ČJA 3

2 hospodyně (621) — mapa s. 49

1    M         hospodyňe (-íňe 119)

hospodyň (-díň 645)

paňímáma — paňimáma (paňimaminka 160, máma 162) — paňmáma — pajmáma (pajmaminka 216)

paňí

milospaňi

selka

gazďina — gazďena (gaz’dz’ena 825, 827)

gaino (gajdžino 834)

N          teta, tetka, teťička, teťina 615, 675

2                 Mapa navazuje na mapu hospodář (III-1). Zobrazuje nář. výrazy pro manželku hospodáře, a to ve vztahu
k čeledi v témže kontextu („to nám poručila naše…“).

U feminin je obraz poněkud pestřejší. Vedle obdobných rozdílů lexikálních a rozdílů typu jednozáklado-
vé pojmenování × složenina (paní × panímáma, paní × milostpaní) se objevuje navíc ještě rozdíl slovotvorný
(gazdina × gazdiná), výrazná diference morfologická (hospodyně × hospodyň) a u lexému panímáma rozrůzně-
ní hláskoslovné (panímáma × panimáma × paňmáma × pajmáma). Krácení í > i v tomto případě probíhá v celé
oblasti (mimo několika dokladů z Plzeňska a Klatovska), proto je na mapě zachyceno.

Pro dubletní či tripletní výskyt nář. výrazů v záp. a již. Čechách, sev. od Prahy, na záp. a méně i na vých.
Moravě platí totéž, co bylo řečeno o výskytu více pojmenování současně v komentáři k mapě hospodář. Za zce-
la neutrální výrazy lze považovat názvy selka a hospodyně, familiárnější je označení panímáma, mladší genera-
ce užívá i výrazu paní. Pojmenování hospodyně označuje zpravidla manželku sedláka z velkostatku. Výraz gaz-
dina
byl zapsán jen u velmi starých informátorů, je doložen z poněkud menšího území než slovo gazda
a mladšími je pociťován jako výrazně expresivní.

Podobně jako pro hospodáře, také pro hospodyni bylo zachyceno zejména v oslovení ne zcela ekviva-
lentní, a proto nemapované pojmenování teta a příslušná formální deminutiva a hypokoristika tetka, tetička, te-
tina
. O jejich územním rozložení viz komentář k mapě hospodář.

3                 Hranice výskytu jednotlivých lexémů jsou téměř totožné s příslušnými párovými lexémy označujícími
hospodáře. V územním rozložení se shodují pantáta a panímáma/panimáma/paňmáma/pajmáma, sedlák a selka,
hospodář a hospodyně/hospodyň, gazda a gazdina/gazděna/gazdiná. Popis jednotlivých oblastí viz komentář
k mapě hospodář, zde se budeme zabývat pouze lokalizací variant.

Výraz panímáma se objevuje jen mezi Klatovy a Plzní, na většině areálu uvedeného lexému existuje pou-
ze varianta se zkráceným ipanímáma. Obměna paňmáma byla zapsána porůznu v okolí Prahy a na Ledečsku,
podoba pajmáma tvoří dva kompaktní areály – jeden ve střč. nář. v širším okolí Prahy a záp. od Kolína a druhý
na záp. Moravě mezi Boskovicemi, Jihlavou, Třebíčí a Znojmem.

Pokud jde o lexém gazdina, v jižní části areálu se rozsah maskulina a feminina poněkud liší – slovo gazda
dosahuje až za Kyjov, kdežto feminina se objevují nejdále za Uherským Brodem. Vlastní podoba gazdina byla
pak zapsána na Uherskobrodsku, obměna gazděna na vých. Vsetínsku a v povodí Ostravice, adjektivní forma
gazdiná na Těšínsku a Jablunkovsku.

K pojmenování hospodář existují dvě podoby feminina, a to hospodyně v Čechách a hospodyň na Moravě
a ve Slezsku.


4    gazděna  jen nář.; SSJČ nář. — Od gazda, viz tam. V návaznosti na slo-
ven. jaz. území.

gazdina  jen nář.; Kt slc., SSJČ nář. — Viz gazděna.

gazdiná  jen nář.; SSJ — Od gazdina připojením adjektivní morfologic-
ké charakteristiky.

hospodyň  jen nář.; Jg mor. — Varianta výrazu hospodyně se souhlás-
kovým zakončením typu píseň.

hospodyně  stč. hospodyni, hospoda f., Jg též hospoda f., hospodyni,


pol. gospodyni, hluž. hospoza — Z psl. *gospoda m. i f. ‚pán
i paní domu‘.

milostpaní  v sled. významu jen nář. (Kt viz milostpán, SSJČ dříve
‚žena vyššího společenského postavení‘) — Zkrácením z Její
Milost paní
.

pajmáma  jen nář.; SSJČ nář. — Disimilací z paňmáma, viz tam.

paní  v sled. významu jen nář. (stč. též hpaní, Jg, Kt též paňa, SSJČ —
u všech ‚příslušnice vyšší společenské vrstvy, majitelka,

zaměstnavatelka‘, příp. ‚žena zaměstnavatele‘ — Z psl.
*panьji.

panímáma  SSJČ poněk. zast. ob. (Jg jen ‚matka‘) — Složenina z paní +
máma, paní viz tam, máma ob. ‚matka‘.

panimáma  jen nář. — Z panímáma, viz tam.


paňmáma  jen nář; SSJČ nář. — Z panimáma (viz tam) redukcí konco-
vé samohlásky první části složeniny.

selka  v sled. významu jen nář. (stč. sedlka, Jg též sedlka, sedlačka, sed-
láčka
slc. ‚selka‘, SSJČ, SSJ sedliačka — u všech ‚žena sedláka,
příslušnice selského stavu‘) — Viz sedlák. Srov. III-8 selka.

5    hospodiňe Ju 1, 2, 4, 5 — hospodiňa Ju 7 — hospodiň Ju 6 — gazďena Ju 6, 7 — gazdarice Ju 1,2

6    —

Či

3 výměnkář (622) — mapa s. 51

výměnkářka (623)

1    M výmňenkář — výmňenkař — výminkář — vejmínkář — výminkař — vyminčoř 828, 829, 832 (-ňčoř 828, 832,
-nčor 825, -ňčoř 827) — vejmiňkář (
též 214) — vejimkář 315

výmňeník

vejmňeňikář

vejmluvňík 304 (vymovňik 832–836)

2                 Mapa zachycuje územní diferenciaci nář. výrazů pro výměnkáře, tj. bývalého hospodáře žijícího na vý-
měnku. Pojmenování jsou většinou odvozena od příslušných názvů pro výměnek (srov. III-4). Lexikální rozdíl
výměnkář × výmluvník je okrajový, jako základní se jeví diference slovotvorná výměnkář × výměník. Za další
slovotvornou variantu od základu výměn- považujeme výraz výměnikář, který vznikl jednoznačně kontaminací
dvou sousedních názvů výměnkář a výměník. Varianta výměnkář je pak ještě bohatě hláskoslovně rozrůzněna
(výměnkář × výměnkař × výminkář × výmínkář × výmiňkář × výminčář atd.).

3                 Většinu svč. nář. (bez již. Královéhradecka) a sz. Moravu až po Blansko a Prostějov pokrývá pojmenová-
výměník, na ostatním území byly zachyceny odvozeniny od názvů pro výměnek se sufixem -ář (-ař) připoje-
ným k odvozovacímu základu s nezměkčeným koncovým konsonantem (-kář; sufix -ář/-ař v češtině obvykle
předcházející souhlásku neměkčí), jen na okrajovém území v povodí Ostravice došlo ke změkčení (výminčář).

Uzemní rozšíření výrazů se základy výměn- a výmin- se kryje se zeměpisným rozsahem příslušných názvů
pro výměnek. Základní podoba výměnkář, shodná se spis. jazykem, se jako nedubletní vyskytuje v již. polovině
jč. nář. a dále na Kolínsku, již. Královéhradecku, v sev. úseku čes.-mor. přechodných nářečí s výběžkem až za
Třebíč, v sv. části střm. nář. a v záp. skupině slez. nář. V dubletě s jinými výrazy se objevuje i jinde, zejména v ob-
lasti pojmenování výměník, kde byla také hojně zapsána i kontaminovaná podoba výměnikář.

Výraz výminkář je doložen zejména z jzč. nář. (bez již. úseku) a z jz. Moravy až po Třebíč a Znojmo, po-
měrně hojný je i ve střč. nář. – tam však převažuje obměna výmiňkář – a odděleně tvoří výraznou oblast na
Vsetínsku a širším Příborsku. Na již. polovině Moravy (bez záp. úseku) se užívá podob s příponou -ař.

V mnohem menším rozsahu, než je tomu u názvů pro výměnek, byla zachycena dlouhá samohláska v zá-
kladu (-mín-), a to jen u výrazu výmínkář sev. od Plzně, záp. od Příbrami a na sev. Jindřichohradecku.

Pouze v čes.-pol. smíšeném pruhu a ojediněle na Chodsku se užívá výrazu výmluvník, který svým sufixem
koresponduje s označením výměník v sv. oblastech našeho území.

4                 Příslušné fundující názvy viz III-4 výměnek,

vejimkář  jen nář. — Od vejimek.

výměník  v sled. významu jen nář.; Jg — Od vymínit nebo od výměna
‚to, co bylo vymíněno‘.

výměnikář  jen nář. — Kontaminací pojmenování výměník a výměn-
kář
, viz tam.

výměnkář  Jg též vejměnkář, SSJČ též vejměnkář poněk. zast. ob., SSJ
výmenkár, hluž. wuměnkar — Od výměnek či výměnka.

výměnkař  jen nář. — Viz výměnkář, varianta s krátkou samohláskou
v sufixu.

výminkář  jen nář.; Kt na Ostravsku, Bš vyminčař laš. — Viz vý-


minkář, varianta se změkčenou souhláskou před sufixem
-ář.

výminkář  Jg vyminkář, SSJČ též vejminkář — obě poněk. zast. ob. —
Od výminek nebo výminka.

výmínkář  jen nář.; Jg též vejmínkář — Od výmínek.

výminkař  jen nář. — Viz výminkář, varianta s krátkou samohláskou
v sufixu.

výmiňkář  jen nář. — Od výminěk.

výmluvník  jen nář.; SSJČ též vejmluvník obě nář. — Od výmluva ‚to,
co bylo mluvením vyjednáno, získáno‘.

5    vejmňenkář Ju 1, 4 — vejmenkař Ru 5 — výminkář Ju 7 — vejminkář Ju 2, Ru 3 — víminkař Ru 5 — vejminkař Ju 2 — vejmiňkář Ju 2, Ru 4 — wej-
meňik

6    —