ČJA 2

221 pouť (2080) — mapa s. 465

1    M         pouť f. (puňć 831, 832) — pout f. (též 626)

pout m. (též 106, 419, pouť m. 113, 142, 158, 627)

()otpust

2                 Mapa znázorňuje především rodové rozdíly u subst. pouť ‚putování na posvátné (poutní) místo‘. V sou-
časnosti, zvláště v Čechách, je tento výraz také pojmenováním lidové zábavy spojené se slavností k uctění pa-
mátky světce, jemuž je zasvěcen kostel. Na Moravě se v tomto druhém významu užívá nejčastěji výrazu hody
(viz II-222 pouť (titulární slavnost)). Na Těšínsku se slovo pouť nevyskytuje (forma puňć je nář. adaptací přejaté-
ho spis. výrazu) a v sledovaném významu se tu užívá jen slova odpust, jež sev. odtud má také význam posvíce-
ní.

Substantivum pouť se v nářečích vyskytuje ve dvou územně odlišných rodových variantách. Vedle větši-
nového feminina pouť, shodného se spis. jazykem, zachovala se v nářečích původní podoba pout v rodě muž-
ském (ovšem přešla k deklinačnímu typu „hrad“). Kromě toho se uvedené substantivum v 1. pádě ženského rodu
diferencuje podle měkkého a tvrdého zakončení (pouť × pout). Maskulina měkkého zakončení (pouť) se vysky-
tují zřídka, zpravidla jen jako analogické novotvary k archaické formě pout. V Čechách je forma pouť f. sekun-
dární; vznikla analogicky podle nepřímých pádů z depalatalizované podoby pout f. Na Moravě je forma pouť f.
původní (z psl. *p
tь).

3                 S výjimkou Těšínska zahrnuje slovo pouť téměř celé jazykové území. Depalatalizovaná varianta pout m.
vytváří výrazný areál, který spojuje vč. oblast s Novoměstskem a dále s Moravskokrumlovskem.

Na ostatním území se užívá podob rodu ženského. Na areál maskulin pout navazují (nebo se s ním částeč-
ně prolínají) stejně znějící feminina, pokrývající téměř celou již. polovinu Čech a přilehlou jz. část Moravy.
Kromě toho se tyto podoby vyskytují ještě více či méně souvisle v svč. nář. oblasti. Varianta pouť, shodná se
spis. jazykem, se nachází ve střč. a mor. dialektech a též na jzč. okraji. Převládá rovněž v městské mluvě.


4    odpust  jen nář.; SSJČ nář., SSJ obl., pol. odpust — Nejasné, podle
Mch od odpustit.

pout  f. jen nář.; stč. pút — Depalatalizací ze staršího pouť f., viz
tam.

 

pout  m. jen nář.; stč. pút říd., Jg, SSJČ nář. — Depalatalizací ze star-
šího pouť m.

pouť  f. Jg, SSJČ, SSJ pút — Z psl. *p  f./m. ‚cesta‘ i ‚putování‘;
specifikací.


5    pouť f. Ju 3–5, Ru 2 — póť f. Ju 6 — pout m. Ju 1, 2, 4, Ru 4 — walfárt Po 1

6    —