ČJA 3

4 výměnek (624) — mapa s. 53

1    M         výmňenek (vejmenek 151, 162, 214) — výminek — vejmínek — vejmiňek — vejmíňek 237, 239 — vejimek 315

výmňena — výmina 731, 732, 743, 756

výmňenka (vímjenka 755) — výminka — vejmínka — vejmíňka 247, 257, 401, 428

vejmluva 304 (vymova 833–836)

vyamek 818, 819

2                 Předmětem zkoumání u této položky byla jednak nář. označení smlouvy o zaopatření, které si pro sebe
odstupující držitel hospodářství vymínil od svého nástupce, jednak nář. pojmenování pro obydlí výměnkáře.
Výsledky výzkumu ukázaly, že se názvy obou skutečností většinou neliší, proto je jejich zeměpisné rozložení
zobrazeno souborně na jedné mapě. (Pouze na stř., již. a záp. Moravě se feminin někde užívá pro obydlí a ma-
skulin pro smlouvu, ale i tam obě pojmenování často splývají.)

Většina výrazů je odvozena od stč. slovesa *vymieniti ‚vymíniť‘, základy výměn- a výmin- vznikly hlásko-
vou diferenciací téhož stč. základu vymien-, podmíněnou slovotvorně, popř. dodatečným vyrovnáváním. Na
mikroareálech byly zachyceny další lexémy (výmluva, výlamek). Kromě uvedených diferencí lexikálních vyka-
zuje materiál diference rodové (např. výměnek × výměnka), slovotvorné (např. výměna × výměnka) a hlásko-
slovné (výměnek × výminek × výmínek × výminěk × výmíněk × vejimek).

Všechna pojmenování jsou deverbativa od sloves s předponou vy- (vymínit (si), vymluvit, vylámat, tedy
s významem ‚nějak vyčlenit‘); podobně motivované názvy má i slovenština a lužičtina.

3                 Jednotlivé ekvivalenty tvoří areály, které se někdy vzájemně prostupují, jindy se vyskytují vícekrát oddě-
leně na různých místech zkoumaného území.

Pojmenování se základem výměn- pokrývají již. část jzč. nář. a dále rozsáhlou oblast zahrnující svč. nář.,
velkou stř. část Moravy a sz. polovinu slez. nář. Téměř na celém tomto území byl zapsán výraz výměnek; ve stř.
pruhu Moravy jej překrývají varianty žen. rodu – v sev. a stř. části střm. nář. výměna, jižně odtud výměnka.

Na zbývajícím území čes. jazyka, tj. na značné části Čech, na větší části vm. nář. a v jv. polovině Slezska,
byla zaznamenána pojmenování se základem výmin-. Výraz výminek je doložen v několika oddělených areá-
lech: v záp. Čechách, ve stř. Polabí a dále ve stř. a sz. části vm. nář. a na Příborsku a Frenštátsku (v dubletě s pro-
tějškem žen. rodu výminka je běžný i na jz. Moravě). Varianta výminka zaujímá menší ostrov mezi Plzní,
Příbramí a Rakovníkem a dále zabírá pás mezi Táborem, Jihlavou a Znojmem a pokračuje dále od Břeclavi po-
dél vých. hranice Moravy (s přerušením na Kopanicích) až na sv. Vsetínsko. Podoba výminěk pokrývá téměř ce-
lou oblast střč. nář., varianta žen. rodu výmiňka byla zapsána zejména mezi Rakovníkem a Příbramí. Podoby se
zdlouženou samohláskou v základu výmínka, výmínek se objevují mezi Plzní, Rakovníkem a Příbramí a na
Táborsku a Jindřichohradecku.

Jiné lexémy byly zapsány na nejzazších okrajích českého území: výmluva na již. Těšínsku a Jablunkovsku
a ojediněle na Chodsku, výlamek ve zkoumaných obcích na území Polska sv. od Opavy.

Ve městech se výzkum této položky neprováděl.


4                 Většina pojmenování je odvozena od slovesa vymínit.

vejimek  jen nář. — Přetvořením z vejminek (nář. podoba od výminek,
viz tam).

výlamek  jen nář. (Kt výloma „co se z otcovského dědictví synovi
nebo dceři vylomí, tj. oddělí a jemu připíše“ slez.) — Od vylá-
mat
v přeneseném významu ‚oddělit‘.

výměna  v sled. významu jen nář.; Kt, SSJČ nář. (stč. ‚podmínka, vý-
plata, výjimka‘) — Od vymínit, lid. etymologií snad přiřazeno
k měna.

výměnek  Jg, SSJČ též vejměnek poněk. zast. ob., vejmenek nář.,
SSJ výmenok poněk. zast., hluž. wuměnk zast. (stč. ‚vý-
minka‘)


výměnka  jen nář.; Kt ‚výměnkářské stavení‘, SSJČ nář. (stč. ‚výmin-
ka, podmínka‘).

výmina  jen nář.

výminek  SSJČ též vejminek, obě poněk. zast. ob.

výmínek  Jg, Kt též výmin, SSJC vejmínek poněk. zast. ob. — Viz vý-
minek, -í- v základu vzniklo vyrovnáváním k mínit.

výminěk  SSJČ vejminěk poněk. zast. ob.

výmíněk  jen nář. — Viz výmínek a výminěk.

výminka  v sled. významu jen nář.; Kt, SSJČ nář. (stč. ‚podmínka‘).

výmínka  jen nář.; Jg (stč. výmienka ‚podmínka‘) — Viz výminka a vý-
mínek.

výminka  jen nář. — Viz výminka a výminek.

výmluva  v sled. významu jen nář.; Kt na Domažlicku, SSJČ též vej-
mluva
, vejmluv m., vše nář. (stč. ‚podmínka, výhrada, výmin-


ka‘) — Od vymluvit (si něco), tj. ‚mluvením získat‘ nebo ,ústní
dohodou vyjednat‘. Podoba vymova v návaznosti na pol. jaz.
území.

5    vímňenek Ju 7 — vejmňenek Ju 1, 4 — vejmenek Ru 5 — wejmenek Po 1 — vímňena Ju 7 — vémňena Ju 6 — vejminek Ju 2, Ru 3 — vejminěk Ju 3,
Ru 4 — víminka Ru 5

6    AJŚ 737, AJK 145

Či