ČJA 2
162 sněhová vánice (1563) — mapa s. 365
1 M váňice (váňíce 117)
vjeje 103, 105, 248, 249, 433 (veje 119, vjejice 105, 125)
vjejka 239, 250, 403, 406 (vjejafka 113, 119)
povija (povjej 611)
vijatyka, vyjatyka 818, 819
chumeleňice (chumeleňíce 115, 119, chumelәnca 611, chomelňca 615, šomeleňice 649)
chumelice
chumela 813, 823
chumelka 106, 116, 406, 517
fujavice (fu- 632, 635, 661, 665, fujavíce 115, 117, fujafčina 736) — fijavice — chujavice (chujavíca 743,
chujaňica 708, chujaňca 708)
fuja 512, 750, 812, 824 (fuják 750)
fujava 208, 715, 67 (fujavina 504, 621)
fujaňica
metelice
metel f. 676, 706
metelka 106
meteleňice 213 (metoleňica 637)
zametaňica 633 (zamňetaňica 657, smňetaňica 637)
prášeňice
práška (prášofka 513)
prachota (plachota 237)
dřeňica (draňica 756, draňa 739, dřina 726, dřeňa 751)
drija 680, 702, 705, 726
futeř (též futelica 828, futeřeňice 121)
suteřice 158, 507 (šutořica 749, šusteřica 506, šumpeřica 507)
čiňeňice 161, 246, 504, 506
čina
foukaňice (fúkavica 751)
fučka 101 (fukař 41)
fifroňice 232, 233 (fifronec 242, fifrňice 242)
kúřeňica 701, 740 (kuřavica 836, kuřavjyca 805)
cúda 722, 803
tradadije 131 (tradije 135)
S práskaňice 137, fufr 332, fofeřica 619, dýmeňica 740, zavjerucha 812, lautraj 129, šťíbr 306
N vichřice, víchořice 508, vichořeňice 654, víchora 645, 648, plácaňice 119,
húlava 718, hulava 640, cnota 801, 809, nechvila 512, ne-
snáz 640, meluzina 118, 520, mezulína 314, chumelanda 230 expr.,
sibérije
2 V nářečním
označení sněhové vánice, tj. hustého sněžení za větru, byly zjištěny vedle četných rozdílů le-
xikálních též diference slovotvorné (např. vánice × věje × vějka × povija × vijatyka); za hláskoslovný považuje-
me rozdíl fujavice × fijavice.
Naprostá většina zaznamenaných ekvivalentů jsou deverbativa odvozená od
nářečních výrazů, jež ozna-
čují husté sněžení provázené větrem. U některých z nich se jako dominantní projevuje významový moment vět-
ru (např. vánice, foukanice,
fifronice), ve většině výrazů však vystupuje do popředí významový prvek
hustého
sněžení (např. chumel(en)ice, metelice, prášenice, kouřenice, dřenice). Fundující slovesa jsou mnohdy
expresiv-
ní či onomatopoická, jak o tom svědčí jejich hláskové složení. Vzájemným prolínáním některých ekvivalentů
vznikly kontaminované formy chujavice, fujanice, metelenice.
Ve středomoravské nářeční oblasti byly v uplatnění pravidelné hláskové
změny u > o zaznamenány dife-
rence od stavu, který znázorňuje mapa PRO D2ab. U slova fujavice zřejmě
zabránil jeho zvukomalebný základ
provedení této jinak náležité změny. Tentýž jev, přestože v omezeném rozsahu, postihuje i výraz chumel(en)ice.
Neprovedení změny u > o zde může
navíc signalizovat novost uvedeného lexému v příslušné nářeční oblasti.
Do mapování nebyly zahrnuty výrazy, jež označují také větrné
přeháňky s deštěm nebo nevlídné větrné
počasí obecně (např. sibérie, nechvila,
húlava).
3 Nářeční
ekvivalenty lze z hlediska jejich územního rozšíření rozdělit do dvou skupin. Do první z nich ná-
leží regionalismy prášenice, futeř a
dřenice, druhou skupinu tvoří pojmenování shodná se spisovným jazykem,
jež se promíšeně objevují v různých částech zkoumaného území (chumel(en)ice, fujavice, metelice, v Čechách
navíc vánice). Nedubletní výskyt jednotlivých ekvivalentů byl zaznamenán jen
vzácně, pojmenování se často
překrývají. Jejich soustředěnější výskyt byl vymezen izoglosami.
Výraz chumelenice se tak objevuje
v Čechách ve střč. nář. s přesahem do zč. nář., na Moravě zejména na
Zábřežsku, již. Brněnsku a na území mezi městy Prostějovem, Kroměříží a Lipníkem nad Bečvou. Varianta
chumelice byla zapsána zejména ve vých. úseku jč. nář. a na přilehlé jz.
Moravě, dále ve stř. části vm. dialektů
a odděleně na jejich sev. okraji, odkud zasahuje na záp. Opavsko a k Českému Těšínu. Slova chumelenice a chu-
melice se objevují zpravidla v těsném vzájemném sousedství. Jejich soustavnější výskyt v dubletním
postavení
registroval výzkum i v již. Čechách. Velkého územního rozšíření dosahuje též výraz fujavice. Ten byl souvisle-
ji zachycen ve stř. části střm. nář., v přilehlém úseku čes.-mor. a v jižní části nář. vm., zhruba v záp.
polovině
slezských nář. a na přilehlém Vsetínsku. Mikroareály uvedeného pojmenování se objevují dále na Chrudimsku,
v náchodském úseku, na Roudnicku a širším Znojemsku. Ze sev. části čes.-mor. nář. oblasti se porůznu dokládá
hlásková podoba fijavice. Pro stř. úsek slez. dialektů je příznačné označení
fuja.
Na pomezí výskytu slov fujavice a
chumel(en)ice
byly zjištěny kontaminované podoby fujanice (slez. nář.)
a chujavice (místy na Moravě). Poměrně značného rozšíření dosahuje též název
metelice. Byl zapsán v sev. části zč.
nář. a na přilehlém Rakovnicku, v sv. části střč. nář. a ve vých. polovině dialektů svč., odkud zasahuje přes
vých.
okraj střč. nář. až na Jindřichohradecko a Moravskokrumlovsko. Dále se ho užívá vedle jiných výrazů zejména
na Litovelsku a pak ve střední části vm. nář. Slovotvorná podoba zametanice
je doložena z vých. Boskovicka.
Jen v Čechách je běžný výraz vánice. Obměna věje byla řídce zaznamenána na
severu Čech a u Příbrami.
Z těchto území se dokládá též dem. forma vějka. Na úzkém pruhu území mezi
Brnem a Znojmem a dále na již.
Novoměstsku byla zachycena podoba povije. Zkoumané obce na polském území
severně od Hlučína charakteri-
zuje dialektismus vijatyka.
Rozsáhlý areál s minimálními přesahy do sousedních oblastí vytváří
pojmenování prášenice, které pokrý-
vá již. část zč. nář. a nář. jč. s výjimkou jejich vých. části. V malých enklávách se objevuje dále v sev. úseku
čes.-
-mor. nář. a na Zábřežsku. Podoba práška je doložena z již. Čech, varianta
prachota z již. Příbramska,
Manětínska a vých. Rakovnicka. V záp. části svč. nář. oblasti má dominantní postavení slovo futeř. Na Valašsku
(s přesahem až na Kopanice) byl zaznamenán výraz dřenice. Na Valašsku se
rovněž objevuje forma dryja.
Z ostatních pojmenování zaujímá největší územní rozsah ekvivalent
činěnice (čina), a to podél
čes.-mor.
zemské hranice. Další označení mají povahu pouze úzce oblastně vymezených dialektismů, např. foukanice
v širším Podkrkonoší a fifronice na území mezi Benešovem a
Kolínem.
Výrazy ve městech se vcelku shodují s příslušným nářečním
okolím, slova chumelenice a fujavice se
čas-
to objevují i ve městech, v jejichž okolí se užívá jiného lexému. V českých městech nalézá nadto uplatnění
i ekvivalent vánice.
4
cúda v sled. významu jen nář.; Bš — Patrně souvisí s psl.
*čudo ‚něco
neobvyklého‘.
čina, činěnice v sled. významu jen nář. (Kt činí se ‚chumelí se‘) —
Rozšířením
významu ob. expr. čina,
činěnice ‚plískanice‘.
dryja jen
nář. — Od drát ‚tahat,
rvát‘; forma snad
ovlivněna výrazem
fuja.
dřenice v
sled. významu jen nář.;
Kt, Bš třenica val. —
Patrně od
dřít, psl. *derti
‚odírat‘.
dýmenice jen nář.; pol. zadymka — Od dýmit (se).
fifronice jen nář. — Patrně
od zvukomalebného základu, srov. též
fufr.
fijavice jen
nář. — Od zvukomalebného základu fi-
příklonem k vý-
razu fujavice.
fofeřice jen nář. — Od nář. fofrovat ‚chumelit se‘ (Mch).
foukanice Kt též fúkavica val., SSJČ obl. expr. — Od foukat.
fučka jen nář.; Kt fuček — Od fučet.
fufr jen nář. — Souvisí s nář. fofrovat ‚chumelit se‘, viz fofeřice.
fuja jen
nář.; Jg fuják, Kt
fúja val., též chuja, Bš fúja — Od nář. slo-
vesa fujat ‚vát
(obyčejně sníh)‘ (Mch).
fujanice jen
nář.; Kt — Kontaminací výrazů fuja(vice) a chumele-
nice.
fujava jen
nář.; Kt též chujava — Od nář. slovesa
fujat ‚vát
(obyčejně
sníh)‘ nebo od
fuja, viz tam.
fujavice Jg,
SSJČ, SSJ fujavica, pol.
fujawica — Od zvukomalebné-
ho základu fu-, viz
též fuja.
futeř jen
nář.; Kt u Nového
Bydžova. SSJČ nář., též fukeř, fukéř,
fukýř, vše obl.
čes. expr. — Nejasné, snad
souvisí s rus.
puter’ga ‚vánice‘ (Mch). Podoby s -k-
příklonem k fou-
kat.
chlápanice jen nář. — Od nář. slovesa chlápat ‚padat ve
velkých ku-
sech (o sněhu)‘ (Bš).
chujavice jen nář.; SSJČ
nář., Bš též chujava, SSJ
chujavica, též
chujava nář. —
Kontaminací výrazů chumelice a
fujavice.
chumela jen nář.; Bš, SSJ chumeľ básn. — Od chumelit (se).
chumelenice Kt též chumelenina, SSJČ — Od chumelit (se).
chumelice Jg, Kt též chomelice, SSJČ poněkud zast. a nář., SSJ chu-
melica — Od chumelit (se).
chumelka jen nář.; Kt — Od chumelit (se).
kouřenice jen nář.; Kt kúřenica val. — Od kouřit, nář. ‚chumelit (se)‘.
lautraj jen
nář. — Nejasné,
patrně adaptací výrazu přejatého z něm.
(laut ‚hlasitý‘, reiben ‚vířit, pohybovat se
v kruhu‘).
metel f. Kt
též metele, metela, obojí val., SSJČ zast. a nář., SSJ me-
teľ — Od mésti se poněkud zast. ‚prudce se hnát, vířit (o sně-
hu nebo o větru)‘.
metelenice jen nář. — Kontaminací výrazů metelice a chumelenice.
metelice stč. metelicě, Jg, SSJČ, SSJ metelica — Od metel, viz tam.
metelka SSJČ zast. a nář. — Od metel, viz tam.
povije jen nář.; Bš — Od nář. -vit ‚-vát‘.
prachota jen
nář.; Kt — Od prach-
analogickým tvořením patrně
podle slota, popř.
stč. blýskota.
práskanice jen nář. — Od práskat ‚švihat, bičovat‘.
prášenice Jg, SSJČ zast. — Od prášit se, poněkud zast.,
říd. ‚padat
v podobě prachu‘.
práška jen nář.; Jg — Od prášit se, viz prášenice.
suteřice jen
nář.; Bš šutořica, šumplica, šompleca, ALJ šutera slez.
(též ‚silný déšť s větrem‘) — Nejasné.
štíbr jen
nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm.
(stieben ‚vířit do-
kola‘).
tradadyje jen nář. — Od zvukomalebného základu, patrně v návaz-
nosti na něm.
vánice Jg, SSJČ — Od vanout.
věje jen
nář.; Jg, SSJČ též věj,
vějice, vše nář., pol. zawieja, hluž. vě-
jenca — Od vát.
vějka jen nář.; Jg svějka, SSJČ též vějavka, obojí nář. — Od vát.
vijatyka jen nář. — Od nář. vit ‚vát‘.
zametanice jen nář.; pol. zamieć — Od zametat (mésti se poněkud
zast. ‚prudce se hnát, vířit (o sněhu nebo větru)‘.
závěrucha jen nář.; ALJ též
zověrucha slez., pol. zawierucha —
V návaznosti na pol.
5 fujavice Ru 1, 2, 4 — fujavica Ru 5 — metovica Ru 5 — cumelka Po 1 — prášeňice Ru 2
6 AJPP 349, AJK 319, OLA 2495
Kl
