ a ‚sloužící čele-
dín‘, u subst. oráč zase významy ‚nižší čeledín‘ a ‚čeledín vůbec‘. Srovnatelnost zachycených výrazů také ztěžu-
je různá míra expresivity, která podléhá vývoji; např. dříve neutrální označení pacholek může dnes být někdy
pejorativní, či dokonce může znamenat i nadávku (‚ničema, darebák‘). Mapována jsou tedy pouze ta pojmeno-
vání, která byla informátory uváděna jako ekvivalentní bez bližší charakteristiky.

3                 Největší územní rozsah má slovo pacholek. Pokrývá celou Moravu a Slezsko, kde se vyskytuje zpravidla
jako výraz jediný, a dále jzč. nář., sev. Jihlavsko, sev. a vých. okraj svč. nář. – v těchto oblastech však byl zapsán
téměř vždy v dubletě s jinými názvy. Zbývající území, tj. střč. nář. a většina svč. nář., se vyznačuje různými, na-
vzájem se prostupujícími ekvivalenty.

Další pojmenování – čeledín – se objevuje více či méně soustředěně především ve vých. polovině Čech
s malými přesahy na Moravu.

Výraz kočí je doložen z většiny území střč. nář. a z jzč. nář. (bez Českobudějovicka a Jindřichohradecka),
ze svč. nář. jen řídce.

Kompaktní území vymezené zhruba městy Praha, Mladá Boleslav, Nová Paka, Hradec Králové a Kolín
pokrývá pojmenování chasník, jež bylo řidčeji zapsáno i jinde, zejména na záp. okraji Čech.

Mnohem menší rozsah mají regionalismy oráč (na širším Příbramsku a v sz. části střč. nář.) a chlap (na sv.
okraji Čech).

Ve městech se tato položka nezkoumala.


4    čeledín  stč., Jg, SSJČ, hluž. čeladnik, čeladźin zast. (vše ‚služebník‘) —
Od čeleď (viz III-5 čeleď).

chasník  Jg, SSJČ — Od chasa (viz III-5 čeleď).

chlap  v sled. významu jen nář. (stč. ‚nešlechtic, poddaný sedlák, člo-
věk prostý‘, Jg ,poddaný‘, Kt též ‚sluha‘, SSJČ zast. ‚poddaný,
nevolník‘, pol. chłop ‚drobný rolník, vesničan‘, luž. chłopc
zast. ‚služebný mladík‘) — Psl. *cholpъ. Specifikací,

kočí  v sled. významu jen nář. (stč. též kotčí ,vozka‘, Jg i SSJČ ‚voz-
ka‘) — Přejato z maď. (z adj. kocsi, to podle vesnice Kocs, kde


bývala důležitá přepřahací stanice); rozšířením významu.

oráč  v sled. významu jen nář. (Jg „pacholek, čeledín u sedláka neb
i pána sloužící, a k orání ustanovený“, SSJČ dříve ‚zaměstna-
nec na statku o stupeň níže než čeledín‘) — Od orat.
Rozšířením významu.

pacholek  stč., Jg selský pacholek, SSJČ, SSJ paholok (pol. pachołek
‚sluha‘, hluž. pachol, dluž. dem. pacholk, pacholo n. ‚chlapec,
sluha‘ — Od *pachole ,dítě‘ (sufix -ek s funkcí přechylovací
k mask.).

5    čeleďín Ru 2 — čeleďin Ju 2, 4 — pacholek Po 1, Ju 1, 2, Ru 5 — chasňik Ju 3 — kočiš Ru 4 — kočijař Ru 3 — sluha Ju 3 — słuha Ju 7 — slúga Ju 1, 2 —
slouha Ju 1, 5, Ru 3

6    ASJ IV 139:1a, AJPP 435, AJK 240, SSA 84

Či

7 děvečka (632) — mapa s. 59

          velká děvečka (633), malá děvečka (634)

1    M         ďevečka

ďífka (dzjéfka 755) — ďevka (ďoka 116,146, 160,162, ďúka 137)

sluška

služebná (su- 736, 732)

holka 125,127, 325

2                 Předmětem výzkumu byla nář. pojmenování pro ženský protějšek čeledína, tj. pro osobu ženského po-
hlaví pracující dříve v zemědělství za mzdu, stravu a byt. (O čeledínovi pojednává mapa III-6 čeledín.)

Získaný nář. materiál se diferencuje jak lexikálně, tak i slovotvorně (děvečka × dívka, služka × služebná)
a hláskoslovně (dívka × děvka).

Lexikální rozdíl děvečka × služka, příp. služebná představuje diferenci generační; výrazy služka a služeb-
, vyskytující se vždy jako dubletní, byly zpravidla informátory hodnoceny jako příslušející mluvě mladších ge-
nerací. Naproti tomu okrajový název děvka, zapsaný také vždy spolu s výrazem děvečka, náleží vrstvě nejstarší
(v mladší vrstvě získává toto slovo pejorativní zabarvení a hanlivý význam ‚lehká žena‘).

Rozdíly v pojmenováních podle profese, tak jak tomu bylo u názvů pro čeledína (srov. předchozí polož-
ku), zaznamenány nebyly, jen výjimečně se slova služka užívalo pro služebnou pracující v kuchyni, kdežto slo-
va děvečka pro ženu či dívku z chléva nebo dvora (v těchto případech výraz služka mapován nebyl).

Zajímavé je srovnání s mapou I-2 děvče, z něhož je patrné, jak se četné, paralelně fungující odvozeniny
starého slova děva sémanticky rozdvojily do významů 1. ‚děvče‘, 2. ‚služebná děvečka‘ (např. záp. Čechy – 1.
divčka, divče, 2. děvka, děvečka; Slezsko – 1. děvucha, 2. dívka apod.).

3                 Zeměpisná situace je poměrně jednoduchá, v Čechách poněkud složitější než na Moravě a ve Slezsku,
nejpestřejší pak v záp. Čechách, zejména na Domažlicku a Klatovsku, kde existují vedle sebe tři až čtyři výrazy.

Základní územní protiklad je v rovině slovotvorné: v celých Čechách a na záp. Moravě (bez jz. okraje) až
po Boskovice a Brno byl zapsán výraz děvečka, shodný se spis. jazykem, na ostatní části Moravy a ve Slezsku se
užívalo slova dívka. Archaické označení děvka bylo zaznamenáno pouze v okrajových částech Čech, tvoří po-
měrně kompaktní areály v záp. Čechách, na širším Českobudějovicku a na Vysokomýtsku.

Téměř na celém území Čech se více či méně soustředěně objevuje též pojmenování služka (na Moravě
a ve Slezsku bylo zachyceno jen výjimečně, poněkud častěji pouze v okolí Brna), k němuž na jzč. okraji přistu-
puje řídce se vyskytující varianta služebná (ta je doložena i z jz. okraje vm. nář.).

4                 Z dokladů v excerpované literatuře nelze vždy jednoznačně určit, zda daný výraz znamená pouze ‚děvečka na statku, tj. v zemědělství‘,
či zda zahrnuje též význam ‚služka v domácnosti, zejména městské‘.

děvečka  stč., Jg, SSJČ — Formál. dem. od děvka, příp. dívka, viz tam.

děvka  stč., Jg, SSJČ zast., hluž. dźowka — Formál. dem. k děva ‚dívka‘,
specifikací. (Podoby ďouka, ďúka viz I-2 děvče.)

dívka  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ nář., SSJ dievka zast., pol.
dziewka zast. a zhrub. (stč. jen ‚dívka, panna‘) — Formál. dem.
k děva (viz děvka) — Specifikací.


holka  Jg holka sloužící, SSJČ (stč. jen ‚dívka‘) — Univerbizací z holá
(tj. ,nedospělá‘) dívka. Specifikací.

služebná  Jg služebkyně, služebnice, Kt, SSJČ, SSJ služobná — vše
zast., pol. slużąca, hluž. słužobna — Substantivizované adj. od
služba, to od sloužit.

služka  Jg, SSJČ, SSJ slúžka — Přechýlením od sluha.

5    ďevečka Ju 3–5, Ru 3 — ďeka Po 1 — ďoka Po 1 — sluška Ju 1–3, Ru 4 — služebná Ru 5 — sluškiňe Ju 1, 2 — sluškiňa Ru 5 — služanka Ju 1

6    —

7                 Položkám velká (tj. starší, zapracovaná) děvečka a malá (tj. mladší, nezapracovaná) děvečka nebyly věnovány samostatné mapy. Na
velké části zkoumaného území, zejména v svč. oblasti, na Moravě a ve Slezsku často specifická pojmenování neexistují nebo se užívá promí-
šeně popisných označení jako stará, mladá děvečka/divka/děvka či starší, mladší d., jež na většině Čech (kromě jihu a západu, kde převažují po-
jmenování velká, malá d.) fungují v univerbizované podobě staršinka, mladšinka (na sev. a sz. Čech jsou tyto podoby zpravidla výhradní). Na
jihu a na sz. okraji Čech byl zaznamenán navíc ještě výraz pro třetí děvečku třetinka, v již. Čechách pak ještě označení podle profese paska.

Atlasy: —

Či