ČJA 2

160 závěje (1564) — mapa s. 359

1    M         závjeje — závije (též 303, 304)

návjeje

závjeťi 623, 636

zámňeťe (zumjec’e 828)

eťi

zámňety — zom’ynty

zámeťe

zámťe

zámeti 746, 756, 757 (záňeti 755)

námeťe 107, 108 (též 106)

záspje

S          šance 801, zamjeje 809, zadmuchoviska 818

X          váňice 213

2                 Zjišťovaly se nář. ekvivalenty pro sněhové závěje. Zaměření výzkumu na plurálové formy neumožnilo
v některých případech určit singulárovou formu, popř. rod substantiva: např. výraz záměty je pl. od sg. m. zámět
i od sg. f. záměta. V případech, kde nebylo možno vést izoglosy přesného zeměpisného rozšíření jednotlivých

rodových variant, byly tyto varianty zahrnuty pod společnou plurálovou formu a o jejich přibližném zeměpis-
n
ém rozšíření se zmiňujeme pouze v oddíle 3. Situaci při výzkumu komplikovala i skutečnost, že v povědomí
n
ář. mluvčích zpravidla singulárová forma ani nežije a nářeční mluvčí sami nejsou vždy schopni ji vytvořit a ro-
dov
ě zařadit.

Vedle rozdílů lexikálních dokládá nář. materiál také rozdíly slovotvorné (např. zámetě × námetě), dále roz-
díly povahy morfologické (např. zámětě × záměti) a hláskoslovné (záměty × záměnty, závěje × závije).

Rozdíl zámetě × zámětě hodnotíme z diachronního hlediska jako jev slovotvorný; podoby s -e- jsou od
mést, podoby s -ě- pocházejí z iterativní formy mětati. Podobu zámtě chápeme na základě získaného materiálu
jako nom. pl. od singulárové podoby maskulina zámeť, nikoli jako hláskoslovnou variantu plurálové formy fe-
minin zámetě, popř. zámětě.

3                 Poměrně jednoduchá nář. situace v Čechách kontrastuje se složitějším stavem na Moravě a ve Slezsku.

Většinový výraz závěje, shodný se spisovným jazykem, je rozšířen téměř v celých Čechách, na jz. a již.
Moravě a odděleně též v sev. polovině opavské nář. podskupiny a na Frýdecku; porůznu byl zapsán i jinde na
Moravě. Hlásková varianta závije je omezena na Znojemsko a Chodsko. V sev. úseku svč. nář. se vyskytuje po-
doba návěje.

Vých. okraj svč. nář., sev. polovina čm. nář., převážná část střm. nář. s přilehlými úseky vm. nář. a zhruba
záp. a již. podskupina slez. nář. s Frýdeckem dokládají označení zámětě. Forma záměti je charakteristická pro
záp. Brněnsko, záp. a vých. okraj střm. nář. a pro mikroareál záp. a jv. od Kyjova.

Jádro centrálního úseku střm. nář. se vyděluje pojmenováním záměty (většinou jde o pl. m., při okrajích
vymezené oblasti též o pl. feminin), hlásková varianta záměnty je charakteristická pro nář. česko-polského smí-
šeného pruhu.

Ve stř. a sev. části vm. nář. s přesahem do přilehlého úseku záp. podskupiny slez. nář. je rozšířena podoba
zámetě, na již. Uherskobrodsku byla zapsána forma zámety m. Na vých. Boskovicku a v jv. okraji opavské nář.
podskupiny se vyskytuje forma zámtě. V horním Pojizeří byla zapsána forma námetě.

Ze sz. Brněnska je doloženo kontaminované pojmenování závěti. Na jz. cíp Moravy se omezuje označení
záspě.

Městská mluva už jen ve vzácných zbytcích odráží stav venkovského okolí; do naprosté většiny měst se
rozšířil výraz závěje.

4                 Protože mapované nář. ekvivalenty nebylo možno – z důvodů uvedených v oddíle 2 – převést do nom. sg., ponecháváme je výjimečně
v podob
ě, v níž byly zkoumány, tj. v nom. plurálu. Doklady z citovaných slovníků zůstávají v nom. sg.

Všechna zaznamenaná nář. pojmenování jsou dějová substantiva. V naprosté většině případů byla utvořena z předponových sloves
odvozen
ých od příslušných základových sloves vát (psl. *vějati), mést (psl. *mesti), popř. iterativního mětati a pračes. súti (psl. *su(p)ti).

námetě  jen nář.; Kt námět (bez udání rodu) (Jg námet m. ‚co name-
teno
).

návěje  Jg návěj f., SSJČ návěj f. kniž., SSJ návej m. — Viz závěje.

šance  v sled. významu jen nář. — Přenesením významu na základě
v
ěcné souvislosti (SSJČ šance zprav. pl. zast. a ob. ‚nasypa-
n
á hráz sloužící k opevnění‘).

vánice  v sled. významu jen nář.; ALJ svč. — Přenesením z vánice
‚chumelenice
, to od vanout.

zadmuchoviska  jen nář. — Od zadmychovat, to z dmýchat, říd. dmu-
chat
‚foukat
(psl. *dъmǫ, dǫti) sufíxem -isko.

záměje  jen nář. — Kontaminací výrazů závěje a zámětě.

záměnty  jen nář. — Podoba s rozloženou nosovkou v návaznosti na
pol
štinu.

zámětě  jen nář.; ALJ záměť, -e f. Kyjov, Vlkoš, Uh. Hradiště, záměť,
-i, pl. zámětě Vset
ín,

záměti  Jg záměť, -i f., SSJČ záměť, -i f. obl. mor.; pol. nář. zamieć f.,
pl. -ci i -cie.

zámety  jen nář.; Bš zámet m.; SSJ zámet m., ALJ zámet m. Veselí n.
Mor.

záměty  SSJČ zámět m. obl. mor.,  ALJ zámět m. Boskovice, zámět f.
sv
č., dluž. změt m., změtawa f.

zámtě  jen nář.; Bš zámeť i zameť, -mťa, zamtě pl. laš.

záspě  jen nář.; Jg záspě pl. (?), Kt záspa f., SSJČ záspě f. nář., pol.
zaspa f., ALJ záspja Mor. Bud
ějovice — Od psl. *sъpǫ,
su(p)ti.

závěje  Jg závěj f., závěje f., SSJČ závěj f., SSJ závej m., hluž. zawě-
wa
f.

závěti  v sled. významu jen nář.; Jg závět, -i f. — Zřejmě kontaminací
v
ýrazů závěj a záměť.

závije  jen nář.; ALJ závij m., závjij m., oba chod. — Viz závěje; po-
doba s -ij z
řejmě zavřenější výslovností -ej, na Moravě nelze
vylou
čit vliv nář. inf. základu vít.

5    závjeje Ju 1–5, Ru 2–4 — záweje Po 1 — závije Ju 2 — zámňeti Ju 6 — zamňeti Ju 6 — zám’eť sg. Ju 7

6    ASJ IV 32 (sg.), AJK 13:1 (sg.), SSA 9.44 (sg.), OLA 2496 (sg.)

Ši