ČJA 2

153 vycházet (o slunci) (1478) — mapa s. 345

1    M         vycházet (vicháziť 676) — vycháďet

vycházet (-z’- 806, -ź- 813, -dz- 757, 807, -dź- 810)

vychoďit

N          vylézat

2                 Zjišťovaly se nářeční ekvivalenty spisovného výrazu vycházet (v kontextu „o slunci“). Zachycená pojme-
nování vytvářejí opozici slovotvornou (vycházet × vychodit), morfologickou (vycházet × vycházat) a hláskoslo-
vnou (vycházet × vychádět).

Kořeny sloves vycházet a vychodit jsou od původu hláskovými variantami jednoho základu; forma vychá-
zet
je sekundární derivát slovesa vychodit.

Ve městech nebyl výzkum proveden.

3                 Pro západní a střední část zkoumaného území je typický výraz vycházet (na jz. Moravě v hláskové obmě-
vychádět), v nářečích na Opavsku, v sz. okraji vm. nář., na Holešovsku a Slovácku se objevuje varianta vy-
cházat
. Dále odtud na východ bylo zaznamenáno sloveso vychodit.


4    vychádět  jen nář. — Územně náležitá hlásková obměna slovesa vy-
cházet
; -ď- v kořeni vlivem paralelního nedokonavého tvaru
ind. préz. slovesa chodit.

vycházat  jen nář.; SSJ vychádzať, dluž. wychaźaś — Původní


podoba s nepřehlasovanou samohláskou. Od kořene chad-.

vycházet  stč. vycházěti, Jg, SSJČ, hluž. wuchadźeć — Viz vycházat.

vychodit  stč., SSJČ zast., SSJ vychodiť, pol. wschodzić — Od kořene
chod-.


5    vicházet Po 1, Ju 1–5, Ru 2–5 — vychoďiť Ju 7

6    SSA 9.4, ASJ III 402, ALE 2, OLA 2416, AJPP (východ slunce)

Kl