ČJA 2

150 shora (1236) — mapa s. 341

1    M         zhora — schora 14 — zhúra 159, 447 — schura 465

zhúri — schúri (též 448)

zezhora — zeschora

zezhúri — zeschúri 120

vodzhora — votschora — vodzhúra — votschúra — vodezhora 433, 449 — vodeschora

vodzhúri (vodhúri 159) — votschúri

zhořejška (zezhořejška 426)

zvrchu (svrchu 644, zvrәchu 747)

zvrcha (zesvrcha 335, 447)

zvršku (-ŕ- 735)

zvrška 611, 657, 660 (-ŕ- 744)

vodzvrchu 505 (votsvrchu 630)

N          s kopca 832, 833

2                 Bylo sledováno zeměpisné rozšíření nář. adverbií s významem ‚shora‘ v závazném kontextu „spadl shora“.
Vedle výrazného lexikálního protikladu -hor- × -vrch- se v získaném nář. materiálu projevila též hojná diferen-
ciace slovotvorná (zhora × zezhora × vodzhora × zhůry × zezhůry × vodzhůry) a hlásková (např. vod-
zhora
× votschora × vodzhůra × votschůra).

Ve spisovné češtině bývá v sledovaném významu užíváno adverbií shora, seshora, odshora, svrchu a oje-
diněle též shory. Všechny tyto výrazy byly zachyceny i v nářečí. Adverbia s náslovným o- však byla zjištěna jen
v podobě s protetickým v-.

U příslovcí obsahujících souhláskovou skupinu sh dochází na většině zkoumaného území ke zpětné asi-
milaci: sh > zh (např. zhora). Pouze v několika areálech v Čechách se uplatnila asimilace postupná – sh > sch
(schůry atd.). Protože nebyla provedena v takovém rozsahu, jak jej udává mapa PRO E2, je na mapě sledována.
Aby mohly být postiženy výsledky asimilací, jsou předpony a počáteční hlásky základů, u nichž k asimilaci do-
chází (např. též zvrchu, zezhora), uváděny v konkrétním nář. znění důsledně jak na mapě a v legendě, tak ve
všech oddílech komentáře. Patřičná pozornost bude asimilacím věnována v oddíle Hláskosloví.

Nář. adverbia typu zhora, zhůra považujeme za pouhé hláskové varianty, neboť jejich dnešní základová sa-
mohláska závisela na výběru příslušné stč. varianty (hora/hóra), s níž byla předložka spojena. K významovému

rozlišení hora, hůra (ze stč. hóra) došlo až v nové češtině. (SSJČ hora ‚vyvýšenina, nář. ‚les, zast. a nář. ‚vi-
nice
, zast. ‚důl; hůra nář. ‚hora, nář. ‚půda, podstřeší‘.)

3                 Výrazný protiklad tvoří adverbia se základem -hor-/-hůr-, jež jsou typická pro Čechy a zčásti i pro oblast
nářečí přechodného pásu čes.-mor., a adverbia se základem vrch-/vrš-, doložená téměř výhradně z Moravy.
V Čechách převládají dvě podoby: zezhora a zhůry. Příslovce zezhora se vyskytuje v jzč. a střč. nářečích; na
Mladoboleslavsku byla zjištěna jeho slovotvorná obměna zezhůry. Podoba zhůry vytváří velký areál na většině
území svč. nářečí (kromě jeho sz. okraje). Vedle těchto většinových výrazů jsou především ve východní polovi-
ně Čech rozšířena adverbia obsahující předponu od-/ode-. Nejvíce jsou soustředěna v sev. části svč. nářečí (od-
zhůry
, otschůry, odzhora), v úseku náchodském a podorlickém (odzhůry) a ve vých. části střč. nářečí s přilehlý-
mi úseky jv. Čech, záp. a jz. Moravy (odzhora, odzhůra, otschora, otschůra, odeschora). Na širším Kolínsku
a sporadicky též v již. Čechách se vyskytuje adverbium zhořejška. Výraz zhora nevytváří ucelený areál; byl uží-
ván spíše v městské mluvě.

Postupná asimilace sh > sch byla nedůsledně a s různou intenzitou zachycena především v oblasti jihozá-
padočeské (zejména zeschora), na širším Berounsku (zeschora) a Ledečsku (otschora, odeschora, otschůra, ot-
schůry
apod.), v sev. pásu svč. nář. (otschůry, schůry, zeschůry) a sporadicky i jinde.

Na Moravě byly kromě zcela převládajícího výrazu zvrchu zjištěny ojediněle (zejména v jz. části) další
slovotvorné varianty (zvrcha, zvrška, zvršku).

Ve městech je v podstatě stejná situace jako v příslušném venkovském okolí; pouze do některých měst
proniklo příslovce zhora.

4                 Základem uvedených adverbií se staly předložkové vazby substantiv hora/hůra, vrch, ojediněle též hořejšek, vršek. Jejich původní
konkr
étní význam byl vystřídán abstraktním významem směrovým. Předložky s/se a od/ode se pojí s genitivem těchto podstatných jmen,
p
řípadně s adverbii s významem ‚shora (zezhora, odzhora apod.). Při tvoření byl uplatněn způsob prefixálně-konverzní. (Podrobněji viz Z.
Rus
ínová, Tvoření staročeských adverbií, Brno UJEP 1984.)

V adverbiích typu zhora byl formant -a zvolen podle antonyma zdola. Souhlásková skupina sh podléhá častěji asimilaci zpětné (zh),
ř
idčeji asimilaci postupné (sch).

odzhora  SSJČ odshora, SSJ odhora.

odzhůry  jen nář.; SSJČ nář. odshůry.

odzvrchu  jen nář.; SSJ odvrchu, dluž. vot wjercha.

zezhora  Jg seshora, ze zhora, SSJČ seshora, dříve psáno též ze-
shora.

zezhůry  jen nář.

zhora  Jg, SSJČ shora (s výslovností zh-), SSJ.

zhůry  jen nář.; stč. shóry, Jg z hůry, s hůry, shůry, s hory, říd. shory
(s v
ýslovností zh-), pol. z góry.

zvrcha  jen nář.; stč. svrcha, dluž. zwjercha.

zvrchu  stč. svrchu, Jg s vrchu, SSJČ svrchu, SSJ zvrchu.

zvršku  jen nář.; Jg svrchku.

Ostatní podoby nebyly zjištěny v žádném z excerpovaných slovníků. Jsou pouze nář.

5    vozhúra Ju 1 — vozhúri Ju 1, 2 — zezhora Ju 3, 5, Ru 2, 3 — vozhora Ju 2 — vodzhora Ru 2 — zhúri Po 1, Ju 4 — zvrchu Po 1, Ju 4, 6, Ru 5 —
zho
řejška Ru 4 — zvejški Ru 3

6    —

Pl