ČJA 2

176 půjčit (1958) — mapa s. 391

(půjčovat 1959)

1    M         pučit (též 632, 735) — púčit (poučit 710, póčit 676, 680) — pojčiť (pójčiť 738)

pučet (též 514)

poščat — pojščat 808, 818, 822, 830 — pojčat (počat 805, 813)

2                 Sledovalo se územní rozložení nář. ekvivalentů spis. slovesa půjčit ‚dát někomu něco na nějaký čas s před-
pokladem, že to vrátí‘.

Materiál přinesl především diference týkající se rozdílů v zařazení sloves do tříd a ke vzorům (pučit × pu-
čet
× požčat) a varianty hláskoslovné (např. pučit × půčit, pojžčat × požčat × pojčat).

3                 Celé Čechy a převážnou část Moravy zabírá pojmenování pučit; na záp. Zábřežsku, v oblasti mezi Brnem
a Boskovicemi a v pásu na rozhraní střm. a vm. nář. se vyskytuje v podobě půčit. V nář. znojemského typu na-
cházíme variantu pučet. Vm. nář. (s výjimkou sz. Valašska a Kyjovska) se vydělují obměnou požčat, ta se do-
kládá také z Opavska. Zbývající území Slezska charakterizuje podoba pojčat, na Hlučínsku byla zaznamenána
forma pojžčat. Z Příborska a z přilehlé části Valašska je doložena varianta pojčit.

Situace ve městech v podstatě odpovídá venkovskému okolí, do mor. a slez. měst proniká jako dubletní
sloveso půčit.

4                 Zaznamenaná slovesa vznikla z pův. požitčiti ‚ku požitku dáti, což je podle Mch lid. náhrada za vazbu jako dát v požitek, k užitku.


pojčat  jen nář.; Kt, Bš pojčať laš., horň. (Kl pojčať ‚půjčovat) —
Podoba na
-at pův. imperfektivní, později dokonavá.

pojčit  jen nář.; stč. pójčiti, Jg pojičit, Kt též pojičit, obě zast.

pojžčat  jen nář.

požčat  jen nář.; stč. póžčiti, požičiti, Jg požičit slc., Kt též požičit,

též požičat, požíčet, požéčit, požižčať, SSJ požičať, pol. po-
życzyć
, hlu
ž. požčić, dluž. póžycyś, póžycaś — Viz pojčat.

pučet  jen nář.; Jg půjčet — Srov. I-41 mračit se.

pučit  jen nář.; Kt.

půčit  Jg půjčiti, SSJČ půjčit, Bš.


5    pučit Po 1, Ju 1–5, Ru 1, 2, 4 — púčit Ju 6 — vidlužit Ju 6

6    ASJ III 394

7                 S položkou 1958 půjčit souvisí položka půjčovat 1959. Územním rozložením si odpovídají vidové dvojice požčatpožčávat, pojž-
čat
pojžčávat, púčitpúčívat (kromě záp. Zábřežska, kde existuje dvojice púčitpučovat). Podoby pojčat a pojčit mají společný nedo-
konavý protiklad pojčávat. Perfektivu pučit odpovídají imperfektivní protějšky pučovat (tento tvar je zároveň protějškem slovesa pučet na šir-
ším Znojemsku), v oblasti mezi Boskovicemi, Brnem a Prostějovem pučívat a v zč. nář. (s přesahy na Příbramsko a Strakonicko) poučet.

Atlasy: -

Km

177 lehčí (2048) — mapa s. 393

1    M         lechčí (lachčí 734, 736, 737, 747, 834, lekši 818) — lefčí (též 304, 323, též lefčejšy 801)

lechčejší (lachčejší 755, 835, 836) — lechkejší (též 612) — lefkejší 304

levňejší (lehňéší 632)

2                 Mapa zachycuje nářeční vyjádření komparativu adjektiva lehký. Výzkum byl zaměřen především na slo-
votvornou diferenciaci: lehčí × lehčejší; byly však zaznamenány též rozdíly hláskoslovné (lehčí × levčí, lehčej-
ší
× lehkejší × levkejší) i lexikální (lehčejší × levnější).

Výraz levnější je komparativem k adj. levný, které má ve spis. jazyce pouze význam ‚laciný‘.

3                 K téměř celoúzemnímu výrazu lehčí se připojují jako okrajové regionalismy formy lehčejší (ve Slezsku
a porůznu v jv. části Čech) a lehkejší (v záp. Čechách); hlásková varianta levčí je charakteristická pro střední
Moravu.

Ve střední části Moravy je běžné rovněž slovo levnější. I v této oblasti se v městské mluvě prosazuje spi-
sovná podoba lehčí.

4                 Citace byly převzaty z výkladu slovníkového hesla lehký, popřípadě z gramatik spis. jazyků.


lehčejší  jen nář.; stč. lehčejí, lehčější, Jg, pol. lekciejszy — Od adj.
lehký p
říponou -ejší s alternací koncové souhlásky základu.

lehčí  Jg, SSJČ, SSJ lahší, pol. lekszy, hluž. lóši, dluž. lašy — Od adj.
lehký p
říponou s alternací koncové souhlásky základu.

lehkejší  jen nář. — Od adj. lehký příponou -ejší bez alternace konco-
v
é souhlásky základu.


levčí  jen nář. (Kt, Bš oba levký Zlín) — Sufíxem k nář. adj. levký (to z lehký disimilací chk > fk) a s alternací koncové souhlásky základu.

levkejší  jen nář. — Sufíxem -ejší k nář. adj. levký, viz levčí.

levnější  v sled. významu jen nář. — Od adj. levný příponou -ejší.