ČJA 2

211 úterý (1528) — mapa s. 447

1    M         úterí n., říd. m. (/h/ou-, -ý, -y) — vúterí (vou-, -ý, -y) — /h/outerej m. i n. (houterej též 307, 311, 312) — outarej
— vouterej

úterek m. (/h/outerek) — outarek — vúterek (vouterek) — vtorek m.

2                 Slovo úterý, jímž se označuje druhý den po neděli, prošlo složitým vývojem. Původně neměl tento den
zvláštní pojmenování a označoval se řadovou číslovkou s významem ‚druhý‘, která se substantivizovala a po

stránce formální se tedy zcela shodovala se zpodstatnělými adjektivy muž. rodu (typu hajný). Takový stav byl
už v staré češtině a stejně zařazuje slovo outerý ještě slovník Jungmannův. V dalším vývoji se pak tato forma při-
řadila k neutrům vzoru stavení. Podoba úterý je dnes střed. rodu nejen v spis. jazyce, ale převážnou většinou
i v nářečích. Kromě toho se paralelně užívá i slovotvorné varianty úterek, která byla ve staré češtině jen ojedi-
nělá (první doklad v stč. archivu ÚJČ je z r. 1495).

Důsledky tohoto vývoje, provázené četnými změnami v rovině hláskoslovné, se obrážejí v nářečních for-
mách, které se vyznačují velkou pestrostí, značnou variabilitou, vzájemnými interferencemi a menší regionální
příznakovostí. Bohatství variant je dáno už tím, že v hláskovém skladu slova úterý jsou obě dlouhé samohlásky,
jejichž změny vytvářejí hlavní diferenciaci českých nářečí (ú-, ). Jejich zvláštní postavení na začátku a na kon-
ci slova vedlo pak jednak ještě k dalším změnám, jako je protetické h- (houterej) a v- (vouterej z bezrázově
vyslovovaného předložkového spojení v úterý), jednak také k nepravidelnostem (s postupující nivelizací i závis-
lost na rodové příslušnosti forem ten outerejto outerý). Zachyceny byly i doklady s krátkým počátečním
u- v svč. oblasti (tedy mimo oblast pravidelného krácení PRO A1ab), zvl. na okrajovém úseku náchodském
a podorlickém.

Třebaže forma úterý, shodná se spis. jazykem a ve vm. a slez. oblasti zároveň i s územ nářečním, převa-
žuje dnes prakticky na celém jazykovém území, byly při výzkumu u staré generace zachyceny také nářečně od-
lišné podoby, ovšem v různé míře. Vzhledem k nepravidelnostem přináší mapa jen jejich výběr. Poměrně čas-
to byly ještě zachyceny pravidelné varianty s počátečním ou- (v střm. oblasti ó-); tyto podoby nejsou
mapovány. Rovněž se nemapuje protetické h- (hóteré, houterej, houterek), přestože zapsané doklady s touto
pravidelnou změnou překračují na západě obvyklou hranici tohoto jevu v střm. nářečích (PRO E3) a sahají té-
měř až k zemské hranici. Výskyt počátečního v- (vouterej, vouterek, vúterý) z akuz. vazby v úterý však mapa
registruje.

Naproti tomu formy s koncovým ej, é (outerej, óteré) se územně diferencují, a mapa je proto zachycuje.
Nejisté je však rodové zařazení těchto forem. V Čechách se často stále ještě považují za maskulina, na Moravě
se už téměř vždy pociťují jako neutra. Přesnou hranici však nebylo možno vysledovat. Za situace, kdy při koe-
xistenci několika paralelních forem v jedné obci jsou podoby outerej už ve velké menšině a udržují se spíše
v předložkové vazbě v outerej, je vědomí rodové příslušnosti těchto podob značně oslabené. Jak potvrzují i do-
klady zapsané ze spontánního hovoru, je v Čechách příslušnost k maskulinům, podporovaná zde rovněž forma-
mi úterek, dosud stále živá a týká se nejen forem s -ej (např. každej outerej, b. 125), ale místy dokonce i novějších
forem s (např. vostatkovej útery, b. 117).

Z hláskoslovných variant je třeba ještě upozornit na formy s jzč. změnou e > a (outarej, outarek).

3                 Na podkladě celonárodního pojmenování úterý, jehož výrazným zeměpisným protikladem je až na
vých. okraji jazykového území (na Hlučínsku a Těšínsku) areál formy vtorek, vystupují jako dublety nářeč-
ně odlišné varianty, které však zpravidla nevytvářejí ostře vymezené oblasti. Šrafováním je vyznačen dneš-
ní rozsah forem s koncovým -ej (outerej s variantami óteré, houterej, hóteré), které ustoupily na periferie,
a to formám s koncovým , umožňujícím formální přechod k neutrům vzoru stavení. Ještě hojněji se na vy-
značeném území užívá nemapovaného předložkového spojení v outerej; to se zachovalo také ve vých.
Čechách (na Rychnovsku a Vysokomýtsku), na mapě, zachycující jen formu nominativní, však tato oblast
vyznačena není.

Výrazně zeměpisně příznakové nejsou ani muž. slovotvorné varianty úterek (outerek), které zahrnují celé
Čechy (méně frekventované jsou v zč. oblasti) a v různé míře zasahují i na záp. Moravu (zde jsou i na Zábřežsku
a přes centrální část čm. oblasti pronikly ještě i na Boskovicko a Třebíčsko). Dále na Moravě se vyskytují spíše
jen výjimečně (zvl. na Břeclavsku a pak až v sousedství výrazu vtorek ve Slezsku). I tento zeměpisný rozsah
(srov. obdobný zeměpisný rozsah formy pondělek, II-210) by svědčil o tom, že v oblasti čes. jazyka jde o formu
poměrně mladou.

Konečně mapa registruje rozptýlený výskyt forem s počátečním v- (zvl. na Náchodsku s Kladskem a na
Novoměstsku, na Třeboňsku, na Zábřežsku a ve vm. oblasti). Regionálně příznaková a výrazně vymezená je na-
proti tomu oblast hláskových variant s jzč. změnou e > a (outarej, outarek), užívaných však už nedůsledně a dub-
letně u st. generace na již. Domažlicku a vých. Klatovsku.

V úzu mládeže zkoumaných měst – a to nemohlo být na mapě zobrazeno – je zpravidla už jen forma úte-
(vedle řidšího maskulina úterek), tedy podoby zcela shodné se spis. jazykem.

4    outarej  jen nář. — Nář. varianta s jzč. změnou e-a, viz outerej.

outarek  jen nář. — Nář. varianta s jzč. změnou e-a, viz úterek.

outerej  jen nář. — Nář. varianta (pův. maskulinum) na oblasti čes. ná-


řečí v užším smyslu (na mapě zastupuje i střm. podobu óte-
), viz úterý.

úterek  m. Jg též outerek, SSJČ, SSJ uterok — Mladší slovotvorná va-
rianta (analogií podle čtvrtek, pátek).

úterý  stč. m., Jg též outerý m., SSJČ n., zast. m. — Pův. význam ‚dru-
hý‘ (srov. psl. *vъtorъ, pol. wtóry, Jg říd. vterý), z psl.
*
Cterъ nebo *vъ-ter. Přechod k neutrům analogicky podle
pondělí.


vouterej, vúterek, vúterý  jen nář. — Z předložkového spojení v úte-
, v úterek.

vtorek  jen nář.; pol. wtorek — Viz úterek.

5    outerej Ju 5, Ru 4 — hóteré m. Ju 6 — outerí Ju 3, Ru 2, 3 — outeri Ju 4 — hóteri Ju 6 — úterí Ju 3 — outerek Ju 1–5, Ru 2, 4 — wuterek Po 1

‚v úterý‘: v outerej Ju 1, Ru 4 — f outerej Ju 1 — outerej Ju 1, Ru 2 — houterej Ju 5 — vouterí Ju 3, Ru 3 — v outeri Ju 4 — w outeri Po 1 — f ou-
teri Ju 2 — outeri Po 1 — f úterí Ju 3

6    PLPJ 59, SSA, 9.14, OLA 2402, ALE 534