ČJA 2

190 jeptiška (2110) — mapa s. 409

1    M         jepťiška (jepiška 428, 519, 640, jepťíška 106, 139, 149, 202, 210, jeptuška 301, jepčička 457, epťiška 161,
445, 465, 506, 513, 605, epiška 310, 333, 424, 428, 451, 453, 460, 518, 520, 610, hepťiška
307, 511, 512, 516, 613, 628, 62, herpiška 817) — jeptiška (heptiška 510)

sestřička (sestra 509, 72, též 116, 818, 75, řádová sestra 675, 755, 66, 72, 83, řádová 634, milosrdná sestra
630, 652, řeholní sestra 722, klášterní sestra 716, 732,
též klašterna sestra 818)

klášterná pana (klášterňí p. 614, 714, 716, 732, 733, 745, 752)

panna

klašterna (též 819, klaštrna 824)

klášterňice (klášterka 610, klášterňička 643)

(h)abatyše

S          mňiška 95, zakonka 801

2                 Sledovalo se zeměpisné rozšíření nář. výrazů pro jeptišku, tj. příslušnici církevního řádu. Vedle rozdílů le-
xikálních dokládá mapa také rozdíly v typu pojmenování (klášterní panna × klášterná × klášternice).

Ve spisovném jazyce existuje pro příslušnici církevního řádu pozoruhodné množství pojmenování: jeptiš-
ka
, sestra, řeholnice, řídký výraz klášternice a dnes už zastaralé lexémy mniška a zákonice.

Slova abatyše a jeptiška dnes hodnotíme jako dva různé lexémy, ačkoliv se obě vyvinula z téhož cizího slo-
va, protože se vývojem od sebe značně vzdálila. Rozdíly ve znění obou slov plynou z toho, že slovo jeptiška bylo
přejato z latiny přes němčinu, kdežto slovo abatyše rovnou z latiny. O různé míře adaptace slova cizího původu
v domácím prostředí svědčí jak řada hláskových variant výrazu jeptiška (viz oddíl 1), tak výskyt protetického h-
před samohláskami e- a a- u obou výrazů (u cizích slov právě vzácný). Protezi zachytil náš výzkum už na ústupu,
proti PRO E 3 se však uplatňuje navíc na Novoměstsku, Jihlavsku, Moravskokrumlovsku, Vsetínsku a Frenštátsku.

Vedle výrazu sestřička zachytil výzkum také nedeminutivní formu sestra, tu pak nezřídka ve spojení s ad-
jektivem (milosrdná, řádová, řeholní, klášterní, zákonitá), aby se odlišila jeptiška od zdravotní sestry. K těmto
zpřesňujícím atributům nebyl brán zřetel. Forma sestra byla při grafickém zpracování mapy podřazena pod vět-
šinovou podobu sestřička. Označení (řádová, milosrdná) sestřička (sestra) byla zkoumána pouze na Moravě.

V dubletách či tripletách byly výrazy abatyše, klášterná panna/klášterní panna a klášternice hodnoceny
jako starší, naopak označení jeptiška (zejména v nářečích slezských) jako slovo nové. Výzkum zachytil výraz
abatyše také ve významech ‚představená ženského kláštera‘ (tak ve spis. jazyce) a jako nadávku pro lakomou
ženu; v těchto případech však nebyl mapován.

3                 Jednoduchá situace v Čechách kontrastuje s mnohovrstevnatostí pojmenování na Moravě.

Většinový výraz jeptiška zabírá celé Čechy a Moravu a proniká i do nářečí slezských. Na většině Moravy
s přesahem na Frenštátsko je jako dubletní rozšířeno označení sestřička.

Slezsko s výjimkou přechodných nářečí česko-polských se vyděluje substantivizovaným adjektivem kláš-
terná
. V nář. vm., v úseku mezi Znojmem a Třebíčí a dále zejména na Boskovicku byl zapsán výraz klášternice.
Z vm. nář., především z jejich jižnějších částí, z Moravskokrumlovska a ze sev. úseku přechodných nářečí čes-
ko-polských je doloženo dvojslovné pojmenování klášterná/klášterní panna. Na zbývajícím území česko-pol-
ského nář. pruhu se užívá označení panna.

Nář. ekvivalent abatyše byl zaznamenán rozptýleně na stř. a vých. Moravě.


4    abatyše  v sled. významu jen nář. — Přenesením z významu ‚představe-
ná ženského kláštera‘, přejato ze střlat. abbatissa. Viz jeptiška.

jeptiška  stč. jěptiška, jebtiška, jěptička, Jg též jebtiška, SSJČ, Bš
herpiška — Ze střhn. podoby eppetisse, viz abatyše.

jeptyška  jen nář. — Zachováním původní tvrdé výslovnosti.

klášterná  jen nář.; Bš kłášterná — Substantivizací nář. adjektiva
(s tvrdým zakončením na rozdíl od spis. měkkého).

klášterná panna  jen nář.; Jg panna klášterská, Kt klášterní panna
Specifikací substantiva panna nář. adj. klášterná, srov. kláš-
terná.

klášternice  Jg, SSJČ říd. — Univerbizací z klášterní/-ná panna.


mniška  stč., Jg, SSJČ zast., Bš mníška, SSJ mníška, pol. mniszka,
hluž. mniška, dluž. též mnichowka — Přechýlením od mnich.

panna  v sled. významu jen nář.; stč., pol. — Sufixem -na od pán.

sestřička  Jg sestra „osoba, která o domácí a světské věci kláštera se
týkající pečuje“, SSJČ dem. k sestra, též řádová sestra, SSJ
dem. expr. k sestra, též milosrdná sestra, pol. siostra, siost-
ra miłosierdzia
, hluž. chorobna sostra — Od sestra, specifi-
kačním sufíxem, zahrnujícím i hypokoristický aspekt.

zakonka  jen nář.; Jg zákonice, zákonnice, SSJČ zákonice zast., pol.
zakonnica — Derivací od adj. zákonný, zákonní (Jg, Kt ‚ře-
holní‘) v návaznosti na pol.


5    jepťiška Ju 1, 3, 4, Ru 2 — jeptiška Ju 6, Ru 4 — jepťíška Ju 2 — habatiše Ju 3 — nona Po 1

6    —

Ši