ČJA 2

179 kornout (1975) — mapa s. 395

1 M kornout — korňout (též 437) — kormout — škornout (též 301, 307, 509 nedubl.) — škorňout — škarnout (škar-
ňout 53)

kornoutek (š- 66, kormoutek 106)

kornouta 133,148 (kormouta 119, též 118, kormouťe f. 118) — škarnouta (škarnota 66, škarnoutla 67)
— škarnéta (škarnét 644, škarnétla 632) — škarnésta 637 (škarnéstla 659, škarnésla 638, škar-
néstr 638)

kornoutka — kormoutka 130, 147 (též 113) — škarnoutka (též 642, též škarnotka 66) — škarňoutka (ško-
508,
též 453) — škarnétka (též 743)

škorňe f. (škorňička 456, 457, 459)

škarnycla (štanicla 604, 737, škaňicle 652, škanicl 61, škarnych 702)

škarňica 707, 817, 72, 83 (škarnyca 701, 817)

paček (paketek 831)

paklík

tytka (tyta 818, 830)

trachtír 718 (trachtírek 741)

kozubec 751 (kozúbek 754)

korbélek 708 (korbilek 660)

S          čubik 809, kapca 747, kšica 717, pošva 813

2                 V nářečních označeních kornoutu, tj. papírového sáčku zužujícího se do špičky, byly vedle podružných di-
ferencí lexikálních zjištěny rozdíly slovotvorné (zejména formy nedeminutivní a deminutivní, např. kor-
nout
× kornoutek), rozdíly v rodě (např. kornout × kornouta) a diference hláskoslovné (např. kornout × kormout;
kormout × škornout; škarnoutka × škarňoutka × škarnétka).

Rozdíl korn- a škarn- řešíme jako jev povahy hláskoslovné, přestože uvedené základy přešly do českého
národního jazyka ze dvou různých jazyků: název kornout byl přejat z latiny (dle Mch mohl vzniknout v prostře-
dí středověkých lékáren), výrazy se základem škarn-/škorn- pak vycházejí z ovlivnění německým nář. výrazem
Skarnitzel (vzniklým zde interferencí italského scartoccio a českého kornout, případně slovenského kornut.

Tento pojmenovávací proces se výstižně odráží i v zeměpisném rozšíření jednotlivých nářečních ekviva-
lentů: většina Čech se vyznačuje jako oblast s fundujícím výrazem domácí provenience (kornout), nářečí stře-
domoravská a okraje Čech dosvědčují jeho interferenci s formou běžnou v německém jazykovém prostředí.

Označení kornoutu jsou po stránce motivační dvojího druhu: první skupinu tvoří slova s primárním výra-
zem ‚kornout‘ (odvozeniny od slova kornout a výrazy se základem škarn-), druhou pak označení vzniklá přene-
sením pojmenování jiných, tvarem nebo funkcí podobných předmětů (srov. mapu II-180 papírový sáček).

3                 Pro celé Čechy je příznačný ekvivalent kornout (objevující se odděleně i ve stř. a sev. části nář. vm.), ve
vých. úseku svč. nář. a v sev. části čm. oblasti byla zapsána jeho slovotvorná varianta kormoutka, v jižních
Čechách pak kontaminovaná hlásková obměna škornout. Doudlebsko se vyděluje označením škorně.

Téměř celou záp. polovinu Moravy s výběžkem až ke Kroměříži charakterizuje pojmenování škarnoutka.
V již. polovině nář. vm., dále v přilehlé části nář. střm. s výběžkem na Boskovicko a Holešovsko byla zazname-
nána podoba škarnétka (v sev. úsecích areálu v nedeminutivní formě škarnéta); ta se vyskytuje odděleně i na
Zábřežsku. Z širšího Litovelska je doložen výraz škarnout, na jv. od této oblasti se užívá rod. varianty škarnou-
ta
. Ekvivalent škarnout byl zachycen i v domažlickém úseku. Opavská podskupina a dialekty na Frenštátsku
a Jablunkovsku se vyčleňují pojmenováním škarnycle, při jižních okrajích uvedené oblasti byla zaznamenána
forma škarnice.

V nářečním materiále se objevily nadto i podoby se změnou kořenného -n- v -m- a -ň-, které byly zapsá-
ny jednak v sev. části svč. nář. (kormout, kormoutka), jednak v jižních Čechách (korňout, škorňout) a na záp. po-
lovině Moravy (škarňoutka).

Areály s jinými lexémy zaujímají jen malou rozlohu. Nejrozsáhlejší území pokrývají výrazy tytka
(Hlučínsko a přilehlé vesnice na polském území) a paček (vých. část slez. nář.). V sev. úseku vm. dialektů tvoří
mikroareál slovo paklík.

Ekvivalenty ve městech se shodují s příslušným nářečním okolím, výraz kornout, shodný se spisovným ja-
zykem, proniká do moravských měst.

4    čubík  jen nář. — Přenesením významu na základě tvarové podobnos-
ti (nář. čubek ‚špička, vrcholek‘).

kapsa  v sled. významu jen nář. — Přenesením na základě podobnos-
ti tvaru a funkce (kapsa ‚s
áček všitý do oděvu).

korbélek  jen nář. — Přenesením nář. deminutiva od korbel ‚baňatá
n
ádoba na pití‘.

kormout, kormoutka  jen nář. — Z kornout, kornoutka záměnou no-
sov
ých souhlásek n a m.

kornout  stč. kornút, Jg, SSJČ, SSJ kornút — Zřejmě od lat. cornūtus
‚rohat
ý‘.

korňout  jen nář. — Hlásková obměna slova kornout.

kornouta  jen nář. — Rodová varianta výrazu kornout.

kornoutek  Jg dem., SSJČ dem., SSJ kornútik dem. — Formální dem.
od kornout.

kornoutka  jen nář.; Jg dem. — Formální dem. od kornouta.

kozubec  jen nář. — Přenesením na základě podobnosti (kozub ‚koš
z k
ůry vazu, kozúbek val. ‚košík z březové kůry).

kšice  jen nář. — Nejasné, zřejmě přenesením nář. kšice ,kštice.

paček  jen nář. — Přenesením (páček zast. ob. ‚balíček), adaptací vý-
razu p
řejatého z něm.


paklík  v sled. významu jen nář. — Přenesením (paklík nář. a obl.
‚bal
ík).

pošva  v sled. významu jen nář. — Přenesením na základě tvarové po-
dobnosti (pošva zast. ‚pochva, pouzdro chr
ánící čepel po-
bo
čných zbraní‘).

škarnéta, škarnésta  jen nář. — Interferencí slova kornouta s výrazy
škarnouta a škarnycle.

škarnétka  jen nář.; Jg slc., Kl též škarnetka — Formální dem. od
škarnéta.

škarnice  jen nář.; Bš škarnica — Od výrazu přejatého z něm., viz
škarnycle.

škarnout  jen nář.; Kt — Interferencí slova kornout a z italštiny pře-
vzat
ého scartoccio.

škarnouta  jen nář. — Varianta ženského rodu výrazu škar-
nout
.

škarnoutka  jen nář.; Kt mor. — Formální dem. od škarnouta.

škarňoutka  jen nář. — Hlásková obměna výrazu škarnoutka.

škarnycle  jen nář.; Kt škarnicl m. v Čechách a na Mor., SSJ škar-
nicľ
hovor. a zast. — Adaptac
í výrazu přejatého z něm.
(Skarnitzel).

škorně  v sled. významu jen nář. — Od škorňout desufixací a změnou
morfologick
é charakteristiky.

škornout  jen nář. — Viz škarnout.

škorňout  jen nář. — Hlásková obměna výrazu škornout.


trachtýr  jen nář. — Přenesením nář. označení nálevky na základě
tvarov
é podobnosti.

tytka  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Tüte).

5    kornout Ju 1–3, 5, Ru 4 — k’ornout Po 1 — kornoutka Ju 4 — štanicl Ru 2, 4 — štanicla Ju 6 — štaňicle Ru 2

6    —

Kl