ČJA 2

188 kostelní kůr (2116) — mapa s. 407

1    M         kúr — kchúr (kchour 516) — kór (kor 418) — kchór — kchor — tchór (tchor 302, schór 246) — chór (chor 27,
31,71)

kúra (kchúra 27, kóra 647, 650, 674) — kchóra (tchóra 153) — chóra

kruchta (též 61, krufta 101, 107, 118)

pavl m. (pavlač f. 668, 670, 827, 832)

pavłače plt.

N          kórek 129, kchórek 129, 251, kruchťička 129, 404

2                 Zjišťovala se nář. pojmenování kůru, tj. vyvýšené prostory v kostele pro varhany, event. zpěváky.

Nář. materiál se člení nejen lexikálně, ale též hláskoslovně (např. kůr × kór × kchór × chór). Lexém chór
je přejímkou z latiny a střídnice ó, ů nejsou pravidelnými reflexy změny ó > ů, a proto obě hlásky na mapě re-
gistrujeme zvláštními grafickými prostředky.

Slovo kruchta se vyskytuje na vých. Moravě a ve Slezsku, ale tam označuje sakristii. Z tohoto důvodu
jsme je z mapování vyloučili. V Čechách označuje kruchta (ojediněle i tchór) též vyvýšené místo pro hudební-
ky v hospodě. Někdy jsou obě reálie výrazově rozlišeny: kruchta v hospodě, kchór v kostele. Jinak se místo pro
hudebníky v hospodě zpravidla označuje deminutivem (kruchťička, kchórek).

3                 Pro označení kostelního kůru se v Čechách nejčastěji užívá pojmenování kruchta. To bývá zejména v ob-
lasti střč. a svč. v dubletě s výrazem kchór (v menších areálech i jako výraz jediný). Slovo kchór se vyskytuje
i na moravském území zhruba po linii Litovel–Prostějov–Kyjov. Uvedený výraz má řadu dalších hláskových va-
riant. Podoba kór je na zč. a svč. okraji, dále v okrajových oblastech centrálního úseku střm. nářečí (ojediněle
i jinde). Varianta kůr, shodná se spisovným jazykem, proniká do mluvy většiny měst, roztroušeně je po celých
Čechách a na Moravě. Zkrácená podoba kchor se objevuje zhruba v jzč. dialektech. Území mezi Rakovníkem,
Příbramí, Benešovem a Prahou (dále široké Chrudimsko a sv. Pelhřimovsko) je charakterizováno variantou
tchór. Další varianty jsou sporadické. Kchůr byl zaznamenán v Čechách a chór hlavně na Moravě.

Rodová obměna kchóra byla nedubletně zachycena na Zábřežsku, širším Brněnsku a na sev. Břeclavsku.
Další rodová obměna chóra je na Slovácku a v oblasti dolských nářečí bez nejjižnějších částí, dále na Lipnicku.

Zbývající území, tj. Slezsko a Valašsko s přesahy na vých. Prostějovsko, má lexém pavlač. Z Valašska je
několikrát doložen v plurálové podobě pavlače.


4    chór  Jg chor, SSJČ, SSJ, pol., hluž. též chor — Z lat. chorus ‚sbor‘,
pak metonymicky ‚vyvýšené místo pro zpěváky v chrámu‘,
podle němčiny pak kch-.

chóra  jen nář. — Z chór změnou rodu.

kchor  jen nář. — Zkrácením z kchór.

kchór  jen nář. — Viz chór.

kchóra  jen nář. — Z kchór změnou rodu.


kchůr  jen nář. — Patrně kontaminací formy kůr a lat. chorus.

kór  stč. též kor, SSJČ ob., zast., dluž. kor — Viz chór.

kruchta  Jg, SSJČ, SSJ nář. (stč. ‚krypta, pavlač‘) — Souvisí s něm.
Gruft.

kůr  stč., SSJČ — Starší podoba z lat. chorus.

kůra  v sled. významu jen nář. — Z kůr změnou rodu.

pavlač  m. v sled. významu jen nář.; Jg f., SSJČ f., nář., SSJ f., kraj.
(stč. f. ‚část budovy vystupující ve výšce ze stěny, pavlač,
balkon‘) — Asi k (pod)vléci, tedy přístavba na podvlacích, tj.
na silných trámech podvlečených pod stropní konstrukcí,

pak přenesením na kostelní kůr a přechodem k rodu mužské-
mu.

pavlače  plt. v sled. významu jen nář. — Viz pavlač.

tchór  jen nář. — Disimilací z kchór.

5    kór Ju 1–3 — kóruš Ju 2 — kchór Ju 4, Ru 4 — kchor Ju 3 — kruchta Po 1, Ju 1, 2, 5, Ru 2 — pavlač Ju 6

6    ASJ III 290

Mj