ČJA 2

189 kněz (2109) — mapa s. 409

1    M         kňez — kňiz — ksundz

falář — farář

panáček (-a- 703,721, 71)

N          kaplan, katecheta, páter, paterek, velebný pán, velebníček, důstojný pán

2                 Sledovalo se zeměpisné rozšíření nář. ekvivalentů pro kněze, tj. osobu, která je ve službě některého vy-
znání pověřena konáním náboženských obřadů. Vedle rozdílů lexikálních zachycuje mapa také rozdíly hlásko-
slovné (kněz × kniz × ksundz; farář × falář).

V nářečích v Čechách a částečně také na Moravě se pro kněze užívá výraz farář (zpravidla v nář. hlásko-
vé obměně falář). Z dvojice výrazů farář × falář byla nář. mluvčími jako starší hodnocena forma falář; je však
postupně vytlačována etymologicky starší podobou farář, která pronikla nověji ze spisovného jazyka. Pro vý-
zkum na husté síti byla mapa regionalizována na Moravu, kde lze směrem k východu pozorovat výrazný ústup
jedné a postupně i druhé formy. Ve většině vm. nář. a v nář. slezských se výraz farář v námi sledovaném význa-
mu nevyskytuje. Jako pojmenování osoby uvedené označením povolání, titulem vyskytuje se výraz farář zpra-
vidla ve spojení se slovem pan, a to i mimo vlastní oslovení.

Slovo kněz se vlivem spis. jazyka šíří i do oblastí s jinými nář. ekvivalenty; v dubletách či tripletách bývá
hodnoceno jako pojmenování nové.

Nemapována zůstala dvojslovná pojmenování velebný pán, důstojný pán, kterých se užívá zejména při
oslovení kněze, popř. v hovoru o něm (zpravidla v kontaktu s jinou duchovní osobou), a univerbizovaná podoba
velebníček, shodná se spis. jazykem, která mívá poněkud expresivní zabarvení. Mapován nebyl ani výraz pate-
rek
, zaznamenaný několikrát ve Slezsku, ani jeho nedeminutivní podoba páter, doložená z několika měst, neboť
slouží zpravidla k označení kaplana.

3                 Mapa představuje čes.-mor.-slez. lexikální trichotomii falář × panáček × kněz.

Označení falář je doloženo z Čech a záp. Moravy, a to často vedle šířící se podoby farář. Na Moravě byla
tato podoba zapsána zejména na Holešovsku, Přerovsku a Zábřežsku a při jz. a sz. okrajích vm. nářečí.

Morava se s výjimkou jz. části a Boskovicka vyděluje pojmenováním panáček.

Pojmenování kněz, které v Čechách nověji proniká ze spis. jazyka, bylo porůznu zapsáno z celého území,
častěji zvláště na sz. Moravě. Naproti tomu v nářečích slezských vytváří toto pojmenování výrazný areál, hlás-
kově diferencovaný: výraz kněz je rozšířen ve středním úseku slezských nář., podoba kniz se nachází v převážné
části západní (opavské) podskupiny a na Hlučínsku a forma ksundz (kśundz) je typická pro přechodná nářečí čes-
ko-polská.

Situace ve městech se v podstatě shoduje s nář. okolím, pouze u mladé generace se šíří výraz kněz, v se-
veromor. městech pak označení farář.


4    falář  jen nář. — Disimilací z farář; viz tam.

farář  stč., Jg, SSJČ ‚duchovní, který vede správu farnosti‘, SSJ ho-
vor. — Rozšířením významu; odvozeno od fara.

kněz  stč., Jg též kniaz zast., SSJČ, SSJ kňaz, hluž. knjez — Z psl.
*kъnędzь, pův. ‚vládce‘.

kniz  jen nář. — Podoba s reflexem bývalé délky, viz kněz.


ksundz  jen nář.; pol. ksiądz — Vlivem polštiny realizace s rozlože-
nou nosovkou. Změna > v nář. podobě kśundz v důsled-
ku disimilačního vlivu nosové samohlásky na předcházející
palatální nosovou souhlásku v návaznosti na pol.

panáček  Bš ‚kněz, zvláště kaplan‘, SSJČ poněkud zast. ob. expr.,
hluž. pan — Form. dem. k pán (to z *panъ).


5    kňez Po 1, Ju 4, 5, 7, Ru 2–4 — farář Po 1, Ju 6, Ru 4 — falář Ju 1, 2, 4, Ru 1, 2 — panáček Ju 7, Ru 4 — velebňíček Ru 4 — pop Ju 1–3

6    ASJ IV 336 (farář), MAGP 305, 387 (farář), PLPJ 357, AJPP (farář), SSA 8.56 (pop, farář), OLA 2303

Ši