ČJA 2

152 slunce (1477) — mapa s. 345

1    M         slunce (sunce 738, suňce 818, 830–833) — słúnce

slunco (sunco 801, súnco 701, słuňco 819)

slunko — sunko (súnko 735, též 755) — słnko (snko 741, 751, 752, 754) — slúnko (též 737)

N          slunečko, sluňíčko, slunéčko, sluňínko

2                 Zachycena jsou nář. pojmenování slunce (nebeského tělesa vyzařujícího na Zemi světlo a teplo). Ta se na-
vzájem liší hlavně slovotvornými rozdíly (slunko × slunce), popř. změnou morfolog. charakteristiky (slunco);
rozdíly povahy hláskoslovné (např. sunko × slnko × slúnko) jsou okrajové.

Vedle výraziva neutrální vrstvy jsou v úzu běžná formální deminutiva více nebo méně expresivní povahy
(slunéčko, sluníčko); na mapě se sledují jen pojmenování základní, citově neutrální, protože rozdíl v užívání fo-
rem deminutivních a nedeminutivních se zeměpisně příliš neprojevuje.

3                 Výrazná dichotomie variant slunce × slunko je doplněna okrajovým neologismem slunco.

Podoba slunce zahrnuje celé Čechy a jz. Moravu. Dále se odděleně zpravidla nedubletně vyskytuje na sev.
Valašsku (na sev. Vsetínsku v podobě slúnce), na Frýdecku a v přechodných nářečích slezsko-polských. Záp.
slezská podskupina se vyděluje variantou slunco. Na zbylém území Slezska a na většině Moravy převládá for-
ma slunko, jež se ve vm. nářečích hláskově obměňuje: v sev. a stř. úseku dochází k dloužení kmenové samo-
hlásky (slúnko), na území mezi Vsetínem a Uherským Brodem se zachovává slabikotvorné l (místy dloužené),
tedy slnko (sĺnko) a na již. moravsko-slovenském pomezí se zjednodušuje skupení łu,
ú v u, ú (sunko, súnko).

4                 Všechna nář. pojmenování jsou tvořena od psl. *sъlnьce. V hlavním slovotvomém rozdílu se obráží přechod od méně frekventova-
n
ých jo-kmenů k o-kmenům (od sklonění podle vzoru pole k město). V podobě slunko došlo k vystřídání neproduktivního sufixu -ce běžnou
dem. p
říponou -ko. U formy slunco jde o pouhé tvarové přizpůsobení podle neuter typu město. Tento proces je v záp. slezské podskupině
zcela obvykl
ý, srov. polo, ojo, vajco; viz IV-6 pole.


slunce  stč. i slnce, Jg, SSJČ, SSJ slnce bás., pol. słońce.

slunco  jen nář.; hluž. słónco.

slunko  SSJČ kniž. a obl., SSJ slnko, pol. słonko expr.


5    slunce Po 1, Ju 2–5, Ru 3, 5 — slunko Ju 6, Ru 5

6    ASJ III 258, MAGP 323, PLPJ 185, AJK 321, SSA 9.3, OLA 2425, 2426, ALE 1

Bh


4    vychádět  jen nář. — Územně náležitá hlásková obměna slovesa vy-
cházet
; -ď- v kořeni vlivem paralelního nedokonavého tvaru
ind. préz. slovesa chodit.

vycházat  jen nář.; SSJ vychádzať, dluž. wychaźaś — Původní


podoba s nepřehlasovanou samohláskou. Od kořene chad-.

vycházet  stč. vycházěti, Jg, SSJČ, hluž. wuchadźeć — Viz vycházat.

vychodit  stč., SSJČ zast., SSJ vychodiť, pol. wschodzić — Od kořene
chod-.


5    vicházet Po 1, Ju 1–5, Ru 2–5 — vychoďiť Ju 7

6    SSA 9.4, ASJ III 402, ALE 2, OLA 2416, AJPP (východ slunce)

Kl